Miloš Zeman v poslední době téměř rezignoval na vlastní politiku a vydal vše do rukou premiéra, říká šéf katedry politologie Masarykovy univerzity Stanislav Balík. V rozhovoru také vysvětluje, proč prezident odmítá diskutovat se svými vyzývateli — a není to jen kvůli riziku prohry.
Proč Miloš Zeman tvrdí, že volební kampaň nedělá, když je evidentní, že ji dělá? Země je oblepená jeho billboardy, které platil spolek Přátelé Miloše Zemana, vedený mj. kancléřem Mynářem, jako prezident objížděl regiony...
Může v tom být dvojí záměr. Ten první je možná „ochranný“. Miloš Zeman nekonání kampaně oznámil v březnu – snad si nebyl jist svým zdravím. Lépe pak jistě vypadá, když prý kampaň neděláte, než když ji musíte kvůli zdraví utlumit či přerušit. Druhý důvod může být „statusový“. Miloš Zeman chce evidentně vytěžit co nejvíc ze zastávaného úřadu, ze symbolického vlastnění kamenného přemyslovského stolce na Pražském hradě. Jeho držiteli se nesluší diskutovat s vyzývateli jako rovný s rovnými; navíc by to z něj mohlo v té chvíli sejmout punc výjimečnosti. Nehledě na to, že by se v debatách, do nichž by musel chodit, vystavil nebezpečí prohry.
Máme zhruba tři týdny do prvního kola prezidentské volby. Jak si podle vás vedou jednotliví kandidáti?
Zatím se zdá, že se všichni nezemanovští kandidáti přetahují o takzvané schwarzenberské dědictví, tedy o těch přibližně 45 procent, jichž dosáhl Karel Schwarzenberg před pěti lety ve druhém kole. Nevypadá to, že by loupili v Zemanově revíru. Tak ale úspěšní být nemohou. Souvisí to s tím, že se vesměs všichni alespoň trošku relevantní kandidáti (snad kromě Mirka Topolánka) vymezují primárně antizemanovsky. Není to překvapivé po tom, jak silně Miloš Zeman polarizoval politickou scénu, a hlavně společnost. Jestli je to moudré, je jiná otázka.
Zkuste si, prosím, zahrát na prognostika: jak by vypadal „svět“, co by se změnilo, kdyby byl zvolen některý ze Zemanových vyzývatelů?
To je příliš obecná otázka. Klíčem dnes už není otázka Zeman–Antizeman, ale to, jak bude silný a schopný vzdorovat Andreji Babišovi. Vidíme totiž, že Miloš Zeman v poslední době téměř rezignoval na vlastní politiku a představy a vydal vše do rukou premiéra. Bude-li zvolen někdo, kdo bude schopen Babišovi přinejmenším komplikovat situaci (Mirek Topolánek, možná Michal Horáček či Pavel Fischer), pak nás může čekat období napjatých vztahů mezi Hradem a Strakovou akademií, vymezování prostoru apod. – zkrátka něco obdobného, snad jen s větší noblesou z Hradu, co jsme zažívali v posledních letech. Jen to bude pro mnohé s opačným znaménkem.
A co můžeme očekávat, když bude zvolen opět Miloš Zeman?
Andrej Babiš by tak dostal asi zcela neomezený prostor, kde by jej nezdržovaly ani takové „banality“, jako je ústava, ústavní zvyklosti apod. Není také vyloučeno, že by prezident ztratil poslední zábrany ve vztahu ke svým kritikům či oponentům.
