Pokud se přestaneme smát, zvítězí. Válka změnila Ukrajincům život, kulturu i jazyk
Lvov byl toho rána poněkud poklidný. Chladný vzduch ani pofukování větru nám nezabránily sedět venku u stolečku útulné kavárny. Vypadalo to jako normální úterní ráno, nebýt minuty ticha a poplachů, kterým jsme se prozatím vyhnuli… Jevhenjia Nesterovych, které mezi přáteli nikdo neřekne jinak než „Žeňa“, si ale vzpomíná na momenty, kdy tomu tak nebylo. „Hodně se toho mění. Stát, město i lidé,“ říká a upíjí kávu. „Na začátku plnohodnotné invaze, v první půlce roku 2022, byl Lvov plný žen s batohy a dětmi. Člověk šel po ulici a pořád potkával někoho, kdo neměl kde přespat a seděl někde na lavičce venku.“
V té době se začaly místnosti různých kulturních zařízení využívat jako příbytky. Lidé, kteří měli v bytě k dispozici více pokojů, je vyklízeli a přenechávali uprchlíkům. „Bylo to šílené. Nejlepší, co jsem mohla v prvních měsících udělat, bylo vařit jídlo a nosit ho na nádraží. Prchajících tam byly stovky, čekali venku v zimě na vlaky do Polska. Nikdo se ale najíst nebo napít nešel. Báli se, že vlak odjede bez nich.“ Ve čtvrtém roce ruské agrese na Ukrajině už na takové věci ve Lvově zbyly pouze vzpomínky.
„Byl to šok. Všichni čekali, že válka brzo skončí. A když začalo být jasné, že to tak nebude, začala změna. V létě roku 2022 mi přišlo, že válka už bude pořád. Že v ní žijeme a musíme ji přijmout.“
Kdo dává peníze, ten hraje hudbu
„Naše národy mezi sebou historicky nemají žádný konflikt,“ popisuje Jevhenija překvapivě plynnou češtinou svůj vztah k Česku. V roce 2015 získala díky festivalu Měsíc autorského čtení, který pochází z Brna, kontakty u nás. A později absolvovala kurs češtiny, jejž pro umělce pořádala tehdejší ředitelka Českého centra v Kyjevě. „Ukrajinci mají podobnou historii. S Havlem a disidentskou kulturou… Máme k sobě blízko i skrz zkušenost se Sovětským svazem nebo současným Ruskem,“ dodává.
S tím podle ní souvisí také akademický diskurs. „Jak se říká na Ukrajině: Kdo dává peníze, hraje hudbu. Ukrajinistika se učí málokde, zato Rusové výuku ruského jazyka a šíření jejich kultury podporují. Šíří po světě to, co chtějí, abychom všichni slyšeli.“
Je to jen konspirace
Nějakou dobu žila Jevhenija s bývalým manželem v Německu. Jako umělkyně mluvila o ruském vlivu, ale měla pocit, že tehdy ji ostatní vnímali jako konspirátorku. „Když jsme v Berlíně mluvili o tom, že je u nás válka a že Rusko zaútočilo na naše východní oblasti, nějaký kluk nám řekl, že ví, že u nás bojují Ukrajinci proti Ukrajincům a že je to občanská válka…“
Vrátili se domů a pomáhali s rozvojem lokálních kulturních projektů. „Občanský aktivismus, kultura, vzdělávání navzájem. Po roce 2023, když bylo jasné, že válka bude delší, se začaly obnovovat festivaly a kulturní akce. Šok odezněl a nám došlo, že potřebujeme pokračovat v práci. Jako první si to uvědomila divadla, protože jsou hodně kontaktní,“ popisuje Žeňa.
Rostl i zájem publika. „Kultura lidem umožňuje být s ostatními. Válka a ohrožení vyvolávají stres a pocit, že musíš jenom bojovat o život. Umění naopak říká, že nejsi pouze tělo a něco k tomu. Kultivuje duši.“ Vstává ze židle a upravuje si dlouhé, rozevláté kalhoty. „Nevíme, kdy to skončí. A tak se mění i vztah k tomu, co dělám já a co dělají jiní. Zítřek být nemusí, a proto všichni děláme to, co opravdu chceme.“ Je čas přesunout se z kavárny do parku na setkání s Viktorijí. Ale nepředbíhejme…
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
