Vyhoďte ho z domu ven [RX Diskuse]

Jak rozpoznají policisté domácí násilí od vypjaté předrozvodové krize, kdy se manželé v afektu obviňují, vzájemně napadají a hrají o budoucí rozdělení dětí a majetku? Nevycítí v takových případech žena svou "šanci"?

Poslanci projednávají nový zákon proti domácímu násilí, který dá policii pravomoc vykázat násilníka z domova na deset dní, a to ještě dřív, než někoho přizabije. Všichni ti agresívní "pořádní chlapi", alkoholici, zoufalci i vykutálení slušní pánové s dvojí tváří se mají čeho bát. Co to přinese společnosti a obětem, jak se na to chystá policie a co když vás křivě obviní vlastní manželka?

"Domácí násilí existovalo vždycky a bude se prolínat každou společností," říká právnička Lenka Pavlová, specialistka na rodinné právo. " Mužská síla sebou nese určitou dávku násilí a agresivity, mnohem větší autoritativnost, než jakou má ženský element v rodině. Domnívat se, že když vytáhneme do boje proti domácímu násilí, potřeme ho, by byla namyšlenost. Ale bránit se mu lze."

OBRANA ÚTOKEM

"Zase je tu bordel!!!" "Na stole je jen hrníček." "Ty mi budeš odmlouvat, ty náno pitomá?!" Facka.
"Mami! Je ti něco?" "Jdi spát! A ty to okamžitě ukliď, ty huso! Co si o sobě myslíš? Tak dělej, ty krávo! Budeš, sakra, dělat, co já ti říkám!" Úder pěstí do zad ... To není film, to je bolavý mrak strachu, který dusí lidské životy za zavřenými dveřmi napříč sociálním spektrem společnosti. Výskyt domácího násilí sice není v České republice tak častý, jak tvrdí některé ženské organizace a feministické hlídky, ale už ve své podstatě je hrůzný: silnější terorizuje své nejbližší, když ho nikdo nevidí, a svůj teror stupňuje tak, že už jej milující či spolubydlící nedokáží zastavit.
Od června loňského roku je domácí násilí i u nás novým typem trestného činu, za nějž pachateli hrozí dva až osm let vězení. České verzi zákona inspirované rakouským, již deset let platným vzorem předcházela aktivní činnost celého zástupu ženských neziskových organizací (ROSA, Acorus, Liga lidských práv, Nesehnutí, proFem a mnoha dalších), sdružených v Kruhu proti násilí na ženách nebo Alianci proti domácímu násilí. Jejich upozorňování na závažné násilné trestné činy a na bezvýchodnou situaci týraných osob (jichž si policie všímala, až když jejich zranění vedlo například k sedmidenní pracovní neschopnosti) vedlo k probuzení veřejného povědomí a následně politiků. I v USA nebo v zemích západní Evropy si změny postoje společnosti k domácímu násilí doslova vynutily právě neziskové organizace. A na rozdíl od nás, kde se začalo o problému hovořit v roce 1994, jim to trvalo celá desetiletí.

RUKA ZÁKONA

V současnosti volá ohrožená osoba policii až tehdy, když jí jde o život, nebo v momentě, kdy násilník vztáhne ruku i na děti. Je přesvědčena, že dříve by to nemělo smysl. Viník (z 95 procent muž) i po zásahu policie zůstane v bytě a náhradní bydlení si musí hledat ti, kdo se ho bojí, často v přeplněných azylových domech.
To se změní. Nový zákon umožní policii vykázat agresora z obydlí a jeho bezprostředního okolí na deset dní a zakázat mu vyhledávání kontaktu s ohroženou osobou, a to téměř preventivně. Podezřelý musí odevzdat klíče a smí si s sebou vzít dokumenty, osobní cennosti a potřeby nutné k práci či podnikání. K jeho vyhoštění může dojít i v jeho nepřítomnosti nebo bez souhlasu ohrožené osoby. Vykázaný je poučen policií o dalších možných krocích, může se odvolat.
O ohroženou osobu se postarají nově zřízená intervenční centra, o děti se bude zajímat orgán sociálně právní ochrany dětí. Během těch deseti dnů je možné podat návrh na předběžné opatření, v jehož důsledku může soud prodloužit lhůtu vykázání o měsíc, ve výjimečných případech nejvíce o rok. Ohrožená osoba může podat žádost o rozvod, přičemž při vypořádání majetku a svěřování dětí do výchovy bude přihlédnuto i k faktu domácího násilí, kdy násilník může přijít o nájemní podíl, právo na náhradu bydlení a styk s dětmi.
Co si o tom myslí odborníci? Poslankyně Vlasta Parkanová, která zákon v prvním čtení ve sněmovně coby zpravodajka doprovází, míní, že "institut vykázání" je v našem právním řádu potřebný a že může zachraňovat lidské životy. Ale: "Nelze pominout, že je v navrhované podobě snadno zneužitelným nástrojem k vyřizování účtů či rovnou k získání bytu, případně jiného majetku jedním z partnerů na úkor druhého, a to častěji na úkor muže."

PROTI ZNEUŽITÍ

Jak rozpoznají policisté domácí násilí od vypjaté předrozvodové krize, kdy se manželé v afektu obviňují, vzájemně napadají a hrají o budoucí rozdělení dětí a majetku? Nevycítí v takových případech žena svou "šanci"?
Nebude to mít tak jednoduché. Domácí násilí má typické znaky, je tzv. na pokračování, má svou historii. Stupňuje se, role zúčastněných jsou jasně rozděleny na osobu ohroženou a ohrožující (není to spor ani hádka, natož rvačka). Dochází k němu ve společné domácnosti, která vytváří závislost ohrožené osoby na osobě násilné. Policisté budou ukládat vykázání pouze tehdy, když dospějí při zvážení objektivních okolností (opakovaný zásah v domácnosti, předešlá a aktuální zranění, stopy násilí) k závěru, že se jedná o domácí násilí a že existuje riziko jeho eskalace.
Co ale složitější situace, kdy například žena má milence, ale nemá s dětmi kam odejít, manžel žárlí a uráží ji, přidá se alkohol, žena si lecos dovymyslí a potřetí volá policii ... Půjde muž-zoufalec z domu, který sám postavil? A co zlovolně vykonstruované případy?
"Domácí násilí se vzhledem ke své krutosti a dlouhodobosti ,podepisuje' na chování oběti a násilníka. Proškolení profesionálové poznají tzv. falešné oběti a provokace. Jsou známy znaky a tendence domácího násilí v ČR, jsou známy rizikové faktory a ohrožené skupiny, diagnostické metody, které budou v nejbližší době adaptovány na naše podmínky," uvádí prezidentka Bílého kruhu bezpečí (BKB), společnosti pro pomoc obětem trestných činů, Petra Vitoušová.
Jak se k zákonu staví policie? Major Josef Pravda, zástupce ředitele ostravské policie, řídil úspěšný dvouletý policejní projekt proti domácímu násilí právě ve spolupráci s BKB. Podle něj zatím není vyřešeno, zda o vykázání budou v terénu rozhodovat všichni policisté, nebo vyškolení specialisté. Zákon takové detaily neřeší. V každém případě brněnská policie zřizuje už od 1. dubna speciální skupinu, která bude prošetřovat nejen trestné činy, ale i přestupky, tedy fáze, kdy by mohlo dojít ke gradaci konfliktu.
"Bereme si příklad z policie v Ostravě," řekl mi podplukovník Karel Pospíšil, zástupce ředitele Policie ČR Brno. "Někdy to začíná nevinným vyjetím jedné hlídky k domácímu konfliktu a po čase jede na druhý výjezd jiná hlídka, která o prvním případu neví. Potřebujeme specialisty, protože ne vždy jde o domácí násilí. K izolaci násilné osoby musí ale dojít v součinnosti s jinými organizacemi, které zajistí následné věci."

OBĚŤ A STÉBLO
Pomůže vůbec oněch deset dní hájení samotné oběti? "K vykázání dojde v situaci, kdy kulminují několik let trvající vztahy. A ten zákon je stéblem podávaným tonoucímu, aby se mohl alespoň nadechnout. Ale není to kus pevného dřeva, o nějž se bude moci opřít a který mu pomůže dostat se z vody úplně ven," říká právnička Lenka Pavlová. Těžko umí představit, že by lidé, jež zná ze své právní praxe a kterých se taková situace týká, hned běželi za zkušeným advokátem a předali mu celou agendu. Bude-li podána žádost o rozvod, neomezí se totiž jen na řízení opatrovnické, civilní o rozvodu, a řízení o vypořádání majetku. Kauzy domácího násilí na sobě mají nalepeny desítky trestních oznámení, neplacení výživného, ublížení na zdraví, řady smyšlených trestních oznámení a podobně.
A co si myslí o možnosti zneužití zákona ve vypjatých předrozvodových krizích? "I k tomu může dojít. Ale obavy ze zneužívání by neměly zabránit tomu, aby byl zákon přijat. Znám z praxe případy, kdy se naopak partneři po všem tom humbuku dají zase dohromady. Natolik silné jsou mezi nimi vazby, ať už osobnostní, majetkové, nebo založené na vztahu k dětem. Často jde o rodiny, které mají množství dětí. Ta žena nakonec přece jen dostane strach, kam se s nimi poděje, a partner ji za léta tlaku ovládá natolik, že návrh na rozvod i trestní oznámení jsou staženy, a jak se říká -- život jde dál."
Podle Lenky Pavlové je právě toto klasické domácí násilí. Skrytý element v něm stále číhá, až mu bude uvolněn další kousek prostoru. Přitom žena, byť jí bude poskytnuta lhůta na nadechnutí, do takového víru znovu dobrovolně skočí. "V tomto směru bych velice kvitovala pomoc, která je obětem poskytována ze strany neziskových organizací, protože ony jsou tím kusem dřeva, jehož se tonoucí v tom víru přidržuje. Pokud je někomu léta odebíráno jeho sebevědomí, je léta trýzněn a trápen, tak nelze očekávat, že na konci najde dostatek fyzických i psychických sil, aby bojoval sám, a to nejen za sebe, ale i za děti. On ví, že může odejít, ale neví jak. Bez pomoci pro něj dveře ven zůstanou zavřené."

ŘEČ ČÍSEL

Statistiky, které se v souvislosti s domácím násilím objevují v médiích, jsou téměř neuvěřitelné. Server iDnes převzal údajně od ČTK větu: Domácí násilí představuje zhruba čtvrtinu všech trestných činů, které lidé policistům ohlásí. Major Josef Pravda mi k tomu napsal, že je to půl procenta všech nahlášených trestných činů a přestupků a že to zatím sledovala jen ostravská policie.
Mladá fronta Dnes otiskla 26. listopadu 2003, během tehdejší kampaně neziskovek proti domácímu násilí, jinou statistiku: "Brutální týrání zažila asi desetina českých žen. Další pětina pak může vyprávět o mnohahodinových nočních výsleších, klečení za neposlušnost v koutě či na balkóně nebo o vyhrožování, urážkách a ponižování. Vyplývá to z poznatků neziskové organizace ROSA, která se zabývá právy týraných žen." ROSA přímo pomáhá obětem, umisťuje ženy i jejich děti do azylových domů s utajenou adresou, zachraňuje je v situaci, kdy jim žádná státní instituce léta nebyla schopna podat pomocnou ruku. S tímhle na mysli je třeba její statistické odhady vnímat.
Do třetice uveďme, že každá třetí žena v České republice zažila během svého života alespoň nějakou formu násilí ze strany svého partnera. Tato věta shrnuje na serveru Econnect mezinárodní výzkum Sociologického ústavu Akademie věd o násilí na ženách. Co to znamená? Celých 38 procent českých žen prý utrpělo facku, kopání, kousání, úder pěstí, vyhrožování fyzickým ublížením nebo osahávání a strkání, pevné sevření, kroucení rukou, tahání za vlasy. A nechají si to líbit. Feministicky zkreslená skutečnost viz adresa http://www.genderonline.cz.
Kde je pravda? Mezinárodně se uvádí široký rozptyl 10--50 procent obětí ve společnosti. Statistika BKB, která vznikla na základě výzkumu agentury STEM v roce 2001, říká, že oběťmi partnerského násilí se u nás stalo 13 procent dospělé populace -sedm procent mužů a 18 procent žen.

ODNESOU TO DĚTI

Nejhrůznější je ovšem fakt, že ve většině případů jsou svědky domácího násilí nezletilé děti, jež se v pozdějším vývoji ztotožňují s osočováním, nadáváním, psychickým i fyzickým týráním zažitým v dětství a přenášejí je do dalších generací. "Dokud nebudou účinně fungovat instituce, které je mají chránit, jako jsou orgány sociálně právní ochrany dětí, budou nám právní nástroje k ničemu," konstatuje Lenka Pavlová. "Začít je třeba reformou opatrovnického řízení, pak odstranit podmíněnost rozvodu manželství vyřízením majetku a vztahu k dětem. Přijetím nového zákona se jen dotýkáme vrcholku ledovce. Pod ním je ještě veliký kus ledu."

DISKUSE:
Co si o problému domácího násilí myslíte vy?