Politolog Kopeček: Klaus i Zeman společnost pořád poměrně silně dělí. Vnímání Havla také není konsensuální
Čeští prezidenti jsou i po uplynutí jejich mandátu na naší politické a mediální scéně nadále přítomni. Ať už se snaží budovat svůj odkaz, nebo jen využívají svého postavení a komentují dění, jejich vliv je stále dobře patrný. Co utváří jejich paralelní autoritu? Mají mít nějaké mantinely? Co od nich očekáváme, jak se o své exprezidenty staráme a co se nám od nich vrací? Nejen na tyto otázky odpovídá politolog z Masarykovy univerzity v Brně profesor Lubomír Kopeček, který napsal několik biografií českých prezidentů.
Jakou roli hrají exprezidenti v české politice a společnosti?
Všichni tři dosavadní čeští exprezidenti k tomu přistoupili jinak a je otázka, jestli se vůbec dá hovořit o jednotném způsobu výkonu exprezidentské „funkce“. Roli hraje to, jaké názory zastávali během prezidentství, i zdravotní stav. Havel už na konci svého prezidentství jel na půl plynu, jeho nemoci zanechávaly důsledky ve výkonu funkce a první léta po opuštění Hradu hodně věnoval tomu, že se dával zdravotně dohromady. Měl navíc mnohem širší spektrum zájmů, ztělesňoval nejen svou funkci, ale i éru disentu, Chartu 77, a měl dokonce ambice vrátit se umělecky, když zkusil natočit film Odcházení. Z pohledu filmových kritiků to nedopadlo zrovna dobře. Vnímání Havla v Česku i v zahraničí vždy přesahovalo prostý výkon prezidentské funkce. To se nemohlo ani u Klause, ani u Zemana opakovat. U Klause se jeho přístup dal docela dobře vycítit už na konci jeho prezidentství, ze kterého vycházela ofenzívní, ideologicky hodně striktně definovaná postprezidentská role. On si z Institutu Václava Klause (IVK) udělal, když to trochu malebně připodobním, pevnost, z níž podniká politické a ideologické výpady. Výrazně se to liší od koncepce Knihovny Václava Havla, která takhle nikdy nefungovala. Zeman je ještě jiný případ: politicky občas viditelný, ale vždycky byl velký pragmatik a budovat na pragmatismu kamennou instituci je obtížné. Zeman neměl a nemá tendenci budovat instituci podobnou IVK a jeho kancelář funguje spíš jako technicko-organizační platforma bez dalšího přesahu.
Co veřejnost od exprezidentů očekává? Shoduje se to s tím, co čekala od prezidentů ve funkci?
I díky tomu, že jejich prezidentství trvalo deset let, v případě Havla ještě déle, jsou to lidé s velkou vahou ve veřejném vnímání. Nemají sice žádné formální pravomoci, ale značný kus vlivu z doby funkce jim přirozeně zůstal. Je to výrazně silnější pozice než u většiny bývalých premiérů, kterých je jednak hodně, jednak jejich premiérství bylo mnohdy jen epizodické. Výsledek je, že exprezidenti jsou viditelnější a média je raději oslovují, přičemž záleží hodně na jejich ochotě vycházet jim vstříc.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
