Přestože bývalý diplomat a dnešní konzultant globální advokátní kanceláře Squire Patton Boggs PETR KOLÁŘ (61) nezastává v politice žádnou funkci, patří k lidem, o nichž se v souvislosti s českou politickou scénou hovoří neobvykle často. Byl to totiž on, kdo stál za „objevením“ současného prezidenta Petra Pavla, kterému také pomohl do nejvyšší pozice ve státě. Bývalý velvyslanec v USA a Rusku je označován v případě hlavy státu za jeho „přítele po boku“, ale pro mnohé se tím stal „veřejným nepřítelem“. „Když nekličkujete, jste snadný terč. A pak to občas bolí. Pomluvy byly a budou, to ukazuje spíše na ty lidi, co je tvoří,“ říká v rozhovoru pro Reflex Petr Kolář.
Když byl Petr Pavel 28. ledna minulého roku zvolen prezidentem, tak se při oslavách na pódiu v pražském Karlíně u vaší fotografie objevil nápis: „Petr Kolář – přítel po boku.“ Kdo vlastně vymyslel přítele po boku?
Nevím. Bylo to pro mě překvapení. Nepátral jsem po tom, ale myslím, že to byl prezident sám. V moment, kdy jsem přicházel na pódium po vítězných volbách, jsem ten nápis ani neviděl. Na druhou stranu mi to nepřišlo jako něco divného.
Petr Pavel je prezidentem přesně rok, o vašem vzájemném vztahu se mezitím objevily nejrůznější spekulace. Jste pořád jeho „přítelem po boku“?
Už mu nejsem tak nablízku. Naše předchozí mise zvolením prezidentem skončila. Podle mě ale zůstáváme přáteli, alespoň já to tak cítím. Sejdeme se po vzájemné dohodě – když se chce on na něco zeptat nebo se ozvu, když mám pocit, že bych chtěl něco prezidentovi sdělit.
O čem přesně se bavíte? Mnoho lidí si myslí, že mu říkáte to, co chcete, aby pak říkal on. A že zasahujete i do věcí, do nichž vám nic není.
To mohou tvrdit pouze lidi, kteří prezidenta neznají. On vždy říká, co chce. Dlouhodobě, protože to neplatí jen pro dobu, co je prezidentem, se bavíme o bezpečnostní a mezinárodní politice. Vždy jsme chtěli lidem vysvětlovat tyto věci v souvislostech. Pokud už mají lidi potřebu se něčeho bát, a lidi mají zvláštní potřebu se bát, tak aby věděli, zda je vůbec důvod k obavám a jaké jsou hrozby současnosti. Samozřejmě v mezinárodním dění existují vážné reálné hrozby, kterých je potřeba se bát, ale nepanikařme u toho. Panika vede k paralýze. Se vším se dá něco dělat, pokud víme, jak na to, a jestli máme k tomu vůli. Svět se vyvíjí jinak, než si kdekdo ještě nedávno myslel, liberální demokracie všude nezvítězila, naopak je pod tlakem u nás i jinde. O tom jsme se s prezidentem bavili a bavíme. Ve vaší novinářské branži spíše táhnou titulky, jež jsou negativní, katastrofické či apokalyptické. My se bavíme ale o tom, jak problémy vysvětlit a řešit.
Můžete být konkrétnější?
Například být v Evropské unii a NATO je naše přirozené životní prostředí. Alternativa k tomu není, ale je potřeba to prostředí kultivovat, vylepšovat, rozvíjet, je tam co zlepšovat. Něco rozbít umí každý idiot, ale postavit a udržovat funkční systém, to už je mnohem složitější. U toho si musíme uvědomit, že demokratický svět je větší, než to vnímáme v České republice, patří tam třeba i Japonsko, Jižní Korea, Austrálie, Izrael. S těmi je potřeba více komunikovat a spolupracovat. Vždyť se podívejte na OSN. Co to dnes je? Relikt druhé světové války, jehož Rada bezpečnosti už není svým složením relevantní. Pak se nedivme, že nám tady vznikne nějaký BRICS, kde jsou členy Rusko, Čína, Indie, Brazílie, Jižní Afrika a další. Bavíme se s prezidentem i o tom, na jakých základech je postavená naše západní demokracie a že ji je potřeba bránit, semknout se. To jsou jen některá témata, která zajímají prezidenta a baví taky mě. Petr Pavel mezinárodní a bezpečnostní politice hodně rozumí a já mu vzhledem ke svým profesním zkušenostem mohu v něčem v tomto směru být užitečný.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
