Minulý týden představila vláda základní obrysy takzvaného konsolidačního balíčku, který má za cíl stabilizovat státní rozpočet. Kde se bude ubírat a kde přidávat stálo jistě vzrušenou politickou debatu. Dopady a východiska úsporného balíčku probíráme s ekonomickým komentátorem Pavlem Páralem.
Názory na představené změny jsou různé, to se dalo čekat. Někomu to přijde málo, jinému zase moc. Nejširší shoda panuje na tom, že je potřeba se státními financemi něco udělat. Navrhovaná opatření patrně ještě doznají nějakých změn během legislativního procesu, i když premiér Petr Fiala si přeje úprav co možná nejméně.
Konkrétní kroky zatím nejsou zcela známy, nicméně víme, že se budou rušit neinovativní dotace, úřednická místa i některé daňové výjimky. Součástí balíčku je i důchodová reforma. Během příštího roku se pak zavedení těchto změn má projevit ušetřením 94 miliard korun.
Jak už je u nás zvykem, přípravy úsporného balíčku provázely četné úniky informací a následné ostré střety zájmových skupin. Nejvíce to bylo patrné při zvažování uvalení spotřební daně na tiché víno, která nakonec zavedena nebude. Nakolik jsou i ostatní plánované vládní kroky dílem lobbingu a politického handlu?
Je jisté, že v rámci politického kompromisu bylo nutno ustoupit z razantnějších opatření, budou ale ta navrhovaná stačit? A jak se po zavedení penzijní reformy promění náš důchodový systém? Podaří se ho stabilizovat? I na tyto otázky odpovídá ekonomický komentátor Reflexu Pavel Páral.
