Čistě teoreticky je Čečenská republika součástí Ruské federace. V praxi je však povaha vzájemných vztahů obou subjektů krajně rozostřená. Samozvaný čečenský vůdce Ramzan Kadyrov rád opakuje, že vztahy s Moskvou jsou odvozeny od personální unie mezi ním a Vladimirem Putinem, a nebude-li Rusku vládnout ten druhý, zmizí jakýkoli důvod pro vztah podřízenosti vůči největší zemi světa. Specifickou situaci v rozhovoru pro Reflex vysvětluje šéf čečenské exilové Rady ministrů Achmed Zakajev.
Federální zákony na území Čečny fakticky neplatí. Zástupci moskevských silových struktur, armádních nebo bezpečnostních, na toto území nesmějí vkročit. V kavkazské republice platí islamistické šarí’atské zákony namísto světských. Tak třeba zákon o částečné mobilizaci přijatý nedávno v Rusku v souvislosti s agresí na Ukrajině v Čečensku vůbec nemohl vstoupit v platnost. Přitom soukromá armáda „kadyrovců“ čítající zhruba 25 tisíc vojáků se ukrajinské války aktivně účastní. Tvoří dokonce trestné oddíly bránící ruským vojákům opustit bojiště nebo se vzdát. Válčí, kdy a jak se jim zachce, a jsou podřízeni pouze vlastnímu vedení. Ale i na ukrajinské straně bojuje značné množství čečenských dobrovolníků.
Na Západě pak existuje a dosahuje značného mezinárodního uznání exilová vláda složená z čečenských emigrantů, často bojovníků a velitelů z dob první a druhé čečenské války v 90. letech. V čele Rady ministrů stojí dnes nejznámější čečenský lídr Achmed Zakajev. Aby čtenáři Reflexu měli lepší vhled do málo srozumitelné situace v tomto odbojném regionu, náš spolupracovník Jefim Fištejn položil čečenskému vůdci několik otázek.
Jak si vy osobně a celý čečenský odboj představujete ukončení války na Ukrajině? Jaké scénáře pokládáte za realistické?
Mám za to, že o různých variantách nemůžeme ani mluvit, realistická je pouze jedna – a to je vojenská porážka moskevské říše. Já sdílím názor, že ve své současné podobě je ruský stát neudržitelný a bude podroben transformaci. Bude zřízen mezinárodní tribunál, který povolá k odpovědnosti každého, kdo se podílel na zločinech proti lidskosti. A to nejen na Ukrajině, ale také v případě předchozích agresí po roce 1990. Oběťmi takových zločinů se stali mnozí: Ingušové, Ázerbájdžánci, Gruzínci, Čečenci a nyní Ukrajinci. Jsou to v podstatě stejní lidé a mají být souzeni stejným způsobem „podle svých zásluh“. Jsem přesvědčen, že tak bude vypadat závěr této války.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
