nahoru

Talent, to je přístup k profesi, říká agent Phillip Parun, který stojí za kariérou Tomáše Satoranského

Milan Tesař18. února 2021 • 18:00
Talent, to je přístup k profesi, říká agent Phillip Parun, který stojí za kariérou Tomáše Satoranského
foto: Nguyen Phuong Thao

Musíme si pomáhat. Tak například kariéře basketbalisty Tomáše Satoranského pomáhá Phillip Parun (44), jeho agent, stojící ve stínu zářící hvězdy. Přesto i on píše svůj úspěšný profesní příběh. Má na svém kontě historicky nejvíc přestupů českých basketbalistů do španělské elitní soutěže. Na MS v Číně byla jeho klienty půlka národního mužstva plus kapitán německé reprezentace. Zastupuje jediné dva Čechy v NBA a stal se partnerem největší sportovní agentury na světě.

Je v práci úspěšného agenta zakleto nějaké „ale“?

U nás závist. V USA vám nikdo nic nezávidí, tam je úspěšný ten, kdo nejvíc maká. V Česku lidé závidí, ale nevidí těch osm hodin cesty autem do Lutychu, aby vám místní klub vzal hráče na hostování. Nevidí, že vám zavolá v hluboké noci hráč, jelikož má jiný čas, že něco potřebuje.

Konkrétně?

Nejhorší zpráva je zranění. Když hráč potřebuje podporu, seberu se a ráno letím na čtyři dny přes oceán. Ani nevím proč, ale během korony hodně řešíme převozy zvířat. Obyčejně zajišťujeme hlavně víza rodině, dětem školu, teď jsme v krátké době přestupovali čtyři psy a jednu kočku.

Zvenčí vypadá agentáž jako výnosné povolání. Člověk vidí, že Satoranský podepsal v Chicagu Bulls smlouvu na deset miliónů dolarů ročně, řekne si: Parun z toho má deset procent….

Nesmysl. Jednak v NBA agent nesmí dostat víc než čtyři procenta, všechno je regulované, jednak v té částce je zahrnuta celá armáda lidí, kteří pro hráče pracují, takže ve finále se bavíme o promilích z té částky.

Kolik zastupujete hráčů?

V rámci PPGsport kolem šedesáti, další hráče sledujeme. Dlouho jsem byl agentura já sám s kamarádem Kamilem Řeřábkem, před několika lety jsme byli u založení divize Octagon Basket Europe, napojené na americkou centrálu Octagonu, největší sportovní agentury na světě. Je to rozvětvená firma s několika tisíci zaměstnanci po celém světě, která zajišťuje sportovcům absolutní servis smlouvou počínaje, marketingem konče. Můj americký kolega, spoluagent Tomáše Satoranského na americkém trhu, na sklonku loňského roku podepsal nejvyšší hráčskou smlouvu v historii NBA na 228 miliónů dolarů na pět let a v téže době jsme úspěšně prošli NBA draftem Vítka Krejčího se zraněným kolenem, jako třicátého sedmého v pořadí ze španělské Zaragozy do týmu Oklahoma City. V tuto chvíli pracuje pro naši divizi v celé Evropě čtyřiapadesát agentů, s nimiž jsme v dennodenním kontaktu a mapujeme pro naše hráče trh a pohyby na něm.

Laik si řekne, k čemu jsou agenti vůbec potřeba…

Už jenom proto, že cílem klubu je podepsat hráče na co nejdéle za co nejméně. Snaha agenta je opačná. Agent tvoří přirozenou protiváhu. Naše práce je manažerská a přechází do všech oblastí: budování brandu, daňového poradenství, kariérního plánování. To všechno je potřeba pro hráče úspěšně vyřešit.

Netrpíte obavou, že vám uteče nějaký talent?

Moje práce není objevovat talenty. Od toho jsou jiní. Já sleduju parametry hráče: přístup, rychlost, kročnost, jak má dlouhé ruce, jestli jsou naplněny prognózy růstu, jestli už je fyzicky hotový, co si o něm myslí klub, jak ho vidí spoluhráči, z jakého prostředí pochází...

To je důležité?

Ano. Protože pokud budete vyrůstat ve vile a v kompletní rodině, váš „hunger“ bude o něco menší než u kluka, co je ze Srbska z rozvedené rodiny a už se tam v životě nechce vrátit. I na to jede motor hráče, co chce něco dokázat. Třeba Tomáš nehraje pro peníze, ten chce být nejlepší v tom, co dělá. Ale pak jsou hráči, co nikdy nepřestoupí do jiného za míň peněz, než kolik mají, i kdyby to bylo pro jejich sportovní kariéru o sto procent lepší.

Kolik zápasů týdně vidíte?

Basket u nás běží nonstop. Žena by vám možná vyjmenovala víc hráčů než někteří lidé z oboru. NBA běží v noci, ráno vyhodnocuju hráčské statistiky. Nesbírám drby, analyzuju sportovní výkon hráče a hledám další východiska ke zlepšení. Cítím se neustále pod tlakem, že potřebuju víc dat a informací k danému hráči.

Například?

Když šel Vítek Krejčí na operaci s palcem u ruky, mohl jsem ho nechat operovat chirurgem v Zaragoze, kde hrál. Nakonec jsme se rozhodli pro operaci v Česku. Proč? Protože jsem si zjistil, že pan doktor Radek Kebrle je jistota, jelikož se na končetiny specializuje, podobných operací dělá stovky a já potřeboval neomylného, rutinního virtuosa, protože to muselo dopadnout perfektně. Statistika hovořila jasně.

Jak jste se vůbec k agentáži ­dostal?

Mým snem vždycky bylo hrát basketbal v Americe. Když se mi to jako hráči nepoštěstilo, začal jsem pomáhat těm, kteří tu šanci měli. Postupně jsem pětadvaceti nadaným klukům pomohl vystudovat ve Státech na více či méně prestižních univerzitách za sportovní stipendium ve výši 60 až 70 tisíc dolarů ročně. To byl začátek.

A pak?

Vystudoval jsem ekonomku, pak jsem pracoval pro Vodafone, ale vždycky jsem chtěl podnikat na sebe. Paradoxně mě nastartovala moje máma, když se jednoho dne zasnila a řekla, že by na vlastní oči chtěla vidět koncert Jamese Browna. Sestavil jsem tým a začal pořádat koncerty. Browna, Mo­byho, Jamese Blunta a taky Eltona Johna. Když jsem viděl jeho pětatřicetičlenný tým, kterak naběhl do sportovní haly a každý jeho člen měl jasný dílčí úkol, mající průnik v tom, aby se Elton, až ­přijede, cítil dobře, fascinovalo mě to. Tehdy se možná zrodila filozofie mé práce sportovního agenta. Stejný servis, jako poskytoval tým své hudební hvězdě, se snažím poskytnout svým ­klientům.

 

Ve zbytku článku se dočtete: 

  • Jak získal Phillip Parun prvního klienta?
  • Co je potřeba k úspěchu v NBA?

 

Premium

Přečtěte si pokračování článku s předplatným Premium

Získejte neomezený přístup již od 49 Kč měsíčně




Diskuse ke článku