nahoru

Nešťastná česká hlava

Michal Komárek 30. listopadu 2004 • 09:23

Záměr ukázat, že vědci jsou srovnatelně významní se zpěváky, herci nebo sportovci je sám o sobě jistě progresivní. Způsob, jakým Česká televize prezentovala ve „velkém slavnostním večeru“ předávání cen Česká hlava byl ovšem přinejlepším polovičatý. Svým způsobem i kontraproduktivní.



Ocenění vědci a věda samotná měli hrát hlavní roli. Motto večera „slavní slavným“ mělo zdůraznit, že vědci se vyrovnají hvězdám popkultury a že tyto hvězdy je také dokáží ocenit. Dramaturgie večera byla ale jiná – oceněný vědec byl představen, pozván na pódium a odměněn soškou. Cenu mu předával vždy sponzor a politik, jejichž představení zabralo právě dvojnásobek času. Pak následovalo vystoupení hosta – písnička hvězd typu Vondráčkové, Matušky či Janů byla delší, než celý předchozí ceremoniál. Z každého takové segmentu večera tak na představení vědce a jeho díla vybyla přibližně jedna šestina.
Význam vědců byl odvozen od těch ostatních slavných. O nich a jejich výzkumu jsme se nedozvěděli nic. A navíc byla celý večer věda prezentována, jako cosi laikům nesrozumitelné, uzavřené do složitých formulí a zpřístupněné snad jedině tím, že vědci mají smysl pro humor, což se moderátor – ostatně dost trapně – snažil dokládat citacemi z Murphyho zákonů. Uzavřený charakter vědy podtrhlo předvedení nadaných studentů, kteří svůj hvězdný doprovod ohromili odříkáním na první poslech složité rovnice. Pozor: za to nemohou ti studenti. Za to může neschopnost tvůrců večera vymyslet způsob, jak vědu přiblížit veřejnosti. Vědu tak, jak vypadá v jedenadvacátém století - tedy vědu procházející vnitřními revolucemi v metodách, a zároveň se nutně otevírající veřejnosti, protože žádající veřejné peníze, podílející se na veřejných projektech a spolu s technologiemi prostupující každodenní život. Nikoliv zkarikovanou a bližší spíše středověké alchymii. Ale to by možná chtělo, aby vědci dostali více než šestinu času…
Když nakonec promluvil hlavní oceněný, profesor Jaroslav Němec, bohužel podivný obraz vědy jen podtrhl: řekl, že věda je všemocná a může změnit lidství. Zase představa patřící spíše minulosti. Ale, ano – jistě: představa diskusní. A pan profesor by k ní určitě uměl říci mnoho zajímavých věcí a argumentů. Ale bez kontextu a během minuty? Těžko. Vždyť na vystoupení už čekal Štefan Margita.

Michal Komárek