Česká televize v nejbližších měsících odvysílá přelomový hodinový dokumentární film, „LSD made in ČSSR“. Jeho autor, režisér a scenárista Pavel Křemen (49), zpovídal psychiatry, pacienty i další pamětníky někdejších experimentů s magickým halucinogenem. Výsledek je skutečně pekvapivý.
Karel Gott, Jan Švankmajer, Pavel Rychetský, Boris Hybner, Jiřina Šiklová, spisovatelé (a psychologové) Jan Křesadlo a Zbyněk Havlíček, výtvarníci Ota Janeček, Jiří Anderle a Martin Stejskal, a prý i sám prezident Miloš Zeman. Tihle všichni spolu se stovkami dalších československých občanů experimentovali pod dozorem odborníků s LSD. Pomohla jim tato legendární halucinogenní droga, nebo je poškodila? O tom Reflex hovořil s režisérem Pavlem Křemenem.
Snímek o LSD je jedním z vašich nejambicióznějších, ve vaší filmografii vyčnívá z řady i tematicky. Proč jste se rozhodl jej natočit?
Na samém počátku 90. let jsem měl jako vysokoškolák amerického učitele angličtiny. Jednou nám na začátku hodiny řekl: „Dnes se nebudeme učit anglicky, místo toho zkusíme typicky americkou drogu, LSD.“ Hned jsme si vyhrnuli rukávy, že nám něco píchne, ale on vytáhl nějakou knihu a odtrhl růžky z odrbané stránky s věnováním. Ten papír byl napuštěný LSD, tam by ji celníci stěží hledali. Byl to neskutečný zážitek – leželi jsme v podvečer na koleji, poslouchali Grateful Dead a z okna koukali na staveniště, kde stál jeřáb osvětlený velkou stavební lampou. Studená zář prosvěcovala záclonu, která se promítala na zeď – a ta záclona se najednou duhově zbarvila a ožila, jako opona odhalila nějakou dálnici a na ní místo aut jezdila zvířátka. Neskutečný, ohromný, mystický, autopsychoanalytický zážitek, který mě celoživotně nesmírně poznamenal. Když se pak po pár letech otevřely archivy a o historii LSD se začalo psát, bylo mi jasné, že o tom natočím dokument.
Ale proč až teď?
Už jsem to téma v České televizi nabízel mnohokrát, začal jsem s ním obcházet tvůrčí skupiny před více než deseti lety. Jenže v České televizi to jednoduše nefunguje tak, že přinesete atraktivní námět a za půl roku točíte. Až v roce ho 2014 prosadil producent Petr Kubica. Lidé, co dnes vedou ČT, naštěstí rozpoznali unikátní téma – byli jsme, pokud jde o výrobu LSD i o experimenty s ní, světová velmoc. Navíc je ta látka panensky čistá, zatím se LSD v tomto kontextu nikdo důkladně nevěnoval. Jediné, co se mi do teď v ČT o experimentech s naší LSD podařilo natočit, je reportáž v pořadu Tady a teď o dokumentárním snímku Václava Hapla Experiment, pořízeném pro Československý armádní film roku 1969 – droga se podala jednomu štábu československých socialistických důstojníků a tomu druhému ne a pak měly oba týmy řešit stejné úkoly. Což těm pod vlivem LSD jaksi nešlo.
Takže je pravda, že československá armáda chtěla LSD využít jako zbraň?
Ano, a pamětníci toho plánu stále žijí. V mém dokumentu o něm mluví armádní toxikolog Jiří Bajgar, který se u těchto experimentů ocitl jako mladý lékař. Docent Zdeněk Fink, otec dnešního primátora Hradce Králové, se tehdy v hradeckých armádních laboratořích pro změnu věnoval vývoji látek eliminujících účinky LSD. Někde jsem četl, že náš tehdejší režim chtěl exportovanou LSD destabilizovat západní země, roli v tom hrála kontrarozvědka… Nevím, jestli to napsal Leary nebo agent Frolík, nedokázal jsem to při přípravě svého dokumentu dohledat. StB každopádně systematicky monitorovala dění kolem psychiatrů, kteří LSD v terapiích užívali – vedla například spis na psychiatra Stanislava Grofa. Ale to spíš kvůli lidem, kteří se LSD sezení účastnili a mluvili na nich, než kvůli LSD jako takové a jejímu výzkumu.
Ve vašem snímku promlouvají kromě zainteresovaných psychiatrů a historiků i účastníci oněch půl století starých experimentů, často známé osobnosti veřejné sféry. Odmítl někdo z vámi oslovených zúčastnit se natáčení?
Pár jich bylo. Třeba Petr Pithart reagoval dost podrážděně, když jsem mu zatelefonoval. Odmítl i Jan Švankmajer, který prožil takzvaný špatný trip a zle ho to poznamenalo. Je škoda, že ve filmu nefiguruje, víc by ho vyvážil – sešlo se nám totiž spousta lidí, kteří LSD chválí, a jediný člověk se špatnou zkušeností, kterého ve snímku máme, je japanolog Martin Vačkář… Karel Gott mi natáčení přislíbil, ač nerad, a vyprávěl mi mimo jiné, že za československou LSD stály CIA a západní, hlavně americká rozvědná centra. Jenže Gottovy volné termíny se míjely s naším natáčecím plánem, a tak z toho sešlo. Jsem nakonec rád, že to tak dopadlo – strhl by pozornost neadekvátně na sebe. Experimentoval také malíř a hudební skladatel František Chaun, takže by se nabízelo zajít za jeho synem Igorem Chaunem a zeptat se ho, ale i ten by vahou a silou osobnosti vyčníval. A stejně tak Miloš Zeman. Mně je sympatické, že jako mladík možná zkusil LSD, ač nejspíš jen jednou, ale nechtěl jsem v dokumentu tohle tvrzení Jiřiny Šiklové nijak rozmazávat.
Proč vlastně Československo začalo v tak velké míře vyrábět a testovat LSD?
Byli tu skvělí chemici s výborným zázemím a kvalitní továrny, v nichž se léčiva z námelových alkaloidů tradičně vyráběla. Spíš bych se ptal, proč se tolik rozmohly ty experimenty, proč LSD tolik lidí podlehlo. Mám na to takovou teorii: My Češi jakožto ateisti tradičně toužíme po nějaké spiritualitě, která by nám boha, to chybějící duchovno, nahradila. Už za Rudolfa II. se na našem území pořád něco vynalézalo a míchalo. A v případě LSD měla spousta vysoce postavených lidí zřejmě za to, že tahle technická cesta je pro nás ta pravá a správná.
