Ty fotografie a záběry jsou už ikonické. Pokud se něco bývalému prezidentovi Václavu Klausovi u projevů jiných lidí nelíbí, tváří se „kysele“ a nesouhlas vyjadřuje „nepotleskem“. Například i 28. října loňského roku na Pražském hradě po projevu prezidenta Petra Pavla. Klaus ale odmítá, že by to bylo projevem jeho nepokory. „Slovo nepotlesk je docela pokorný projev vyjádření nesouhlasu,“ vysvětluje v rozhovoru pro Reflex. A kromě jiného k tomuto tématu řekl: „Nevidím důvod, abych nepřerušil někoho, když si myslím, že kecá naprosté hlouposti, nepřipraveně a nesouvisle.“
K svému „nepotlesku“ u některých projevů říká, že „to je docela dobré připomenutí toho, že například při slavnostní akci, důležitém okamžiku, není možné v sále bouřit či vyskakovat. To by byla nepokora“. O pokoře a nepokoře totiž mluvil například už v roce 2005 jako prezident při svém novoročním projevu: „Dělíme se na optimisty a pesimisty, na ty s věčně rozesmátou tváří a na škarohlídy, na úspěšné a neúspěšné. Nenechme to tak. Ať ti první zkusí nebýt nepokorní a těm druhým ať podají pomocnou ruku. Nedopusťme, aby mezi jedněmi a druhými vznikl příkop, který by nás rozděloval. Nenechme si nikým vzít tu poměrně vysokou míru jednoty, která u nás až dosud převažovala nad také stále přítomnou nevraživostí, nepřejícností a závistí.“
Nepřispívá ale sám Václav Klaus k prohlubování příkopů v české společnosti? I tak zněla jedna z otázek v rozhovoru pro Reflex. „Mám respekt, ale když s něčím nesouhlasím a něco se mi nelíbí, tak nevidím důvod, abych někomu mazal med kolem pusy a za jeho zády pak říkal něco jiného. Jistá pokora je i v tom, že v názorech nemám to, že něco je veřejné a něco neveřejné. Nebudu něco jiného říkat, když vypnete diktafon a kameru. Už v roce 1968 jsem napsal do časopisu Tvář něco, co bych nazval glosou, jmenovalo se to Nechybí nám pokora? Takže vůči něčemu pokoru cítím, ale nevidím důvod, abych nepřerušil někoho, když si myslím, že kecá naprosté hlouposti, nepřipraveně a nesouvisle. To se zatvářím rezolutně,“ vysvětloval bývalý prezident.
