Prezident Petr Pavel: Nejsem zaměstnanec Petra Macinky!

Jak se po zveřejnění vašeho dopisu premiérovi, kterého jste vyzval ke společné účasti na summitu NATO v Anka­ře, vyvíjí obsa­zení české delegace?

Zatím nijak. Já jsem Andreji Babišovi minulé pondělí telefonicky sdělil, že zmíněný dopis posílám, aby jím nebyl zaskočen, protože takový způsob komunikace nemám ve zvyku, a navíc jsem dopis poslal i veřejně, aby bylo zřejmé, že v té věci neprobíhá žádný zákulisní boj. Téma jsem nevyslal do veřejného prostoru já, ale premiér. Místo aby mi jím zamýšlenou změnu zvyklostí obsazení delegace na summit NATO oznámil osobně na naší schůzce, držel vše v tajnosti až do chvíle, kdy se ho novináři zeptali, proč mi jím zvažované jiné než tradiční složení delegace neřekl tváří v tvář. Vysvětlení, že neměl čas, protože spěchal k telefonátu s Antóniem Costou, nechám bez komentáře a pozoruhodná je i odpověď: „Já vlastně ani nevím,“ na další otázku, proč tedy o věci mluví dříve do médií, místo aby vše řešil se mnou. To byl okamžik, kdy se téma o účasti v Ankaře dostalo do médií. Já myslím, že se má vrátit tam, kam patří, tedy mezi prezidenta a premiéra, a proto nebudu dál věc řešit přes média a už vůbec se o tom nebudu bavit s ministrem zahraničí, protože mu to nepřísluší. On je ve věci pouze vykonavatel, bez kompetence, zda prezidentovi schválí, či neschválí zahraniční cestu. Schvalovat může cesty svých zaměstnanců, ale tím prezident při veškeré úctě k onomu úřadu určitě není!

Ale může říct nahlas svůj názor, myslí-li si, že by prezident na sum­mit jet neměl…

To jistě. Může to říct premiérovi, který k tomu vydá stanovisko. To by ale měl poté konzultovat s prezidentem, protože jsou nejvyššími ústavními činiteli, u nichž ústava předpokládá, že se dohodnou, a to já předpokládám také! Navíc myslím, že bychom měli, pokud nenastala zásadní změna situace, respektovat i dělbu práce, která platila dosud – od Havla přes Klause po Zemana. Argument o neúčasti prezidenta Zemana v Bruselu v březnu 2022 na mimořádném summitu NATO po zahájení ruské invaze na Ukrajinu neobstojí, neboť dle tehdejšího oznámení Kanceláře prezidenta republiky neodjel Miloš Zeman na summit z důvodů jeho špatného zdravotního stavu a na doporučení lékařů. Českou republiku proto na summitu reprezentoval pouze premiér Petr Fiala. Jinak však vždy platilo, že prezident jezdil na vrchol­né schůzky NATO a OSN a vše, co souviselo především s exekutivou, tedy i evropská agenda, šlo za premiérem a nikdo neviděl důvod to měnit. Jde-li o NATO, souvisí s tím i to, že prezident je i vrchním velitelem ozbrojených sil a z titulu funkce má bezpečnostní i zahraniční politiku tak či tak i ve své agendě. Z tohoto pohledu nevidím jediný racionální důvod, proč by vláda měla zavedenou dělbu práce premiéra a prezidenta měnit. Praxe, že na summity NATO jezdí prezident, jistě nevylučuje, že na summity jezdili i ministři obrany a zahraničí, neboť i oni tam mají své panely a legitimně na summit patří. Uvedené zvyklosti mají oporu i ve znění ústavy, podle níž navenek zastupuje zemi prezident. Proto ve věci nevidím žádný rozpor, kromě toho, který uměle vyvolává ministr zahraničí tím, že podle jeho logiky – a slovo „logika“ zde dávám do uvozovek – prezident na summit nemůže jet, protože je zástupcem opozice! (Sic!) To je z principu hloupost, kterou nelze v žádném případě přijmout, protože prezident na summitu NATO nemůže mít jiný zájem než má vláda, tedy obranyschopnost České republiky a efektivitu bezpečnosti občanů.

Zápasník MMA Procházka: Někdy je pro mě zkrátka těžké učit se být... Jak to říct? Být tou sviní

Rozhovory

Obě strany se ale mohou lišit ve způsobu, jak toho dosáhnout.

Jistě! Proto jsem v komentáři k dopisu řekl premiérovi, že vítám, bude-li prezentovat pozici vlády. Summit NATO má řadu panelů ve dvou částech, z nichž ta neformální spočívá ve večeři hlav států, během níž se vede strategická debata na téma evropské a euro­atlantické bezpečnosti. V ní, troufám si říci, a snad to nezpochybní ani Andrej Babiš, jsem přece jen lépe kvalifikován a těmto otázkám se věnuji o něco déle. Díky tomu, že jde o neformální debatu, kde se nepřijímají rozhodnutí, nepotřebuji k účasti na ní ani mandát vlády. Ve formální části, věnované výdajům na obranu a způsobu naplňování závazků, vidím i já sám jako vhodné – a tak jsem to Andreji Babišovi řekl –, aby se ho zúčastnil on a vysvětlil pozici vlády k naplňování našich spojeneckých závazků z hlediska rozpočtových parametrů. Tento postup mám za zcela legitimní, jímž se nic nepokazí a neměníme jím žádné zvyklosti. Takže v mém návrhu postupu žádný rozpor není a jsem to právě já, kdo trvá na principech i ­příležitosti pro vládu prezentovat její postoje na nejvhodnějším fóru.   

Vy tedy nebudete nikde, ani na něčí dotaz sdělovat své odlišné stanovisko na plnění našich rozpočtových závazků v NATO, které jinak otevřeně dáváte najevo?

Jak jsem řekl, jedna věc jsou neformální jednání a druhá formální jednání.

Jistě, ale když „na to přijde řeč“, vy neřeknete, že se vám způsob, jak vláda naplňuje podmínky rozpočtových závazků ministra obrany, nelíbí, že máte jiný názor?

Na summitu NATO bych takovou věc rozhodně nerozporoval, protože pravdou je, že zahraniční i bezpečnostní politiku tvoří a zodpovídá za ni vláda.

A řekl jste premiérovi vaši představu společného postupu?

Samozřejmě! Omyl je totiž v tom, že oni si myslí, že pojedu na summit NATO hlásat něco jiného než vláda, ale mandát na oficiální jednání stanovuje vláda a prezident je jím vázán. To znamená, že i kdybych na hlavním jednání měl být já, nebudu tvrdit, že vláda neplní závazek, ale že dle stanoviska vlády jsou výdaje na obranu „takové a takové a zde je jejich obsah“. Musel bych prezentovat pozici vlády, nic jiného nelze. Doma se mohu vyjádřit, zda to považuji za dostatečné, či ne, ale na oficiálním jednání nemohu prezentovat jinou pozici než oficiální, kterou zastává vláda. Přesně tak jsem to řekl v telefonátu premiérovi a zopa­kuji mu to znovu na schůzce 22. či 24. dubna, podle toho, jak nám vyjde termín poté, co se oba vrátíme z cest.

Premiérovy občasné odmlky či postoj-nepostoj k některým výrokům členů kabinetu budí dojem, že nerad říká nepříjemné věci do očí a že se konfliktům snaží vyhnout či je „vysedět“.

Nejsem v psychologii komunikace i osobnostního profilu premiéra tak kompetentní, abych vám mohl seriózně odpovědět. Pravdou je, že v případě, kdy se občas některý  z členů vládní koalice vyjádří kontroverzně, jsme svědky, vyvolá-li to širší odpor, že premiér odkáže obě strany, „ať si to vyřeší samy“. V případě ministra Macinky je ale zřejmé, že je podřízen premiérovi, který plně odpovídá za chod vlády i ministerstva zahraničí, a proto, nastane-li rozpor mezi prezidentem a ministrem zahraničí, který jsem navíc já neinicioval, měl by to primárně řešit premiér. Petr Macinka si myslí, že na počátku všeho je nejmenování Filipa Turka čímkoliv, a tím si pro sebe zdůvodňuje své kroky. Jsou-li ale jeho útoky nezpochybnitelně činěné s cílem komplikovat práci a život prezidenta v přiznané odvetě za nejmenování Filipa Turka, jde o stav, který v této podobě nemůže dlouho fungovat. Ptáte-li se mne, co vše řeknu premiérovi, pak se mu budu snažit říct, že i prezident má nástroje ke znepříjemnění života vládě, jež zatím nechci používat, protože je takový způsob válčení dětinský na úrovni páté obecné. Andrej Babiš musí být tím, kdo ministru Macinkovi řekne: „Nech si osobní výhrady jinam a nekomplikuj mi práci,“ protože jeho chování komplikuje práci především vládě a nás jako zemi to znevěrohodňuje v zahraničí, kde si všímají, co se tu děje. Sledují, co se u nás píše. Velvyslanci mají spoustu zdrojů, ze kterých čerpají informace o pozadí událostí, a oni to pak vše píšou do svých zemí. Budeme k smíchu, pokud místo vládnutí ku prospěchu občanů budeme řešit nesmysly a skandály lidí s mentalitou nedospělých výrostků.