Juraj Lukáč je úspěšný slovenský kybernetik, který se před čtvrtstoletím odstěhoval z velkého města do malé vesnice Osadné na slovensko-polsko- -ukrajinském pomezí. Odtud řídí nejen Lesoochranářské sdružení VLK, ale daří se mu i rozšiřovat plochy soukromých lesních rezervací po celém Slovensku. Emoční ekologisté o něm sarkasticky píšou, že je pravicový ochránce přírody. Juraj Lukáč se totiž nespoléhá na státní dotace, ale peníze získává od soukromých sponzorů, čas netráví salónními diskusemi, ale v lese trpělivě a exaktně lidem vysvětluje, proč je divoká příroda mnohem cennější než ta nejudržovanější zahrádka. A zásadně nesází stromy!
V Českém Švýcarsku hořel na velké ploše les. Čekal jste to?
Byla to jen otázka času, kdy tam smrkové lesy shoří. Původně tam byl jedlobukový les promíchaný s duby, tedy les, který je velmi odolný vůči požárům. Člověk ale tento les nahradil smrky. Nikdo rozumný snad nečekal, že úřednickým vyhlášením lesa za národní park, jehož velké části jsou bezzásahové, se mávnutím byrokratického kouzelného proutku stanou stromy azbestové a nebudou hořet.
Kdo je viníkem? Například česká média v tom mají jasno: může za to klimatická změna.
Změna klimatu je mediální a politická obsese. Ano, je změna, ano, otepluje se, a ano, člověk ke změně přispívá. Změna ale byla, je a bude i bez člověka. Viníkem požáru v Českém Švýcarsku není klimatická změna, ale člověk. A ten člověk má jméno a tvář, není to nějaká virtuální bytost. Tipnul bych si na nějakou skupinku opilých turistů.
Všechny ty mediální úvahy o tom, že les v Českém Švýcarsku zapálila klimatická změna, jsou jen projevem absolutního nepochopení fyziky atmosféry a vůbec celého fungování klimatu. Lidé si často pletou globální změnu s meteorologií. Oteplí se, máme horké a suché léto a hned se píše o změně klimatu. A když se další měsíc ochladí, tak je to známka ochlazování? Ne. Taková sucha tady byla už v minulosti, třeba v roce 1947. Z debaty zmizela exaktní data a stala se z toho politika.
Lesy a pralesy, které vlastní vaše Lesoochranářské sdružení VLK, nehoří?
Jedlovobukové lesy hoří minimálně. Minulý měsíc byla v naší rezervaci Vlčia nějaká komise a jeden její člen spadl. Byl celý mokrý a od bláta. V našich bučinách je vlhko i v tomto suchém létě. Jenže smrkové a borové lesy už statisíce let pravidelně postihují kalamity: oheň, polomy, kůrovec. Je to jejich přirozenost a je to normální, jen lidé se této normálnosti bojí. A bojí se změny. Celá snaha o zastavení změny je směšná. Ve Švédsku zkoumali staleté borovice v člověkem nedotčeném lese. Jejich letokruhy ukázaly fakt, že hoří i v přirozeném lese. Les se ohněm obnovuje. Nenormální ale je, co se smrkovými lesy udělal člověk. Zahustil je, koruny se dotýkají a na zemi je vše uklizené. To ovšem nejsou lesy, ale gigantické plantáže na dřevní hmotu. A takové do národního parku nepatří.
Nerudovské „co s tím?“
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
