Se zhoršující se situací šíření nemoci covidu-19 visí ve vzduchu otázka, zda a jak bude probíhat výuka na školách. Ačkoli se prozatím podle dostupných zdrojů plošné uzavírání škol neplánuje, minulý týden řada ředitelů udělila dětem ředitelské volno a děti zůstávaly celý týden doma. Testování, opatření a navrácení dětí do škol jsme na jaře rozebírali s Marianou Čapkovou, zastupitelkou pražského magistrátu, předsedkyní Výboru pro výchovu a vzdělávání a členkou expertní platformy KoroNERV-20. Nyní se k tématu vracíme.
Nemáte pocit, že jsme ve stejné situaci jako minulý podzim?
Vše je v podstatě přes kopírák jako před rokem, jen s proočkovanější populací. Vloni jsme začínali s tím, že se nařizovala ředitelská volna kolem podzimních prázdnin, a to se udělalo letos zase.
Dokonce se i znovu zavádí povinné plošné testování v některých krajích.
Ano a dále také hygienická stanice doporučuje realizovat 1. 11. dobrovolné testování na přítomnost viru v pražských školách. V tom také vidím nekoncepčnost, protože si to každý kraj a každá hygienická stanice určuje jinak. I při stejné úrovni nákazy v různých krajích to krajská hygienická stanice vyhodnotí různě – někde je benevolentnější a někde je přísnější. Dostáváme se pak do absurdních situací, kdy školy dostávají různá doporučení pro ty stejné situace.
Takže to, čeho jste dosáhli v kontinuálním vývoji předchozího školního roku, spadlo do koše, protože se na to v podstatě nijak nenavazuje?
Docela tvrdě jsme vybojovali, že se budou proplácet PCR testy. O to jsme teď zase přišli, pokud by plánované testování 1. 11. některé školy chtěly realizovat PCR testováním, tak si to budou muset zaplatit samy. Jako zřizovatel jsme zvažovali, že bychom to našim školám zaplatili – ale to jde jen o pražské školy a je to v řádu vyšších jednotek milionů na jednorázové testování. Což za mě není úplně efektivně vynaložená investice, takže jsme i z hlediska finančních nákladů přistoupili na antigenní testy. Ty jsou sice asi ve srovnání s PCR levnější, ale pořád za mě jejich efektivita je výrazně nižší a stále jsou to nemalé finanční částky. Takže jedeme teď zase od začátku.
S čím dalším se školy aktuálně potýkají?
Velké problémy jsou teď s karanténami a s tím, jak sladit prezenční a distanční výuku, když například někdo učí dvě první třídy a jedna je prezenční a druhá na distanční výuce. Dále je také spousta případů, kdy jsou děti opakovaně v karanténě. To jsou například zoufalé příklady rodičů, kteří mají třeba prvňáčky už potřetí od začátku září doma. Také je pro mě samozřejmě alarmující, když naočkovaný nebo nenaočkovaný učitel přivede do karantény celou třídu nebo několik tříd. V tom je ukázaná nekoncepčnost toho, co se může stát a že to není efektivně nastavený systém. Měla jsem informaci, že jsme asi před týdnem měli na území Prahy v karanténě stovku tříd. Náš kolega z KoroNERVu k tomu měl zajímavý postřeh. Říkal, že pokud bychom se čistě matematickým modelem pohybovali v incidenci, co máme teď, tak je to otázka týdnů, kdy bude v karanténě celá populace. To je ale čistě jen matematický model toho, jak se navyšují počty lidí doma, a samozřejmě nevíme, co s tím teď udělá zkrácení karantény.
Co se týče opatření, od dobíhající vlády jsou plánované kroky poměrně nejasné a od očekávané vlády je k tomuto tématu ticho po pěšině.
Je to poměrně velká neznámá a byť se já osobně na novou vládu moc těším a slibuji si od ní osvícený přístup, tak bych už ráda viděla nějaký plán toho, co se bude dít. Jestli už připravují nějaké koncepční materiály. Je to něco, za co bych za školský terén ráda vyzvala, abychom aspoň trochu tušili, jestli máme očekávat spíš volnější nebo přísnější variantu.
Jednáte s někým o možných postupech?
Jsem už v kontaktu s kolegy Gazdíkem a Válkem, kteří jsou očekáváni ve funkcích, a oběma jsem za odbornou skupinu KoroNERV nabídla možnost připomínkování strategického dokumentu v jejich gescích. V případě, že budou mít k dispozici podklad, který budou chtít s odbornou veřejností konzultovat, tak jsme připravení se na tom podílet.
Máte vy osobně nějakou vizi opatření, která by se na školách dala zavést?
Mám představu, že bych se pokusila vyjednávat, aby se začala uznávat úroveň protilátek. Ve chvíli, kdy by dítě mělo dostatečnou úroveň protilátek, tak by se nemuselo ani testovat, ani očkovat. To je metoda, která za mě v tom systému ještě chybí. Kdyby se na začátku školního roku u dětí zjistily protilátky, tak by v podstatě půl roku byly kryté.
Ohledně uznávání protilátek se vedou ale dlouhé spory.
Samozřejmě sleduji oba tábory, kdy jeden tvrdí, že úroveň protilátek je naprosto nedostatečný faktor nebo ukazatel a tato skupina se dost často zastává toho, že je potřeba populaci proočkovat. Stále ale narážíme na to, že děti do 12 let očkovat nejde a od 12 let výš nelze rodiče nutit, aby dítě očkovali něčím, o čem nejsou přesvědčeni. Byť sama mám 10letou dceru a musím se přiznat, že kdyby jí bylo 12, tak po tom, co sleduji všechny tyto anabáze, bych ji naočkovat dala. Pořád bych ale raději přesvědčovala k očkování dospělou a rizikovou populaci tak, abychom toho uchránili děti.
