Český velvyslanec v Litvě ALEŠ OPATA (59) věrně slouží našemu státu už mnoho let. Nejdřív ve vojenské uniformě, od loňska v obleku. Pořád je ve svém živlu. „Vojáka i diplomata spojuje uměřenost, trpělivost, důslednost a schopnost respektovat politické zadání,“ říká.
Vzpomenete si, co jste dělal 12. března 1999, kdy Česká republika vstoupila do NATO?
Pamatuji si to přesně. Byl jsem tehdy ve Spojených státech v kursu námořní pěchoty v Quantiku ve Virginii. V den, kdy se Česká republika spolu s Maďarskem a Polskem stala členem Aliance, se toho pro studenty Vysoké školy velení a štábu námořní pěchoty, kteří pocházeli z těchto zemí, hodně změnilo. Získali jsme přístup do některých místností, kam jsme ho předtím neměli.
Byl to pro vás výjimečný den?
Bez debat. Vždyť se jednalo o historický mezník. Jsem přesvědčený, že si to uvědomoval každý, komu na naší zemi záleží. Přijetí do NATO rozhodně nebyla žádná samozřejmost ani jednoduchá záležitost. Samotný vstup do Aliance byl završením nezbytné transformace. Během pár let se postsocialistická armáda musela přeměnit v armádu nového typu. S tím pochopitelně souvisela změna uvažování, systému vzdělávání a tak dále. Úkolů byly stovky, dynamika změn byla obrovská, navíc se armáda musela vyrovnat s rozpadem Československa v roce 1993. Už před vstupem do NATO jsme také působili v aliančním prostředí v rámci zahraničních operací v bývalé Jugoslávii. Aliance věděla, že se na české vojáky může spolehnout.
I po pětadvaceti letech se ale v Česku objevují názory, jež tehdejší rozšíření Aliance kritizují. Ruská pátá kolona neklimbá…
Co k tomu dodat. Pilíři každého státu jsou stabilita, bezpečnost a prosperita. NATO je zárukou prvních dvou. Ukotvilo nás v bezpečnostním systému, kde jsou všichni na stejné lodi, nedělí se na lepší a horší. Z členství v Alianci těžíme, ochraňuje nás. Pochopitelně ale nemůžeme být – a ani nejsme – černým pasažérem, který se jenom veze a využívá výhody. Máme své závazky.
Ve čtvrtek 7. března 2024 řady Aliance posílilo Švédsko. Mění se tím i geopolitické uspořádání, z Baltského moře se de facto stává moře alianční.
NATO má svůj vlastní rybník.
Je to hodně důležité pro bezpečnost Pobaltí?
Na bezpečnost v oblasti a posílení severovýchodního křídla Aliance to má bezesporu významný vliv. NATO už v minulosti se Švédskem a Finskem spolupracovalo, nyní jsou v klubu. Do NATO vstoupily dva silné severské státy s rozvinutým obranným průmyslem a skvěle vycvičenými i vyzbrojenými armádami.
Veřejnost v pobaltských státech nebagatelizuje bezpečnostní rizika. I když v Litvě a Lotyšsku mají profesionální armádu, všichni vědí, že bránit zem je věcí každého občana. Mají vypracovaný systém takzvané totální obrany. V Česku plno lidí vůbec netuší, že existuje branná povinnost…
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
