Podle jedněch ekologická katastrofa, jež hrozí výrazně eskalovat – pokud by termická aktivita odvalu Heřmanice zasáhla skládku nebezpečného odpadu nebo by zahořely toxické kaly, musela by se pravděpodobně evakuovat část Ostravy. Podle jiných jde jen o strašení, protože stoletá halda, jež průběžně hoří a znečišťuje nejen ovzduší, je běžná „ostravská“ záležitost, na kterou jsou místní zvyklí. Reflex vyrazil na místo, aby zjistil, jak to je.
Když se vydáte v Ostravě směrem k Věznici Heřmanice nebo do části Hrušov či budete na okraji Bohumína, nemůžete ji nevidět. Ošklivou černohnědou krajinu jako z postapokalyptického filmu. Táhne se daleko, sem tam na ní rostou viditelně zmírající stromy, jinde jsou zaparkovány těžké stroje, místy se z ní kouří – což ale není z dálky až tak vidět. To musíte blíž, přímo na odval, abyste ocenili jeho mohutnost, zápach, jedovatost – po pár minutách vás začne bolet hlava.
Sejdete rychle dolů. Na úpatí několika desítek miliónů tun hlušiny z kdysi aktivních ostravských dolů se nachází cedulka, jež ohlašuje, že vstupujete do Přírodní památky a Evropsky významné lokality Heřmanický rybník. Stěží si lze představit bizarnější situaci. Nicméně tak to je. Už dlouhá léta. Respektive dlouhá desetiletí.
Sedněte si na kraj rybníka a zhluboka se nadechněte, pak jen mírně pootočte hlavu; uvidíte největší haldu, jež na Ostravsku čadí a patří k signifikantnímu zdroji znečištění – i díky němu se město drží (spolu s nedalekou Karvinou a Havířovem) v první desítce evropských měst, kde nejvíc zabíjí (ne)kvalita ovzduší.
Největší a nebezpečná
Zkuste se zeptat místních, co si o Heřmanické haldě myslí. Mnozí o ní nemají tušení. Jiní odvětí s nezájmem, že na Ostravsku přece pořád něco hoří. Jen málo z nich ví, co se kousek od jejich domovů děje. Protože – jak mi řekla většina oslovených místních – přece by stát nedovolil, aby někdo tak moc škodil jejich zdraví a přírodě.
Faktem je, že na Ostravsku i v nedalekém Polsku doutná podzemními požáry hald a pozůstatků po hornické činnosti několik. Heřmanický odval je však nejen největší, ale možná také nejnebezpečnější. Protože se na něm nenacházejí pouze zbytky uhlí a sirné sloučeniny, ale také toxický odpad z koksoven a chemiček.
Do lagun nebo, chcete-li, kalových nádrží K1, 2 a 3, jež se v prostoru odvalu Heřmanice také nacházejí, se v osmdesátých a devadesátých letech naplavovaly uhelné kaly a na nich se čistily odpadní vody z koksoven.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
