nahoru

Reflex č. 51/52

RX online29. prosince 2004 • 08:37

Interview s hercem Bolkem Polívkou. Malíř a poustevník Václav Matoušek vymaněný z pout legendy spisovatele Oty Pavla. Co nás čeká v supermarketech jsme zjišťovali v Německu. Vyselektované a tvrdě vytrénované holčičky sní svůj gymnastický sen. Nahlédněte do slavné pražské hrabalovské pivnice U zlatého tygra...



Zde najdete kompletní obsah čísla 51/52 s články k přečtení.



Foto





Foto
Kdysi dávno mi učaroval jeho plamínek zapalovače, výtečně zahraný palcem ruky. Zkoušel jsem to tehdy asi týden. Pak mi kamarádka vysvětlila, že to v Divadle na provázku trénovali všichni, jen jeden však vytrval a po několika měsících se to konečně naučil. I proto se možná stal BOLEK POLÍVKA (55) klaunem světového formátu. Na dobrovolné lámání prstů jsem si zase vzpomněl, když si proti mně zapaloval cigaretu. Řekl jsem mu to. Nevěřícně se na mě podíval: „Jak několik měsíců? Já se to naučil za pět minut.“ Více v rozhovoru s Honzou Dědkem.



Foto
Začali jsme větami Oty Pavla z povídky Fialový poustevník o samotáři, který žil šestnáct let na břehu Berounky pod hradem Týřov. Spisovatel, jenž v tomto kraji prožil kus krásného dětství a pak se sem v dospělosti vracel, zamýšlel dokonce napsat o tomto malíři román. To však již ve svém krátkém životě zemřel jako třiačtyřicetiletý v roce 1973 - nestihl. Nicméně v nepříliš dlouhé povídce postavil onomu chlapíkovi nebetyčný pomník. Je totiž skoro jisté, že nebýt Oty Pavla, zřejmě by dnes na malebném hřbitově ve Skryjích nepečovali o hrob s jalovcovým keřem a dřevěným křížem, na němž je tabulka s fotografií a textem: Václav Matoušek, fialový poustevník, 29. 9. 1883 - 29. 6. 1948. Ten titul vymyslel zvláštnímu malíři pozoruhodný spisovatel. Nejdříve ho tak pokřtil pro sebe a pak pro své čtenáře. Příběh zaznamenal Pavel Kovář.


Foto
Jak budeme nakupovat za patnáct let? Chceme stát fronty u pokladen a hledat zboží, které zrovna nemají? Future Store, Obchod budoucnosti, v německém městečku Rheinberg nedaleko Düsseldorfu funguje jako výzkumná laboratoř, ale zároveň si tam můžete normálně, pohodlně nakoupit. Už dnes. Reportáž Veroniky Bednářové.


Foto
Je sobota ráno, jedenáctiletá Dana se chystá na závody v moderní gymnastice. "Mami, prosím tě, udělej mi zase jednu housku se šunkou navíc!" "Pro Moniku, viď?" "Jo. Ona dostane od mamky na celý den asi znovu jen vajíčko natvrdo a dva plátky okurky a bude mít hlad." Ve stejnou dobu se chystají na závody i další dívky z družstva. Každá přinese Monice něco na přilepšenou. Její maminka ji totiž už dnes vidí na olympiádě, ale má strach, že když zesílí a nebude štíhlounká jako proutek, ten sen se rozplyne. Více Pavel Kovář.


Foto
Za deset minut budou tři, to se otvírá a před vchodem nás stojí pět. Po dalších pěti minutách je nás dvanáct. A když se v chodbičce za domovními vraty na minutu přesně otevřou dveře do lokálu, hrne se nás dovnitř přes třicet. „Jsme jak zájezd z Hronova, co?“ vtipkuje neznámý chlapík. Venku skoro mrzlo, uvnitř je příjemně. Rachotí židle, cinkají první půllitry. A za čtvrt hodiny se sotva najde volná židle. Pražská pivnice U zlatého tygra je typická tím, že má stovky, možná tisíce štamgastů a přežila všechny režimy. Genius Loci Pavla Kováře.

RX online


Kurzy měn
25,620
22,590
29,440
Nejčtenější komentáře
Články odjinud
Nejčtenější