Byl jsem doma u nizozemského krále. On nyní poprvé přiletěl do Česka. Letadlo pilotoval sám

Státní návštěvy nizozemského panovníka jsou řízeny složitou souhrou zájmů protokolu a zahraniční politiky. Protože má výhradně reprezentativní úlohu, nikdy do zahraničí necestuje bez některého z členů vlády. Do Prahy ho kromě manželky doprovází také ministr zahraničí Caspar Veldkamp. Takto exponovaná návštěva má pro Českou republiku velký význam, přece jen král se na Pražském hradě objeví zřídkakdy. Kromě zájmu veřejnosti a médií, jež jsou nejen královskou šlechtou do značné míry fascinována, je návštěva důležitá i politicky. Byť formální, utužení dobrých vztahů se zemí, jejíž bývalý pre­miér Mark Rutte je nyní generálním tajemníkem NATO a která se velkou měrou podílí na české muniční iniciativě, je jednoznačně žádoucí. A podobnou závažnost tomu přikládají i Nizozemci, protože v rámci příprav návštěvy uspořádali i setkání s králem pro česká média, které sponzoruje Huisman Czech Republic a NN Životní pojištovna.

Reportér v paláci

Vypadá jako menší vjezd do dvora, žádná slavobrána. Než náš autobus pustí dovnitř, policista u plotu nám zkontroluje doklady. Pak už jedeme dlouhou platanovou alejí rovnou na nádvoří královského paláce. Než vstoupíme dovnitř, ještě máme možnost udělat si pár venkovních fotek. Všichni vymódění podle přísného dress codu se snažíme pózovat před domem, který je sice hezký, ale nepůsobí v ničem výjimečně. Přesto nás za chvíli čeká dýchánek, jenž se poštěstí málokomu, a když už, tak jednou dvakrát za život.

U velkých francouzských dveří, kterými vstupujeme, nás přivítají dvorní dámy, respektive pracovnice královského paláce. Kdo je zvyklý na monumenty Pražského hradu nebo jiných opulentních panovnických sídel, toho při pohledu na Huis ten Bosch na první dobrou nenapadne, že je na návštěvě u Jeho Veličenstva. Stavba se proporčně nachází někde mezi vilou a zámečkem a dobře zapadá do okolní zástavby nizozemského Haagu, jenž svými uličkami a relativně nízkými budovami, přehršlí parků a cyklostezek připomíná spíše vypiplané maloměsto než centrum moci země. Haag sice dnes není oficiálním hlavním městem Nizozemska, ale už od počátků nizozemské státnosti tu sídlí většina úřadů, ministerstev, zahraničních ambasád a v neposlední řadě i král. Amsterdam si za hlavní město zvolil až bratr Napoleona Bonaparta Ludvík, jejž na začátku devatenáctého století dosadili na holandský trůn.

Huis ten Bosch je jednou ze tří oficiálních rezidencí Jeho Veličenstva a s nizozemskou vládou je spojen už od doby, kdy byl postaven. Původně tu bydlel místodržitel Hollandu Frederik Hendrik Oranžský. Zajímavostí je, že základní kámen k této stavbě položila královna českých zemí, manželka zimního krále Fridricha Falckého Alžběta Stuartovna. Ta do Nizozemí uprchla po bitvě na Bílé hoře a útočiště u ní našel třeba i Jan Amos Komenský. Jsme tedy po tomto velikánovi našich dějin jedni z mála Čechů, kteří měli možnost tento palác navštívit. Nizozemský král totiž obvykle přijímá delegace v prostorách, kde „úřaduje“, tento dům slouží výhradně k jeho bydlení. Ale protože po setkání s českými novináři panovníka čeká státní návštěva Japonského císařství, bylo logisticky nejlepší stihnout audienci přímo u něj doma.

Ačkoliv takové aranžmá návštěvy u veskrze váženého a důležitého státníka působí civilně a uvolněně, samotný průběh je o trochu více formální. Po vstupu do paláce počkáme v čínském salónku. Je tu historický nábytek, tapety s asijskou tematikou a masívní zlaté hodiny uprostřed místnosti. Bude to znít banálně, ale vypadá to tady jako na zámku. Akorát nikde není ten červený špagát oddělující trasu prohlídky od exponátů, notoricky známý každému turistovi zběhlému po prohlídkách tuzemských památek. A protože, jak již bylo řečeno, tyto prostory a jejich mobiliář neslouží na výstavu, ale k bydlení, využiji vzácné příležitosti a zkusím si, jak se sedí na královském gauči.