Ewa Farna: Lidi mi psali, ať se zašiju do pytle. Dnes svému tělu děkuju, že odnosilo dvě děti
Vyprodala dvakrát O2 arenu, získala čtvrtého Zlatého slavíka a nyní jako první česká zpěvačka míří do pražského Edenu – a to rovnou třikrát. Ewa Farna oslaví dvacet let na scéně a prožívá jedno z nejúspěšnějších období kariéry, jež korunoval i společný duet s globální hvězdou Duou Lipou. V rozhovoru pro Prostor X Reflexu ale přiznává, že za leskem reflektorů je i křehkost a únava. Otevřeně mluví o tlacích na vzhled, rozchodu s manažerem Leškem Wronkou i o tom, proč nechce dělat hudbu podle hudebních škatulek.
Máte za sebou narozeninovou O2 arenu, koncert s Edem Sheeranem, duet s Duou Lipou, počtvrté v řadě jste získala Zlatého slavíka a teď vás čeká „trojka“ v Edenu. Do toho jste máma dvou dětí a majitelka agentury. Jak se máte?
Mám se rychle. Vždycky říkám intenzívně. Je to samozřejmě krásné, ale nebudu lhát, je to i náročné. Neděje se to bez námahy. Především pracovně se toho děje hodně, ale cítím to jako obrovské požehnání, že tohle všechno můžu zažívat.
Čeká vás Trojka v Edenu. Třetí stadión, to je skoro 80 tisíc lidí dohromady. Jak probíhalo rozhodování, zda do toho jít?
Zvažovala jsem třetí Eden v momentě, kdy se k mému překvapení ten druhý vyprodal už ke konci října. Před námi je celé vánoční období a další půl rok času. I já sama, když chodím na koncerty, tak to neřeším tak moc dopředu. A právě na tyto lidi jsem myslela, když jsem zvažovala třetí termín. Já navíc moc neumím sedět v klidu sedm měsíců a chystat show, radši zabojuju i o další posluchače nebo diváky, kteří třeba ještě nebyli rozhodnutí nebo to nestihli. Ten adrenalin mě pohání.
Uvedli jste to biblickou symbolikou – Eva v ráji, jablka. Ale tak velký koncert může být organizačně i peklo. Je něco, čeho se bojíte?
Bála jsem se snad jen toho, aby přišli lidi. Samozřejmě úskalí a výzev je po cestě nespočet, ale to si říkám, že lze vždy nějak řešit. Nemám ráda frázi „to nejde“. Vím, že mám profesionální tým, na který se v technických věcech můžu spolehnout. Člověk nemůže nést všechnu tíhu na zádech. Ráda si spoustu věcí řeším sama, mně záleží na každém detailu, ale tohle už je opravdu tak velký projekt, že musím to delegování zdokonalit a obklopit se spoustou lidí, jimž se rozhodnu důvěřovat. Nelze se taky stresovat faktory, na které člověk vliv nemá, takže i kdyby náhodou pršelo, užijeme si to, bude to mít atmosféru případně i tak. Chci hlavně, aby se lidi cítili dobře, nejen skrze zážitek z koncertu, ale celkově na místě. Samozřejmě si občas stěžuju, tíží mě, že řeším věci, které bych ani možná neměla, ale na druhou stranu cítím velkou zodpovědnost v tom, že mi nákupem lístků dali lidi osobně důvěru. Cítím se zavázaná pohlídat, co dokážu, a připravit jim fantastický zážitek, aby byli rádi, že o to nepřišli.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
