Přijde mi to až líto, že sobotní vzývání Miloše Zemana na předvolebním setkání v Mostě není pravděpodobně víc, než bojovné třesení prázdnou zbrojí, zatímco rytíř sladce spí. A nic na tom nemění, že tím brněním chřestil i sám Zeman. Návrat, který „ohlásil“, je totiž zcela teoretický a ze všeho nejvíc připomíná žertovnou pohádku, kde fikaný chasník ve smlouvě s čertem půjde do pekla „až opadá listí z dubu“.
Říkat, že se vrátím do politiky až strana svolá předčasný sjezd, řekne, že mě moc chce, a navíc ustaví menšinovou vládu s podporou komunistů, to je za současné situace a klesajících volebních preferencí jen důkaz, že z Vysočiny je do Prahy dál, než by člověk předpokládal. Zvláštní, protože jestli se Miloš Zeman jako aktivní politik něčím vyznačoval, pak to byl především vnímavý pragmatismus.
Přiznávám, že je mi to líto. Znovu korunovaný král ČSSD Zeman by mi usnadnil volební rozhodování. V dobách, kdy měli jeho zásluhou sociální demokraté image vulgárních buranů a mezi premiérovy spolupracovníky patřily kapacity jako pánové Schling a Šlouf, mě ani nenapadlo je zahrnout mezi strany, kterým je možné dát hlas. Pod Špidlovým vedením mám nutkání si alespoň přečíst volební program. Výsledek je stejný, jen mě to stojí víc času. Zaplať pánbů za politiky jako je Zeman. Zjednodušují nám život. Konkurenční politické síly už to pochopily, copak jiného je Miroslav Kalousek v čele lidovců a jeho hlučná politika tupého konzervativismu, který tak rád někomu něco zakazuje. Unie svobody ve snaze nezatěžovat mě reálnou alternativou raději umřela zaživa a tak už čekám jen na nějakou šikovnou změnu u občanských demokratů. Vlastimil Tlustý? To pak bude volného času!
