Video placeholde
Nejnovější film Olma Omerzua měl premiéru 22. srpna 2021 na karlovarském filmovém festivalu. Do kin vstoupí 2. září letošního roku.
Atlas ptáků
Atlas ptáků
Atlas ptáků
13
Fotogalerie

Atlas ptáků: Z Mihulové jsem cítil čistou lásku, Donutil má silný patriarchální rys, říká režisér Omerzu

Před pěti lety vyhrál na festivalu v Karlových Varech cenu za režii s road movie Všechno bude, v roce 2021 se do tamní Hlavní soutěže vrátil s tragikomedií Atlas ptáků s Miroslavem Donutilem v hlavní mužské roli. Původem slovinský scenárista a režisér Olmo Omerzu (36) zasadil svůj příběh do prostředí rodinné firmy, kterou ovládá dominantní patriarcha Ivo Róna. Dramatické události se dají do pohybu, když Róna odhalí mnohamiliónové manko. Film měl televizní premiéru na ČT 1 večer 4. června a díky tomu vám odemykáme rozhovor s režisérem.

Hlavní role v Atlasu ptáků jste s Petrem Pýchou psali přímo na tělo Miroslavu Donutilovi a Aleně Mihulové. Proč jste si ­vybral právě je?

U Miroslava Donutila mě lákaly dvě věci. Lidé ho hodně vnímají jako baviče, ale zároveň ho známe z divadla jako silného charakterního herce. Postava Iva Róny v sobě navíc nese silný patriarchální rys – a já jsem pana Donutila v téhle poloze už viděl.

A paní Mihulová?

Najít herečku pro roli Marie Váchové bylo těžší. Atlas ptáků používá z velké části mužskou perspektivu, a tak jsem se bál, aby z hlavní ženské postavy nevznikla jednorozměrná šablona, nebo dokonce karikatura. Marie v sobě má naivitu, která by mohla snadno sklouznout k nevěrohodnosti, přitom ale musí mít uvěřitelné motivace. A z Marie v podání Aleny Mihulové cítím takovou až čistou lásku, která jde proti Ivovu velmi mužskému a pragmatickému přístupu. Vnímám tyhle postavy jako protipóly.

Snad ve všech svých filmech pracujete s motivem generačního střetu. Jak jste ho vnímal v případě Atlasu ptáků?

Rodina v mých filmech funguje jako určité plátno, na které lze promítnout mnoho věcí – je pro mě zajímavým katalyzátorem společenských problémů. V Atlasu ptáků je generační střet možná ještě silnější: první polovinu filmu jsem koncipoval téměř jako detektivku, v níž stárnoucí, sebestředný majitel firmy na smrtelné posteli zjistí, že mu z firmy zmizely peníze. To ho v podstatě vrátí zpět, protože měl celý život věci pod kontrolou a teď prostě musí případ prozkoumat. A narazí na to, že celý svět kolem něj se proměnil a že už ho není schopen uchopit.

Dalším vaším častým motivem jsou zvířata – dříve psi, teď ptáci. Ti se dostali i do názvu filmu…

Ptáci mají v tomhle filmu různé role. Fungují v jistém smyslu jako řecký chór, jenž poněkud ironicky komentuje děj. Připadalo mi zajímavé vytvořit kontrapunkt k většině postav, které se zabývají vlastně jedinou věcí: tím, jak získat zpátky zmizelé peníze. Jejich svět je zúžený jen na majetek. A ptáci nad tou situací mají jako jediní trochu nadhled…

To tedy doslova.

Právě. Navíc mám rád, když název filmu neprozrazuje jeho téma.

 

Natáčení Atlasu ptáků jste museli v březnu 2020 po dvaceti natáčecích dnech přerušit kvůli covidu. Jak se vám pak na práci ­navazovalo?

Hlavně jsem chtěl, aby byl Atlas ptáků prvním projektem, na kterém budou herci po lockdownu pracovat. Naštěstí se to podařilo. Bál jsem se totiž, že když se herec dostane mentálně do jiné látky, třeba do divadelního textu, bude se mu jen těžko vracet do předchozích postav. Během lockdownu jsem stříhal už natočený materiál a měl dobrý pocit ze způsobu, jak herci své postavy uchopili, jak mezi nimi fungují konflikty. Nechtěl jsem, aby se to nějak měnilo.

Atlas ptáků má světovou premiéru v Hlavní soutěži festivalu v Karlových Varech. Jaké s ním máte další festivalové plány? Vaše předchozí snímky běžely třeba ve španělském San Sebastiánu, kanadském Torontu a na řadě jiných přehlídek…

Uvidíme. Tenhle rok je velmi specifický: loni se festivaly většinou nekonaly – nebo jen on-line –, letos jsou úplně přeplněné. Máme dobrého sales agenta, který věří, že Atlas ptáků bude mít díky tématu a kvalitě zpracování dobrou festivalovou kariéru. Teď jsem strašně šťastný, že Vary probíhají fyzicky, protože mám pochyby o tom, jestli je přesun festivalů do on-line prostředí správné řešení. Sice kinematografii podrží, ale lidé na ně ještě nejsou moc zvyklí: on-line platforma se musí budovat postupně a spousta diváků zatím ani neví, že má jít na nějakou webovou stránku, jak zaplatit za projekci a tak dále. Sám mám rád, když mé filmy cestují po světě fyzicky, abych se mohl účastnit různých projekcí, zažívat kontakt s publikem. Debaty a hovory po projekcích jsou pro mě velice podstatné.