Být Rus neznamená být pro Putina, řekl Reflexu Denis Kapustin, kontroverzní postava války na Ukrajině
Denis Kapustin, známý také jako Denis Nikitin, je rozporuplná postava současného konfliktu na Ukrajině. Rus narozený v Moskvě, vyrůstal v Německu, kde se jeho rodina podle časopisu Der Spiegel při žádosti o povolení k pobytu vydávala za Židy. Stal se neonacistickým rváčem a fotbalovým chuligánem. Poté, co založil a velí Ruskému dobrovolnickému sboru na Ukrajině, své dřívější postoje zmírnil. Denis Kapustin zahynul na záporožské frontové linii. Rozhovor Reflexu poskytl v červni 2025.
Hlásí se k tradičním pravicově konzervativním názorům, v minulosti sympatizoval s neonacismem. Zároveň ale tvrdí, že bojuje za svobodu proti Putinově tyranii. Pro jedny je odvážným bojovníkem proti zlu, pro jiné nepřijatelným extremistou. Jeho příběh odhaluje komplikované propletence ideologie a pragmatismu v době, kdy se z dřívějších nepřátel mohou stát nečekaní spojenci, byť jen dočasní a s výhradami. Denis Kapustin tak zůstává figurou, která polarizuje – v Rusku je démonizován a odsouzen na doživotí, Ukrajinci využívají služeb jeho jednotky v boji s ruskými agresory a na Západě je vnímán s převládající opatrností. Ostatně do schengenského prostoru má zakázaný vstup.
Ráda bych začala vaším osobním příběhem. Jak jste se dostal na Ukrajinu?
V roce 2017 jsem se na Ukrajinu přestěhoval z rodné Moskvy. Dostal jsem tam nabídku organizovat zápasy MMA.
Proč se ve vašem životopise píše, že jste krajně pravicový aktivista a fotbalový chuligán?
Byl jsem v Německu i v Rusku ve fotbalových, chuligánských skupinách, rval jsem se s podobnými jako já, takže mě můžete oprávněně nazývat fotbalovým chuligánem. Pokud jde o mé politické názory, nikdy jsem je neskrýval, byly a jsou tradicionalistické pravicově konzervativní. Svou osobnost uličního aktivisty, chuligána, nepopírám a ani ji neskrývám, ale ve svých názorech a ideologii jsem samozřejmě vyzrál. Pokud se mě někdo stále snaží představit s oholenou hlavou, v kšandách a bomberu, je to směšné. Tehdy šlo spíše o nějakou vnější image, ne o způsob myšlení a života. Už jsem vyzrál a zvážněl.
Odkud se vzal váš volací znak „White Rex“?
Můj volací znak souvisí s tím, že jsem v roce 2008 založil společnost vyrábějící sportovní vybavení a oblečení. Hledal jsem chytlavý název, všechny krásné názvy už byly obsazené nebo zněly v různých jazycích jinak. A já jsem původně uvažoval o založení mezinárodní značky, jež by nebyla vázaná na Rusko. Vybral jsem si název, který má dvě části. Je jasné, že „White“ je „bílý“, protože mým publikem byli původně právě ti fotbaloví chuligáni, pravičáci, nacionalisté. Byl jsem součástí toho prostředí a rozuměl tomu, co chtějí dostat a nosit. A Rex je v latině „král, vládce, pán“ a ve všech jazycích je to docela zvučné. Tak jsem se stal Denisem „White Rex“.
Jak vznikl Ruský dobrovolnický sbor (RDS)?
RDS vznikl na jaře roku 2022. V extrémní situaci se každé etnikum a každý národ obracejí především ke svým kořenům. Proto se objevila gruzínská legie, proto se objevil pluk Kastuse Kalinovského, chlapů z Běloruska, proto se anglicky mluvící chlapi sdružovali do vlastních jednotek na základě jazyka a kultury. Ale nebyla tam žádná ruská jednotka. Rusko je agresor, a najednou se nějací občané Ruské federace chystají vzít do rukou zbraně na území Ukrajiny. Zpočátku nebylo možné si to představit. Ano, v té době už vznikla Legie „Svoboda Ruska“, ale ta byla složená z dezertérů z ruské armády. Chtěl jsem to jinak. Od začátku jsem byl připraven bojovat a chtěl jsem využít svou popularitu v pravicovém prostředí v Evropě a v Rusku. Vytvořit centrum přitažlivé pro lidi, kteří jsou připraveni bojovat proti Putinově agresi. Rozhodnutí vzniklo na jaře a na začátku srpna 2022 jsme vytvořili sbor s vlastním symbolem. Pojmenovali jsme se Ruský dobrovolnický sbor. Bylo velmi důležité říct, že jsme ruská jednotka. Ukázat, že jsme tu my, že se vymykáme monolitní putinovské propagandě, která říká, že když jsi Rus, tak jsi automaticky pro Putina, SVO (speciální vojenskou operaci) a Ozbrojené síly Ruské federace. To bylo opravdu důležité, protože k nám začali přicházet dobrovolníci, a přicházejí dokonce i teď, když s vámi mluvím.
Kdy vás ukrajinské vojenské vedení vzalo na vědomí a proč vám uvěřilo?
Je třeba si uvědomit, jak vypadala situace na Ukrajině na začátku prvního roku války, zejména v létě, kdy se boje začaly rozšiřovat po celé Ukrajině. Existovalo obrovské množství nejrůznějších skupin, lidí se zbraněmi, dobrovolníků, kteří v podstatě jezdili po nejisté frontové linii, objevovali se i na okupovaných územích, bojovali, dělali diverze. Takových skupin bylo hodně, fronta ještě nebyla ustavena, Ozbrojené síly Ukrajiny (ZSU) procházely proměnou, jednotky územní obrany se ještě nezformovaly do té podoby, v jaké jsou nyní. V takové atmosféře bylo samozřejmě důležité, abychom na sebe upozornili, ale měli jsme trumf. Byli jsme ruskými občany, kteří bojovali proti Ruské federaci. Díky svým kontaktům a známostem kluků, kteří se přidali k RDS, mohl na ruském území páchat diverze, což jsme několikrát udělali. Hlavní ředitelství rozvědky Ukrajiny si uvědomila, že kromě toho, že sami hrajeme poměrně významnou mediální roli, můžeme také provádět diverzní akce v Rusku. A můj velmi dobrý přítel, jenž v té době už byl na Hlavním ředitelství rozvědky, vzal odpovědnost na sebe, šel do HUR (Hlavního ředitelství rozvědky ministerstva obrany Ukrajiny) a řekl jim, aby nám dali šanci. Zprvu mu nenaslouchali, protože v RDS byli kluci pro běžného člověka dost nejednoznační. Mnozí z nás překročili státní hranici Ukrajiny nelegálně, někteří z nás tam byli v tu chvíli bez jakéhokoliv povolení. Byli jsme pestrá směsice, ale všichni byli odhodlaní a připraveni převzít odpovědnost. Ukázali jsme se jako disciplinovaná a odvážná jednotka a velmi rychle se z našich kluků stali skuteční vojenští profesionálové. Jsem si jistý, že Hlavní ředitelství rozvědky svého smělého rozhodnutí z podzimu 2022 nelitovalo. Zhruba od listopadu 2022 jsme se stali součástí HUR.
Mnoho lidí ví, že existuje RDS a Legie „Svoboda Ruska“, ale málokdo chápe rozdíl mezi vašimi jednotkami. Jaké jsou cíle RDS a Legie „Svoboda Ruska“?
Myslím, že naše cíle jsou podobné, my i představitelé Legie „Svoboda Ruska“ chceme svržení Putinova režimu, jeho absolutní dekonstrukci a tribunál proti všem zúčastněným, podněcovatelům, strůjcům této války. Ke stejnému cíli jdeme různými cestami. Myslím, že v RDS je ideologická komponenta výraznější, zatímco kluci z Legie jsou spíše centristé, my svou pravicovou tradicionalistickou konzervativní ideologii neskrýváme. Naši kluci věnují čas nejen vojenské, ale i humanitární práci, pořádáme přednášky pro naše rekruty na různá témata. Jsem přesvědčen, že ideologizovaný bojovník bojuje lépe než ten, který je pro všechno dobré a proti všemu špatnému.
Je hodně zájemců o vstup do sboru a jak probíhá výběrové řízení?
Hodně nebo málo je relativní pojem, nemohu říci, že se honíme za množstvím. Jsou kluci, jež odmítneme. Je pro nás důležité, aby lidé, kterým otevíráme dveře sboru, nejen sdíleli naši ideologii a pohled na svět, ale aby byli v dobré fyzické kondici, a pokud ne s bojovou, tak s aktivní životní zkušeností. Někteří mají romantizované představy o válce. Všem říkáme, že si musí uvědomit, že je to jednosměrná jízdenka. Že budou s námi, dokud nebude zničen ruský režim ve své současné podobě. Říkáme jim, že pro ně není cesty zpět a aby si dobře rozmysleli, zda si jsou jisti tím, co dělají. Osmnáctiletý kluk se třeba pohádá s mámou nebo s přítelkyní a řekne, že jde do RDS. Když pak sedí na letišti a zjistí, že je to jednosměrná letenka, je nervózní a chce k mámě nebo k přítelkyni zpátky. Je jasné, že takové lidi nepotřebujeme. Proto s nimi vedeme celou řadu rozhovorů, abychom se ujistili, že je ten člověk vhodný, že je to vyvážené a nezávislé rozhodnutí, že ho nikdo nenutí, že jen neutíká před problémy. Máme kluky, kterým je 18 let, ale ujišťujeme se, že je to opravdu dospělé rozhodnutí. Máme dost příkladů, kdy kluci v 18 letech přišli do RDS a za půl roku se z nich stali opravdoví tygři, jak říkáme. Skvěle se předvedli ve složitých vojenských operacích a to ukazuje, že děláme všechno správně.
Jiná věc je, když do RDS někdo vstoupí ze zajetí. Mluvil jste se zajatci. V prvních měsících války říkali, že byli oklamáni a nevěděli, kam jdou. Je dost zvláštní tak mluvit po třech letech války. Jak vysvětlují svou přítomnost na území Ukrajiny?
Za každým z nich je nějaký příběh. Jsou chlapi, kteří se doma poprali v baru, a pak se ukázalo, že člověk, s nímž se poprali, byl policista a na rovinu jim řekl, že mají na výběr: pět let vězení nebo speciální vojenskou operaci. Vybrali si válku. Někdo už byl ve vězení za drobné trestné činy, byly vytvořeny podmínky, aby sami podepsali smlouvu. Myslím, že vám nemusím vysvětlovat, jak celý tento vězeňský systém funguje. Samozřejmě že nebereme všechny. Nebereme ty, kteří se chtějí jen dostat ze zajetí a získat volnost, alespoň na ukrajinské straně, já takové lidi do sboru neberu. Vedu s nimi osobní rozhovory, jež někdy trvají mnoho hodin, abych pochopil jejich motivaci. Jsou chlapi, kteří se sami vzdávají Ozbrojeným silám Ukrajiny se slovy, že se chtějí připojit k RDS. Někteří si už dopisovali s našimi rekruty. Musíte si uvědomit, že chlapci, jež bereme ze zajetí, mají na výběr, mohou jít na výměnu. Ruský dobrovolnický sbor je založen na principech dobrovolnosti. To platí i pro válečné zajatce. Příběhy každého z nás jsou velmi odlišné, naprostá většina lidí, jež nabírám, jsou kluci, kteří byli zavřeni za drobné trestné činy a byly pro ně vytvořeny podmínky, aby podepsali kontrakt. Jsou i tací, kteří podepsali, protože nevydrželi mučení a při první příležitosti utekli na druhou stranu fronty. Nedávno jsme měli těžkou operaci v jednom ze směrů na východě Ukrajiny a tam kluci, kteří k nám přišli ze zajetí, někdy umírali při pokusech o záchranu našich vlastních dobrovolníků. Ve skutečnosti jsou si po určité době chlapi, kteří k nám přišli ze zajetí, a dobrovolníci rovni. To je podstata sboru, všichni jsou si rovni a nezáleží na tom, jak se do RDS dostali.
Vstupují do vašeho sboru ženy?
V RDS nepřijímáme ženy. Máme jednu ženu, jež je s námi od začátku, od roku 2022. Byla s námi v našich šílených operacích na území RF. Ale to je výjimka.
Mnohokrát jsem mluvila s představiteli takzvané ruské opozice, kteří jsou přesvědčeni, že jediným způsobem, jak změnit situaci uvnitř Ruska, je síla. Když jsem se jich ale ptala, zda vnímají RDS a Legii „Svoboda Ruska“ jako potenciální spojence, říkali, že ne. Co si myslíte o ruské opozici?
Jak dlouho se představitelé ruské opozice snaží svrhnout Putina? Dvacet let? Ke svému cíli se nepřiblížili a nikdy nepřiblíží. Jsou to takzvaní profesionální revolucionáři, kteří svrhávají Putinovu despocii řečmi u kulatého stolu a naprosto nepochopitelnými politickými akcemi. Jejich aktivity jsou naprosto nesmyslné, jsou nejen zbytečné, ale v zásadě škodlivé pro všechny lidi, kteří se považují za odpůrce Putinovy moci a režimu. To, co nazývají bojem, je imitace a nemá nic společného se skutečným bojem o moc a pokusy o svržení Putinova režimu. Nepředstavují žádnou sílu, dokonce už ani nevzbuzují zájem u opozičně smýšlejících občanů uvnitř samotné Ruské federace. Měli obrovské finanční, mediální a lidské zdroje, měli neuvěřitelný potenciál, nevím, za co ho utratili, ale rozhodně ne za boj. Obrovské množství lidí bylo prostě podvedeno, lidé se registrovali na webech pro Navalného, proti Putinovi atd., pak se tyto údaje zázračně staly veřejně dostupnými a lidé byli v lepším případě vyhozeni z práce a vyloučeni z univerzit, v horším případě uvězněni. Jejich čas je naprosto nenávratně pryč, je jasné, že neuspějí, jejich jedinou strategií nyní je nenechat na sebe zapomenout a čekat, až Putin zemře přirozenou smrtí, aby mohli vjet do Ruska na bílých koních nebo oslech a říkat, že je to jejich zásluha.
Jak hodnotíte možnost vojenského převratu v Rusku?
Hovořit o vojenském převratu je problematické, ale ekonomická a sociální situace v Rusku má k ideálu daleko. Problémy se hromadí a nevíme, co může vyvolat nějaký výbuch v Ruské federaci. Ať už to bude nějaká politická porážka, prudký ekonomický kolaps, Putinova nečekaná smrt, v Rusku je mnoho destabilizujících faktorů, jež povedou k politickému a sociálnímu chaosu. Nevím, jak vypadá strategie „vážených“ opozičníků, ale strategie RDS je vyčkávat a připravovat se na takové situace, posilovat, zvyšovat počty, cvičit a být plnohodnotnou vojenskopolitickou organizací, připravenou v okamžiku politických turbulencí ihned překročit hranice a pochodovat na mé rodné město Moskvu.
Lidé na frontě a civilisté vnímají politické události jinak. Zajímalo by mě, jak armáda vnímá Trumpovu politiku vůči Ukrajině, zatímco my tady analyzujeme každé jeho slovo a čin.
Na přelomu let 2024–2025, zejména v lednu, měli lidé naději, že brzy nastane příměří, válka skončí a vše bude v pořádku. Nyní se tyto nálady rozplynuly, všichni chápou, že válka pokračuje a bude pokračovat, nikdo už nesleduje zahraniční politiku Oválné pracovny. Nikdo prostě ničemu nerozumí. Plyne z toho: jsme tu my, je tu bojový úkol, je tu fronta, nepřítel, pracujeme a nenecháme se ovlivnit zprávami. Lidé jsou prostě unaveni neustálými změnami politických paradigmat. Naposledy všichni diskutovali o skandálu v Oválné pracovně. Pak už byla chaotická rozhodnutí a prohlášení tak častá, že ho přestali sledovat a soustředili se na bojové úkoly.
Zmínil jste, že existuje gruzínská jednotka, a já vím, že existuje jednotka čečenských občanů. Pokud budou chtít tyto jednotky získat zpět nezávislost svých území, tedy Gruzie nebo Čečenska, bude RDS připravena jim pomoci?
Nejsem si jist, zda mohu v tuto chvíli na tuto otázku odpovědět, ale na našem kanálu v Telegramu je náš oficiální dokument, memorandum. V něm jsme zcela jednoznačně odpověděli, možná ne na tuto otázku, ale na podobnou. Respektujeme právo národů na sebeurčení.
Od mnoha lidí slyším, že v Rusku je třeba provést zásadní změny, že je třeba zničit Putinův systém a režim, ale nikdo neříká, jak to udělat. Máte nějaký nápad, jak těchto změn dosáhnout?
V Rusku musí proběhnout národní revoluce. Nic méně. Protože jed putinovské vertikály je tak zakořeněný a pronikl do všech sfér společnosti, že mluvit o nějakém střídání na nejvyšších místech je prostě špatně. Vůbec se mi nelíbí, když se veškerá pozornost mediální propagandy soustředí na postavu Putina. Když se podíváme do historie, zjistíme, že Stalinovou smrtí SSSR neskončil, Sovětský svaz existoval. I po Putinově smrti, ať už faktické, nebo politické, ruský režim také nikam nezmizí. Zdá se mi, že Rusko v současné podobě může existovat jen v takovém přehřátém režimu, jenž je ovládán terorem, který stále hledá vnitřní i vnější nepřátele. Pomůže jen národní revoluce. Mluvit o hladkém přechodu je chybné, problémy, jež Putinův režim vytvořil, jsou v ruské společnosti příliš zakořeněné.
Ale revoluci dělají lidé. Vidíme takové, kteří podporují Putina. Můžeme říci, že je jich většina. Jak pak může dojít k revoluci?
Každou revoluci dělá aktivní menšina. A já si nemyslím, že Putinovu vládu a současný stav podporuje většina. Jsem přesvědčen, že tento obraz je zkreslený. Hlasy těch, kteří jsou proti, jsou umlčovány a přehlušovány, zatímco ty, jež jsou pro, jsou uměle zesilovány. Jestliže k nám z Ruska přes všechny filtry přicházejí dobrovolníci, jestliže si školáci kreslí na okraje sešitů znak RDS, znamená to, že existují lidé, kteří o nás vědí a čekají na nás. Neřekl bych tak kategoricky, že je vše ztraceno a všichni jsou Putinova zombie. Myslím, že stačí na týden vypnout televizi a pak ji zapnout s úplně jiným programem, začít upozorňovat na nekonečné zločiny Putinova režimu, znovu vysvětlovat lidem, co je dobré a co špatné, vyprávět jim o hrůzách, jež ruská armáda napáchala na ukrajinském území. Myslím, že takový proces není těžký. Ruský lid má naštěstí i naneštěstí velmi krátkou paměť: nejprve se skanduje „Bože, chraň cara“, pak se členové carské rodiny berou na vidle. Takže si myslím, že tento proces není těžké realizovat, zejména při současných technologických možnostech.
Co plánujete dělat po válce na Ukrajině? Jaké jsou vaše osobní plány a plány RDS?
Malým vítězstvím je osvobození Ukrajiny od ruské okupace a velkým vítězstvím je vlajka RDS nad Kremlem, osvobození naší vlasti od Putinovy moci. A co dělat potom? Znovu budovat.
Věříte po třech letech války ve vítězství Ukrajiny?
Nechci, aby to znělo příliš optimisticky a nerealisticky. Čtyřiadvacátého února 2022 jsem byl v Kyjevě a byl jsem přesvědčen, že za pár týdnů já i všichni moji kamarádi, kteří zůstali na Ukrajině, zemřeme v bojích o město. Byli jsme odhodlaní, ale každý z nás v hloubi duše chápal, že druhá armáda světa je nepřekonatelné, strašlivé monstrum, jež teď spolkne přinejmenším východní část Ukrajiny. Nyní je duben 2025, na východní Ukrajině probíhají boje, Kyjev nedobyli za tři dny a už ho nedobudou a to je jistě vítězství. Ruská federace si dlouhá léta vytvářela image děsivé, moderní armády, a tato image se zhroutila. Rozbila ji schopnost a statečnost Ukrajinců. Nepochybně je to vítězství. Hlavní město přežilo. Rusko je v mezinárodní izolaci. Kdyby ruská armáda neměla problémy, neviděli bychom žoldáky ze Senegalu, z Koreje, Egypta, Číny. Kdyby všechno fungovalo, nebylo by třeba osvobozovat věznice a hromadně vrhat vězně do tohoto mlýnku na maso. Ruská vojenská mašinérie se velmi přecenila. Ukrajina přišla o území, zemřeli lidé, ztratila průmyslový potenciál, to vše je jistě tragické. Jsem ale přesvědčen, že dříve nebo později, když ne vojensky, tak politicky budou území vrácena. Evropa je plně na straně Ukrajiny. Za poslední rok ruská armáda obsadila území velikosti Moskvy a Petrohradu. Je to hodně? Ano, rozhodně, ale množství vojáků, techniky a zdrojů, které byly vynaloženy, je nesrovnatelné. Pokud by se i hypoteticky podařilo tato dobytá území koupit, bylo by to stále levnější a jednodušší. Myslím si, že Ukrajina musí pokračovat v aktivní obraně, aby Západ měl šanci naplno rozjet svůj vlastní vojenskoprůmyslový komplex. A pak se uvidí.
Denis Kapustin
Zakladatel a velitel Ruského dobrovolnického sboru. V Ruské federaci byl v nepřítomnosti odsouzen k doživotnímu trestu odnětí svobody. Je obviněn z vlastizrady, pokusu o spáchání teroristického činu, výcviku v teroristických aktivitách a založení teroristického společenství. Řada informačních zdrojů Kapustina označuje za neonacistu, on sám dnes tuto charakteristiku odmítá. V roce 2016 v Marseille se stejně jako další ruští chuligáni zúčastnil násilných střetů s fotbalovými fanoušky Anglie. Byl příznivcem protestů na Majdanu a od roku 2017 žije na Ukrajině. V srpnu 2019 Německo Kapustinovi zrušilo povolení k pobytu a byl mu také zakázán vstup do všech zemí Schengenu.
