Já vím, v Česku není obvyklé, aby novinář říkal, koho volí. Nebo koho bude volit. Taky vám to neřeknu. Sám ještě nevím – a to jsem měl před několika měsíci celkem jasno. ODS mi není moc sympatická, nabízí stále tytéž tváře, ale pokud člověk nechce, aby mu další čtyři roky vládnul Paroubek, musí nad nějakým exkomunistou Tlustým a Klausovým klonem Langerem mávnout rukou. Jenže pak přišli Zelení.
Nemám o téhle ekologické partě žádné nadnesené představy. Ostatně, tak trochu náhodou jsem se přichomýtnul na její pardubický sjezd, kde Bursíkovci převálcovali Beránkovce (nebo Patočkovce?) a způsob, jakým to učinili, si v ničem nezadal se způsoby, jaké vytýkali minulému vedení. Jedno však Martinovi Bursíkovi upřít nelze: je to typ politického lídra, který ví, co chce a jde si za tím. Ovládá marketing a ví, jak lidi oslovit.
Bohužel kromě Bursíka ve Straně Zelených nevidím žádnou další silnou osobnost. A upřímně mě děsí třeba Petr Uhl, kterého Mirek Topolánek v sobotních Lidových novinách nazval trockistou. Uhl je prototypem disidenta bez skurpulí. Sedí v Radě České televize a z téhle pozice prosazuje na Kavčích horách zájmy svého zaměstnavatele, vydavatele deníku Právo. Když ČT nabídla zkrácené verze svých reportáží internetovému deníku Aktuálně.cz a objevily se i na iDnes.cz, Uhl poštval na zpravodajství ČT dozorčí komisi televize, protože se mu nelíbilo, že ty samé reportáže nemá k dispozici zpravodajský server Novinky.cz, který provozuje jeho domovské Právo společně s portálem Seznam.cz.
Dnes jsou už videoreportáže ČT 24 volně ke stažení i na Novinkách, a o Petru Uhlovi si od té doby myslím své; naštěstí je na pražské kandidátce Zelených až na šesté pozici a pokud ho nebudou voliči nějak zběsile kroužkovat, do sněmovny se nedostane. Naštěstí. Bursíkovi bych to přál, ale jak jsem už napsal výše, ostatní lídři Zelených jsou pro mě velkou neznámou. I tak se rozhoduji, že bych této straně dal svůj hlas. Jen tak, z hecu. Aby se něco dělo.
Nelíbí se mi totiž ty předvolební matematiky, kdy parlamentní strany uzavírají předběžné koalice, aniž by si počkaly, jak vlastně ve volbách dopadnou. Zelení se v předvolebních průzkumech drží poměrně vysoko nad pětiprocentní hranicí a tak mají velkou šanci do sněmovny skutečně proniknout. Jak by to krásně zamíchalo kartami! Jak by lidovcům spadnul hřebínek! Kdo by se stal novým jazýčkem na vahách? Jak by to dopadlo s (ne)reformovanými komunisty? Jak by se měnily neměnitelné volební programy?
V pátečních Hospodářských novinách označil první místopředseda ODS Petr Nečas Zelené za tu stranu, která přitahuje pozornost „pražských kavárenských povalečů“, podobně jako dříve tyto intelektuální kruhy podporovaly ODA, Unii svobody, Evropské demokraty a jiné pidistrany. Ano, Zelení nyní fungují jako taková modla pro nerozhodné. Stačilo se v jednom průzkumu překulit přes pětiprocentní hranici a už se o ně média zajímají sama. Další výzkum preference potvrdil a Zelení od té doby stále stoupají nahoru. Není divu: v jednu chvíli měl Bursík v médiích pomalu víc prostoru než Topolánek.
Líbí se mi, jak Zelení dokáží tenhle mediální zájem zúročit. Když Václav Klaus vetoval zákon o registrovaném partnerství občanů stejného pohlaví (bylo to shodou náhod v den, kdy první průzkum přisoudil Zeleným preference nad pět procent), svolali narychlo tiskovou konferenci, kde prezidentův postoj tvrdě odsoudili. Zelení jsou flexibilní, dokáží rychle reagovat a umí se prodat. Nevedou konfrontační kampaň, nejsou negativističtí. To všechno jim přináší body. Vždyť jen v Praze by jim teď dalo hlas jedenáct procent voličů!
Tak se rozmýšlím. ODS nebo Zelení? Asi si počkám na poslední chvíli, jak se budou vyvíjet preference ČSSD. Kdyby se náhodou Paroubkovi, Rathovi, Jandákovi a spol. podařilo nebezpečně přiblížit ODS, asi bych podpořil Modrou šanci. Pro jistotu. Jinak to hodím Zeleným, ať je legrace. Kluci v parlamentu potřebují vyvětrat.
