Únos letadla, teroristi versus rukojmí, zlo proti systému. Triviální situace, o níž už jsme četli tolik románů a viděli tolik filmů, od Con Air, Air Force One a Non-Stop po Let číslo 93 nebo Boeing 747 v ohrožení. A přesto to jde stále ještě uchopit jinak a nově, dramaticky. V americkém seriálu Hijack čili Únos letadla, který se na Apple TV+ právě uzavřel sedmou epizodou, není mnoho slabých míst, ať už díky dobře dávkovanému napětí, nebo výborným hereckým výkonům. Pokud tedy pomineme jeho naprostou nerealističnost.
Let KA29 z Dubaje do Londýna je unesen. Na zemi nějakou dobu trvá, než na to přijdou všechny státy, přes jejichž území si to letadlo šněruje – ano, právě odchylkami od plánované trasy se kapitán Robin (hraje ho Ben Miles) snaží dát letovým dispečerům na zemi najevo, že něco zatraceně není v pořádku. Těch sedm hodin od vzletu k plánovanému přistání běží dole na pevné zemi rozhodně jiným tempem než na palubě, kde pětice ozbrojenců ohrožuje cestující i posádku. Naštěstí je v letadle pár odvážných a racionálních lidí v čele se Samem Nelsonem, který pracuje jako korporátní vyjednavač. Zdá se, že i teď má plán. Strašně riskantní plán. Jenže on se prostě chce vrátit domů, přesněji k dospívajícímu synovi a odloučené manželce.
Schopnosti strýčka Sama
Samozřejmě je to právě populární Idris Elba, milovaný Luther, v roli chladnokrevného a ultracharismatického Sama Nelsona, kdo udržuje divákovu pozornost. Dokáže ji odvést od faktorů, které v seriálu jaksi neštymují, a nechává publikum propadnout vzrušujícímu dramatu v reálném čase, což v téhle chvíli prostě znamená vypnout mozek a nechat se unášet city a pocity.
Jakmile se napětí na palubě stává nesnesitelným, přepnou tvůrci na scény na zemi, kde se dispečerka letového provozu Alice (hraje ji Eve Mylesová) a agentka z protiteroristické jednotky Zahra (tu ztvárnila Archie Panjabi) snaží vysvětlit bezpečnostním složkám, politikům, prostě všem, co se tam nahoře, v nekomunikujícím letadle, asi děje. Jaká je asi pravděpodobnost, že se únosci rozhodnou napálit to do nějaké londýnské vládní budovy? Ne že by nebylo strašlivé samo o sobě představovat si, jak se asi v posledních chvílích svých životů na palubě letadla cítily oběti útoků z jedenáctého září 2001, od kdy se únosy letadel v thrillerech začalo nápadně šetřit…
Hloupí únosci dělají hloupé věci
Sam dokáže únosce přesvědčit, aby naslouchali jeho radám, a zároveň není lynčován ostatními zhruba dvěma stovkami cestujících, které zdánlivě zrazuje. To pro tým scenáristů vedených Georgem Kayem, podepsaným u seriálů jako Lupin, Criminal: Velká Británie a Na mušce, musel být celkem oříšek. Jako tvůrce George Kay se svým dlouhodobým spolupracovníkem Jimem Fieldem Smithem, který pět ze sedmi dílů taky režíroval, v očích zahraničních filmových kritiků i tentokrát spíše uspěl. Přesto si spousta diváků u televizí bude lámat hlavu nad tím, proč jsou únosci neschopní, labilní, dětinští, vzájemně nekomunikující a plánu se nedržící submisivní hlupáci, kteří poslouchají neznámého obrovského černocha (totiž Sama Nelsona), jako by doufali, že je spasí a nějak urovná všechny jejich přečiny. Pokud tedy vraždu považujete za přečin.
Dokoukáte se, zatleskáte a hned se ozvou skuteční piloti a policajti a agenti a ti vám řeknou, že prakticky nic z toho, co jste viděli na obrazovce, v reálu takhle nefachčí. Což jim ovšem většinou nebránilo v tom, aby si seriál Únos letadla vychutnali. Není na škodu připomenout si, jak to na palubě letadla funguje a nefunguje a co se tam všechno může stát, zrovna teď v létě, kdy tolik z nás letí někam na dovolenou.
