Týden, v němž jsem se sešel s Vladimírem Šmicerem (47), rámovaly dvě události ze světa českého fotbalu, které ukázaly jeho nebe i peklo. V pondělí odvysílala ČT reportáž o bezostyšné korupci, jež se tu odehrává, ve čtvrtek pak Slavia senzačně vyřadila anglický Leicester City z dalších bojů o Evropskou ligu. K oběma mi měl úspěšný fotbalový reprezentant a jeden ze tří Čechů, kteří zvedli nad hlavu pohár pro vítěze Ligy mistrů, co říct. Ve Slavii začal i skončil kariéru, nekalé praktiky v českém fotbale chce pomoci vymýtit.
Loni v létě jste prohlásil, že místopředseda Fotbalové asociace České republiky Roman Berbr, člověk zatčený jen těsně předtím, je zlo českého fotbalu. Co si pod tím má představit laik?
To, co jsme viděli v pondělní reportáži v České televizi, odpovídá termínu organizovaný zločin. Když se řekne, že se zřejmě podplácí, tak už to s nikým nehne, ale pokud vidíte, jak si rozhodčí, dospělí lidé, cpou v šatně do trenek peníze… Bylo mi smutno, na jaké dno jsou ti lidé ochotni sestoupit pro pár tisícovek. Jsou nástrojem v síti parazitů, kteří ničí dobré jméno fotbalu. Samozřejmě, indicie o ovlivňování zápasů se objevují i v cizině, ale pakliže se korupce dostane do nejvyšších pater největší sportovní asociace v zemi, jsou na místě razantní kroky. Když někdo přišel s konkrétní zkušeností s neférovým řízením zápasu, představitelé svazu obvykle řekli, že to musí dokázat. Což je paradoxní, protože by v tomto směru měla konat především sama asociace. Jenomže proč by to dělala, když lidé z jejího vedení korupci sami organizovali. Berbr rád dával najevo, že si může dělat, co chce. Měl zavázané delegáty, rozhodčí, všechno bylo propojené. Docházelo k absurdním situacím. Na okrese vás rozhodčí zařízne na hřišti a vy si na něj jako klub jdete stěžovat na disciplinární komisi, v níž dotyčný sudí sedí.
Kruh se uzavře.
To je to zlo, o němž jsem mluvil. Nekalost, zvýhodňování a uplatňování vlivu se už dostaly na úroveň dorostů, žáků a to je děs. Představme si, že kluby byly ochotné zaplatit dvě stě tisíc jenom za to, že jim rozhodčí budou pískat celou sezónu rovinu. To o něčem svědčí.
Vedení svazu se tváří, jako by se ho to netýkalo. Jako by Berbr nebyl jeho místopředsedou.
Pokud vedení svazu chce vyslat vzkaz fanouškům, partnerům i veřejnosti, že chce situaci změnit, musí jeho členové na nejbližší valné hromadě odstoupit. Vůbec bych nečekal na civilní soudy. To je to nejmenší, protože tu zodpovědnost nesou hlavně tím, že před čtyřmi lety šli ve volbách do paktu s člověkem, který si nechá říkat Náčelník, a museli vědět, co je zač. Fotbal tu bude pořád, ale za to, jak je vnímaný, musí někdo nést zodpovědnost.
Fotbalová asociace registruje na 330 tisíc lidí. Kolik z nich jsou podle vás „paraziti“?
Ve fotbale pracuje spousta poctivých a charakterních lidí. Těch, jež lze označit za parazity, je nízké procento, které však zneužilo apatie a strachu ostatních. Ten, kdo se ozval, dostal přes prsty, pohrozili mu vyloučením, a protože tohle jsou lidi, kteří fotbal milují, raději se stáhli. Polovina z těch tří set tisíc registrovaných členů jsou děti. Těch, kteří mají podstatný vliv, není mnoho, ale právě proto musí být čestní a respektovat vymahatelnost práva.
Tím, že jste se již před Berbrovým zadržením zřetelně distancoval od praktik vedení fotbalové asociace, si řada lidí automaticky řekla, že se s tím jako známá a pozitivně přijímaná tvář pokusíte něco udělat. Přijal jste ten závazek?
Samozřejmě, vždycky je to v lidech. Kluci z iniciativy F-evoluce s tím tak jako já bojují již několik let. Nyní společně jezdíme do okresů, kde se dá dohromady třeba deset patnáct klubů, jež chtějí změnu. Smyslem F-evoluce není kádrovat lidi a říkat, kdo byl nebo je na straně zla. To nejlépe vědí právě v místech, kde chtějí fotbal změnit. Vědí, jestli členové jejich okresního svazu pomáhali ovlivňovat soutěže a kluby se nemohly dovolat spravedlnosti. Chceme jediné: aby se do fotbalu vrátili lidi, kteří nestrávili ten strašlivý marasmus, který Berbr, ale i další lidé nejenže kryli, ale přímo organizovali. A to bude to nejtěžší. Znovu probudit chuť schopných lidí, kteří mají většinou jinou práci a tohle by dělali ve volném čase, na úkor rodiny.
Čím argumentujete?
Snažíme se vysvětlit, že fotbalové prostředí se nezmění výměnou tří čtyř lidí z vedení svazu. Víme, že je to práce na léta. Změny musí jít zdola i shora a někde se potkat. Pomohli jsme postavit kandidátky ve třiceti šesti okresech. Když bude fungovat okres, je to dobrý základ pro celý fotbal.
Je nejvyšší čas. Tento týden vydala společnost WEDOS, sponzor brněnského a budějovického klubu, toto prohlášení: „Po dlouhém uvažování jsme se rozhodli, že za současného stavu nebudeme špatně fungující fotbal v České republice nadále finančně podporovat…“
Je jasné, že když sponzor fotbalového týmu vidí v televizi takovou reportáž, položí si otázku, do jakého produktu investuje. Mě to fakt bolí a zasahuje, protože jsem ve fotbale vyrostl, a chci se dívat, jak Slavia poráží Leicester, a ne na nějaké záběry skrytou kamerou z rozhodcovské šatny.
Pořád mi nebylo jasné, kdo těží z toho, že uplácí rozhodčí, dejme tomu, ve třetí lize. Po zmíněné reportáži už to vím. I na zápas Vyšehradu s Kotěhůlkami můžete vsadit v sázkové kanceláři kdekoli ve světě. Čili i tam, kde nikdo nezná pověst klubů a jejich vedení a rizika s tím spojená.
Asi to tak je, sází se i na počet gólů v určitém časovém rozmezí zápasu a to rozhodčí, který může odpískat penaltu anebo přehlédnout ofsajd u gólové akce, může ovlivnit. Navíc, na nižší soutěže není tolik vidět. Není na nich VAR, například. Ale ono to funguje i opačně. Mám v Asii kamaráda a je vtipné, že mi jednou za půl roku zavolá, zeptá se na zápas Horní Lhoty proti Dolní Lhotě, a jak prý vidím šance obou týmů. To by mě v životě nenapadlo.
Hrál jste šest let v Anglii, která je, co se týče finančních možností, jiný vesmír. Je přesto něco, co lze z tamní organizace fotbalu okamžitě přenést do Česka?
Když jsem tam hrál, líbilo se mi, že fotbalová federace pořádala setkání, kde si trenéři, hráči a rozhodčí u videí v klidu, bez zápasových emocí, vysvětlovali modelové situace, jež mohou během utkání nastat. To mi přišlo skvělé, protože to odbourává nedůvěru.
Říkáte, že očista fotbalu je práce na léta. Skeptici říkají, že je hezké, že se dá dohromady pár respektovaných reprezentantů a osobností, že mohou fungovat jako tváře jakési změny, ale nebudou to oni, kdo to odpracuje. Vy byste byl ochoten tuhle svazovou rumařinu podstoupit?
Čím déle se o tom s lidmi bavím, tím víc jsem přesvědčený, že to musím udělat. Teď nemluvím o žádné konkrétní funkci, zatím mě nikdo nikam nenominoval, ale chci se tomu problému věnovat a vím, že mi to změní dosavadní život. Upřímně řečeno, rodina není příliš nadšena. Životem jsem se až dosud převážně bavil, měl jsem na sebe čas, dělal jsem radost hlavně sám sobě. Teď, po čtyřech měsících jezdění, vyjednávání, přesvědčování, vidím, že žít se dá i jinak. Třeba pro něco, co za to stojí.
Hodně lidí zřejmě přijde o výhody Berbristánu. Ucítil jste už i nějaký protitlak? Pokoušel se vás někdo zastrašit?
Tlak je obrovský na všechny a je těžké to popisovat. V rámci F-evoluce jsme se například sešli se zástupci klubů na Pardubicku. Bylo nás několik skupin po šesti, protože víc nedovolovala opatření nouzového stavu. A přestože jsme se sešli na odlehlém místě, mimo hlavní komunikaci, najednou přijela policie. Někdo jim o nás musel říct. Bylo to na udání. Řekli nám to sami policisté. Ale lidé by se neměli bát a nechávat si cokoliv slibovat, teď se mohou rozhodovat už sami.
Pokud do toho půjdete, dozvíte se asi ještě mnoho nehezkých příběhů.
Já si navzdory tomu všemu, o čem mluvíme, myslím, že český fotbal na tom není vůbec špatně. Je vlastně zázrak, že z takového bahna povstaly úspěchy mládežnických reprezentací, dospělá reprezentace se probojovala na Euro, Slavia má možnost zahrát si osmifinále Evropské ligy…
Je fakt, že český fotbal má dlouhou, nezanedbatelnou tradici. Já si to znovu uvědomil teď, když Slavia hrála pohárový dvojzápas s Leicesterem, týmem z kolébky kopané, který byl založen v roce 1884, čili jen o pouhých osm let dřív než Slavia.
Samozřejmě. Český fotbal patřil ve dvacátých třicátých letech k nejlepším v Evropě, byla to u nás nejpopulárnější lidová zábava, na fotbal chodilo mnohonásobně víc lidí než teď. Doba je jiná, hlavně v cizině se fotbal překotně vyvíjí, teď je to velký byznys, v němž se točí možná až příliš peněz.
Ve zbytku článku se dočtete:
- Hraje Vladimír Šmicer FIFU?
- Jaké má vzdělání?
- Do čeho Vladimír Šmicer investoval peníze z fotbalu?
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
