Dva profesoři, tři docenti, jeden vědec z Oxfordu a jeden zkušený manažer z oblasti farmacie a státní správy. Všichni mají špičkovou kvalifikaci pro některý z oborů nutných při boji s epidemií koronaviru. Všichni byli ochotni dát své zkušenosti k dispozici vládě. A všichni po zjištění, jak amatérsky a nekoncepčně vládní instituce pracují, s nimi odmítli mít dál cokoliv společného. Nejsou to krysy, které opustily loď. Jsou to lidé, kteří odmítli krýt svým odborným renomé neschopnost a populismus Babišova kabinetu poté, co ten jejich odborná doporučení ignoroval a také kvůli tomu dovedl Česko do současné covidové katastrofy.
Chronologicky vzato posledním z těch, kdo byli ochotni pomoci, ale zjistili, že to nejde, byl doktor farmacie, bývalý šéf Státního ústavu pro kontrolu léčiv a člen různých tuzemských i mezinárodních farmaceutických institucí Zdeněk Blahuta. Loni začátkem prosince kývl ministru zdravotnictví a přijal horkou funkci národního koordinátora pro vakcinaci. Vydržel měsíc a půl. Netají se tím, že odešel kvůli neodborným zásahům premiéra Andreje Babiše. Ten podle Blahuty mluvil úplně do všeho, sám řídil rozdělování vakcín pro kraje, přičemž rozhodoval podle politických kritérií a populisticky zasahoval do odborných záležitostí.
Blahuta: Jsem strašně rád, že je to za mnou
Jak mohl Blahuta čekat něco jiného, když Babiš už dříve opakovaně ignoroval doporučení odborníků a rušil ze dne na den rozhodnutí svých ministrů, aby se zalíbil voličům? „Jakkoliv to zní naivně a hloupě, opravdu jsem si myslel, že budu moct pracovat podle nejlepšího vědomí a svědomí. Ministr Jan Blatný mi slíbil, že budu uchráněn interakce s premiérem, protože to byla jedna z mých podmínek. O něm jsem iluze dávno neměl, mým protějškem na úřadu vlády měl být profesor Prymula. Jenže pak to Prymula odmítl, premiér instaloval do pozice hlavního očkovacího stratéga sám sebe a v tu chvíli jsem věděl, že jsem se dopustil obrovské chyby. Když už jsem v tom jednou byl, nechtěl jsem být ani před sebou za úplnou trubku, zkoušel jsem to nějak zvládnout, ale to opravdu nešlo,“ popsal Blahuta svou situaci pro Reflex. Nakonec byl rád, že hned z počátku odmítl přistoupit na zaměstnanecký poměr a pracoval jen v režimu poskytování konzultací a poradenství. Jeho odchod byl díky tomu jednodušší. „Jsem strašně rád, že je to za mnou. Z venku neodhadnete, jak to bude fungovat. Volali mi a chtěli pomoc, ale je to marné, je to marné, je to marné.“
Šedo: Blatný se mnou skoro nemluvil
Skoro na den stejně s Blahutou odešel z ministerstva zdravotnictví profesor a proděkan pražské lékařské fakulty Aleksi Šedo. Do té doby zastával klíčový post náměstka ministra pro zdravotní péči. Do funkce nastoupil v září, tedy už za plného běhu koronakrize. Věděl, do čeho jde, a považoval to za výzvu. Jeho ochota podílet se na řešení epidemie ale začala brát zasvé nedlouho poté, co se na konci října stal ministrem Jan Blatný. „Začínal jsem za ministra Adama Vojtěcha, a i když jsme nebyli osobní přátelé a neznal jsem jej tolik, měl jisté rysy idealismu v nejlepším slova smyslu. Pak přišel tvrďák a pragmatik Prymula. Oceňoval jsem u něj, že jeho ano bylo ano, názory byly jasné. Neumím si u něj představit, že by něco podepsal a pak říkal, že to nepodepsal“, zavzpomínal Šedo v narážce na to, jak Blatný hned po nástupu klukovsky zapíral dřívější podpis petice proti Babišovi.
Dále se dočtete:
- Co je příčinou současného stavu epidemi v Česku?
- Vítězí diktát Babiše nad názory odborníků?
- Je Ministerstvo zdravotnictví v totálním rozkladu?
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
