Z Východu nelze čekat nic dobrého kromě východu slunce, praví lotyšské rčení, které odráží zkušenost této baltské země s východním sousedem. Veiko Spolitis je lotyšský politolog a politik estonsko-lotyšského původu. Vystudoval evropská studia a mezinárodní vztahy na Středoevropské univerzitě a historii na Institutu mezinárodních studií v Ženevě. Byl poradcem lotyšského ministra obrany a poslancem lotyšského parlamentu. Obdržel estonský čestný řád Terra Mariana a finský čestný řád Finského lva. K rozhovoru jsme se sešli v ukrajinském bistru v Rize.
Můžeme očekávat, že Rusko brzy napadne Lotyšsko nebo některou z jiných zemí NATO?
To je dobrá a zároveň filosofická otázka: Co znamená brzy? My jsme na rozdíl od našich partnerů ze střední a západní Evropy připraveni na ruský útok kdykoli, každý den už po dlouhou dobu. Naše společnost je připravena se bránit, odhodlání je silné, máme ho v krvi. Už naše matky nám vštěpovaly rčení: „Z Východu nemůžeš nikdy čekat nic dobrého kromě východu slunce.“ Jsme připraveni i vojensky a od července loňského roku máme opět povinnou vojenskou službu. Navyšujeme vojenské zálohy, investujeme do vybavení armády.
Kolik lidí může v případě ozbrojeného konfliktu bojovat? Lotyšsko má jen 2 miliony obyvatel.
Je dobré si uvědomit, že v Lotyšsku by se neodehrálo totéž, co v Ukrajině. Finské i norské tajné služby potvrzují, že 80 % ruských vojenských základen na hranicích Finska a Norska bylo zlikvidováno, což je zásluha statečných ukrajinských vojáků. Takže samozřejmě na velikosti záleží, ale jestli chtějí Rusové spáchat sebevraždu, tak jen do toho! Poměr sil není 3:1, jak se říká, nýbrž 12:50. Pokud by Rusové přišli s armádou o počtu milionu mužů, pak se jim postaví 100 tisíc Lotyšů. K nim se přidají Estonci a Litevci. A všechny tři země jsou zároveň členy NATO, které disponuje vzdušnými silami, jimž Rusko nemůže konkurovat. Pamatujme také, že ekonomiky zemí NATO dohromady předčí Rusko v poměru 25:1. Rusko nemá šanci.
Silná ekonomika i armáda ale k efektivní obraně přece jen nestačí. Odolná a odhodlaná k obraně musí být celá společnost. Jak ji vybudovat?
Vzdělávání je naprosto klíčová oblast. Zařazujeme do výuky ve školách více moderních dějin i kurzy obrany. Připravujeme všechny části společnosti. Zároveň si uvědomujeme, že jsme v první linii a že musíme více než na samotné NATO spoléhat sami na sebe – na Alianci pobaltských států a na spolupráci se severskými zeměmi, jako jsou Norsko, Dánsko a nyní i Finsko a Švédsko.
Začínají se ale stahovat mračna. V Maďarsku je u moci Viktor Orbán, na Slovensku jeho spojenec Robert Fico, přičemž ani jeden z nich se netají svými sympatiemi k Rusku.
Ano, to samozřejmě není dobré. Na druhou stranu v demokracii nikdy jeden člověk nerozhoduje o všem a jejich vliv dokáže společnost přečkat. Vy Češi jste si také prošli obdobím, kdy jste měli proruského prezidenta Miloše Zemana, a vaše země to nakonec zvládla.
Ano, ale škody byly značné.
My jsme si naštěstí ničím takovým projít nemuseli, protože s barbarským Ruskem přímo sousedíme, vnímáme ho celou dobu jako hrozbu a to nás posiluje. Vy sousedíte se západními demokratickými zeměmi a to vám dává jistý falešný pocit bezpečí. My jsme ostražití a velmi citliví na to, když vidíme u politika jen náznak toho, že hájí zájmy Kremlu.
V Lotyšsku žije poměrně početná ruskojazyčná menšina. Jaké jsou nyní vztahy mezi touto menšinou a ostatním obyvatelstvem? A jaké postoje zastává obyvatelstvo ruského původu?
V prvé řadě je potřeba říct, že etničtí Lotyši tvoří jen 62 % obyvatelstva a dalších 38 % tvoří Rusové, Ukrajinci, Bělorusové, Tataři, Židé a také Estonci. Pokud se budeme bavit přímo o ruské menšině, tak i ta je dost různorodá: žijí tu Rusové, kteří jsou občany Lotyšska, a Rusové, kteří občanství nemají. Hodnoty a politické názory jednotlivých skupin jsou také různorodé. Je jasné, že se ruská propaganda snaží cílit především na ruskojazyčné obyvatelstvo. Jistě že i v Lotyšsku je kremelská pátá kolona, ale naše bezpečnostní složky dělají dobrou práci: Monitorují problematické profily na sociálních sítích jako Instagram, Facebook, Tik Tok, ale i na dalších digitálních platformách. Policie také odvádí svou práci dobře, dává pozor na to, aby byl v ulicích klid.
Když jsme spolu mluvili na počátku války, řekl jste, že kremelský režim může kdykoli padnout. Zatím se to nestalo. Myslíte si to pořád?
Ano, za tím si stojím. Režim v Rusku může padnout kdykoli, velmi rychle a pro nás možná nečekaně. Diktatury bývají nestabilní. A když se podíváte na ruskou historii za posledních 100 let, vidíte, že boje o moc v Sovětském svazu byly často krvavé: popravy, čistky…
Putin se drží u moci, sám se jí nevzdá. Režim může padnout kdykoli, za 5 nebo 10 let, ale jakmile se to stane, bude to pro zemi znamenat kolaps, protože Rusko nemá žádný alternativní systém vlády. Fakticky tam neexistují opoziční strany, protože všichni opoziční politici museli emigrovat nebo byli uvězněni nebo rovnou zavražděni. Chybí funkční státní instituce a nezávislé soudy, zkrátka všechno, co potřebujete k nezávislému fungování státu. Moc je pouze vertikální a získat moc tudíž znamená zabít diktátora.
Jak máme vnímat pravidelné vyhrožování jadernými zbraněmi ze strany Kremlu?
Podobnou situaci známe už ze 70. let, kdy se říkalo „lépe být rudý než tuhý“. Západ neustoupil a přežil. Zkolaboval Sovětský svaz, protože nefungoval – byl patologický a neefektivní. Totéž čeká současné Rusko.
Navíc Rusko vyhrožuje jadernými zbraněmi od začátku války v Ukrajině. Mezitím stateční Ukrajinci zlikvidovali na bojišti 370 tisíc ruských vojáků a Rusko jaderné zbraně nepoužilo. Je to jen silová hra vůči NATO. Všichni víme, že jednou se Ukrajina stane také členskou zemí NATO. Jen musíme zůstat jednotní, v tom je naše síla. Nemyslím, že budou létat jaderné hlavice, byla by to oboustranná destrukce. Lidé, kteří vládnou v Kremlu, nejsou úplní šílenci. Jsou to zkorumpovaní kleptokraté s vazbami na někdejší KGB, kteří okrádají zemi a obohacují sebe a své rodiny. Představte si, že 20 let vytrvale kradete obrovské sumy peněz, abyste nakonec zahynuli v jaderné apokalypse. Kdepak!
Měli bychom nahlédnout do příruček NATO ze 70. a 80. let a zničit ruské impérium stejným způsobem. A vlastně to teď máme i jednodušší, protože nám Ukrajinci pomáhají na bitevním poli a původní země Visegrádu jsou v NATO.
Může válka v Ukrajině skončit zamrzlým konfliktem a demilitarizovaným pásmem, jako například válka v Koreji?
Rusové zamrzlé konflikty přímo milují, je to součást jejich dlouhodobé strategie – dozbrojit se a pak se vrátit k „rozdělané práci“. Proto bych nikdy nikomu neradil nechat konflikt s Rusy zamrznout a také to nikdo na světě nechce kromě ruských agentů a poskoků, jako jsou někteří populističtí a ultrapravicoví politici v Evropě a v USA. Musíme porazit Rusko na bitevním poli i proto, abychom osvobodili ruské demokratické síly, které stále existují, ale nemají sílu vzepřít se současné diktatuře. A zároveň tím můžeme osvobodit Bělorusko od Lukašenkovy diktatury, která se bez ruské podpory u moci neudrží. Pokud padne kremelský režim, bude to dominový efekt.
Je pravda, že se běloruští partyzáni významně podíleli na sabotáži ruského útoku na Kyjev?
Běloruská opozice proti režimu i proti ruské agresi tvrdě pracuje. Mají v partyzánských akcích tradici už od 2. světové války, kdy bojovali proti německým nacistům. V západním Bělorusku, západní Ukrajině a v pobaltských zemích je tato tradice velmi silná. Lesní bratrstvo například bojovalo proti sovětské okupaci. Nevím, nakolik se nyní jednalo přímo o účast v boji o Kyjev, ale jisté je, že partyzánské jednotky provádějí efektivní sabotáže, například na železnici. Přímo v bitvě o letiště Hostomel pomáhali sestřelovat ruské vrtulníky estonští a lotyšští bojovníci se Stingery. Až historie ukáže, co přesně kdo dokázal a vybojoval. Ale například v Ukrajině existuje celá běloruská Kalinovského brigáda, která bojuje proti ruské okupaci, a už vzniká i druhá. Jakmile se běloruský režim otřese v základech, jsou připraveni svou zemi od Lukašenkova režimu osvobodit.
Bude Čína podporovat Rusko, nebo jen schramstne Sibiř?
Čína je kapitalistická diktatura, má své vlastní zájmy. Ruský režim podporuje, i když ne otevřeně, protože nechce čelit sankcím. Čína má své vlastní ekonomické problémy, jejich státní trh kolabuje, jsou ve velkých potížích, a proto potřebují spotřebitele ze Severní Ameriky a západní Evropy, aby udrželi svou ekonomiku v chodu. Takže když Rusko začalo válku v Ukrajině, byla to pro Peking v zásadě win-win situace: Když vyhraje Putin, obsadí Čína bez boje Taiwan. Když Putin prohraje, získá Sibiř.
Západ špatně chápe čínskou politiku, domnívá se, že Čína bude bojovat prostřednictvím armády. Jenže Čína se nezúčastnila žádného opravdu velkého válečného konfliktu od dob války v Koreji (1956) a pravděpodobně se k tomu ani nechystá. Politika jednoho dítěte velmi proměnila čínskou společnost. Najednou tu nejsou velké rodiny, které zabezpečí své rodiče, jako po tisíciletí, ale zároveň chybí i sociální systém. A režim by poslal do války jediné dítě, které rodina má, a to jako zabezpečení na stáří i jako pokračovatele rodu? Ne, to se nestane. Navíc i v čínské politice existují různé frakce a některé jsou nakloněny spíše spolupráci se Západem, například velmi vlivná frakce šanghajské mafie. Prezident Xi má úřad na celý život, podobně jako Mao-ce Tung. Čínu můžeme rozhodně nyní zahrnout do osy zla čítající Írán, Rusko, Bělorusko…
Co můžeme udělat pro to, abychom osu zla porazili?
Zůstat jednotní. Pomoct Ukrajině zvítězit v této krvavé válce. Když tohle dokážeme, pak se nemusíme bát ani Číny. Čína i Rusko používají po tisíciletí stejnou strategii – rozděl a panuj.
Někteří politici mají obavy z možného vzniknu celosvětového konfliktu – ze 3. světové války.
Existuje taková akademická debata, jestli to, co se děje nyní, je už 3. světová válka nebo ne. Anebo jestli už to náhodou není 4. světová válka, pokud bychom počítali i takzvanou „studenou válku“. Protože velmi záleží na tom, jak válku definujeme. Je hybridní válka součástí velké kontinentální války? Vezměte si, že 1. září 1939 začali nacisté válku na poloostrově Westerplatte a o 17 dnů později Sověti vtrhli do Polska, takže 2. světová válka začala na polském území. Tím pádem můžeme říct, že 3. světová válka začala v roce 2014, když Rusové obsadili Krym. Nezapomínejme, že válka v Ukrajině netrvá 2 roky, ale už 10 let. A nyní máme svět rozdělený do dvou táborů. Na straně demokracií máme země EU a Severní Ameriky plus Mexiko, Jižní Koreu, Japonsko, Austrálii a Nový Zéland. Demokratické země jsou zároveň opatrné ohledně vojenských zásahů v jiných zemích, protože se musí zodpovídat svým voličům a protože existuje dvojitý bezpečnostní mechanismus. Musí se zodpovídat Radě bezpečnosti OSN, která má ovšem zastaralé mechanismy – Rusko a Čína je dokážou efektivně vetovat. Bez reforem ve fungování Rady bezpečnosti nemáme šanci udržet ve světě mír. Ale tato reforma nepřijde, dokud neskončí válka v Ukrajině.
Co se stane se situací ve světě, pokud Donald Trump vyhraje americké volby?
Věřím, že se to nestane. Trump patří za mříže, je to násilník, lhář, podvodník a megaloman. I kdyby zvítězil, nemůže například zajistit vystoupení USA z NATO, protože Kongres to nedovolí, což je pro nás bezpečnostní záruka. Jeden člověk, byť nebezpečný šílenec, který v zásadě nenávidí Evropu a velmi nedobře, jak jsem se přesvědčil na osobních jednáních, smýšlí o baltských zemích, naštěstí nemůže zničit NATO. A nemá šanci nijak zasahovat do EU.
Pokud by Rusko bylo poraženo a režim padl, bude to znamenat rozpad na menší státy? Nebo občanskou válku?
Pravděpodobně obojí. A vzhledem k tomu, jakých zločinů se ruské impérium dopustilo vůči svým sousedům jen za posledních 100 let, ani nemusím jít hlouběji do historie, je mi vlastně jedno, co se tam bude dít. Měli bychom mezi Ruskem a zbytkem Evropy vybudovat zeď. A tím nemyslím zeď ve smyslu Berlínské zdi, ale sofistikovanou bariéru ve formě elektronického a kybernetického dohledu, nepustit je do evropské civilizace, protože způsob, jakým se dnes chovají, opravdu neodpovídá chování civilizovaných lidí. Vezměte si, že Rusko sice považujeme za zemi evropského typu, ale to je z historického a kulturního hlediska veliký omyl. Zatímco my jsme měli základy římského práva, prošli jsme náboženskou reformací, osvícenstvím, definovali základní lidská práva a nedotknutelnost osobního vlastnictví, v Rusku vládla mongolská horda, despotičtí vládcové, ruská ortodoxní církev a nakonec přišel komunismus. Univerzální lidská práva ani osobní vlastnictví nemají v Rusku oporu v zákoně. Uvědomme si to všichni, než bude pozdě.
