Protože svoje zápisky už zase pořizuju se zpožděním, vrátím se k události trochu nadčasové, totiž jednomu zvláštnímu přirovnání, které použil můj kamarád a kolega Jirka B.
Když jsem u něj před časem byl na návštěvě, hovor sklouzl k životu, vesmíru a tak vůbec. Postěžoval jsem si, že ačkoli se snažím být hodný, milý a laskavý, každou chvilku se mi stejně podaří někomu ublížit - a kdy se mám naučit být jiný. Jeho odpověď mi přišla tak zajímavá, že se o ni musím podělit.
Přirovnal život a partnerství k baráku na hypotéku, kterou člověk celý život splácí právě tím, že toho druhého lépe poznává a učí se rozumět a neubližovat ostatním. Když to všechno zvládne, barák je nakonec jeho - má krásný, spokojený vztah. Když ne, přijde o všechno. Poznamenal jsem, že je to nádherná teorie a Jirka si myslel, že se mu vysmívám a urazil se.
Zranil jsem ho? Nechtěl jsem. Promiň.
