Josef Dostál: Líbilo se mi občas zavraždit rybu. Děti jsou v podstatě zlé a já jsem potřeboval nějaký ventil

Když je někdo nejlepší na světě, asi musí mít pro tu činnost talent, že?

Spíš mám odmala vlastnosti, jež se ke kanoistice hodí.

A které to jsou?

Dělat rutinní a neustále se opakující práci. Pořád dokola. Člověk musí napádlovat ne stovky kilometrů za rok, ale za měsíc! Když si to tak vezmeme, tak už jsem za celý život několikrát „obpádloval“ planetu.

Musíte se k tomu hodně nutit?

Nemusím, protože mě ten sport baví a v rutině jsem si našel i hezké okamžiky. Jsem dost flegmatický na to, abych se do něčeho nutil.

Kdysi jste řekl, že vaším motorem jsou Ester Ledecká a Petra Kvitová, protože sportem žijí víc než vy.

To platilo tehdy. Samozřejmě jsem dělal i věci mimo kanoistiku, které mě rozptylovaly, až teprve v posledních dvou letech jsem si řekl, že to, co jsem dokázal, nestačí, a že bych se chtěl pokusit o něco víc. A začal jsem se zaobírat kanoistikou tak, jako se zaobíraly svými sporty zmíněné ženy.

Čeho jste se tehdy musel zbavit?

Vypořádal jsem se ve svém životě se stresovými faktory a do trénování jsem zavedl lepší koncepci.

Co váš stres způsobovalo?

Vnější příčiny. Dnes mám třeba lepší vztah s trenérem, než jsem měl tehdy.

Takže jste předešlého vyměnil?

Ano. Ale šlo i o vztahy doma. Dnes mám ženu, s níž si pomáháme. Když člověk pokryje tyhle bytostně nižší stupně potřeby, může se realizovat ve sportu líp a energii, kterou dával na odbourávání stresů, věnuje kanoistice.

Ke kanoistice vás přivedl tatínek?