nahoru

168 hodin a 168 minut pod hladinou: Jedinečný projekt Hydronaut simuloval pod vodou pobyt ve vesmíru

Martin Bartkovský 29. září 2020 • 09:20
Video se připravuje ...
Konstruktér stanice Hydronaut a potápěč Matyáš Šanda v Podcastu Reflexu
• video: 
Petr Vagner

„Ty jsi blázen!“ To je věta, kterou asi slyšel Matyáš Šanda ve svém životě mnohokrát. Poprvé poté, co řekl, že by chtěl být kosmonautem. Podruhé, když oznámil, že postaví v Česku vesmírnou stanici Hydronaut. Potřetí, když ji postavil. A počtvrté, když ji spouštěl pod vodu v lomu v obci Jesenný a v desetimetrové hloubce chtěl strávit spolu se svým parťákem týden a simulovat pobyt v kosmické lodi. V momentě, kdy se o 168 hodin a 168 minut později vynořil, už mu nikdo blázne neříká.

Je pátek 21. srpna kolem sedmé večer a vodu v lomu u obce Jesenný čeří bubliny. Krátce poté se z nich vynoří na hladinu dvojice potápěčů. Nejprve na sebe ukážou gestem, že je všechno O.K., a poté si plácnou. V tu chvíli už jim tleská celá vesnice. Matyáš Šanda a František Harant to dokázali. Po sedmi dnech ve stanici Hydronaut se stali držiteli českého rekordu v pobytu pod vodní hladinou. To je prozatímní konec příběhu, pro jehož pochopení se musíme vrátit o celých dvanáct let zpátky. A dost možná ještě dál.

Potápěči bez moře

V roce 1986 spouští Američané do moře nedaleko Floridy podmořskou stanici Aquarius a chystají se na ní simulovat podmínky pobytu na kosmické lodi a ve vesmíru. Tentýž rok dostává desetiletý Matyáš Šanda knihu Potápěči bez moře, která pojednává o obdobných pokusech v 60. letech v ČSSR. Tehdy ještě netuší, že kniha ovlivní celou jeho životní dráhu. „Ty příběhy mi jako dítěti naprosto učarovaly. Tehdy lidé trávili v lomu ve Svobodných Heřmanicích na Ostravsku desítky hodin pod vodou v zatopené kabině s názvem Permon. Pak se s tím u nás přestalo. A já se s těmi lidmi nakonec setkal při vývoji Hydronautu,“ popisuje důležitý životní moment Matyáš Šanda.

 

K vášni pro moře a neznámé hloubky se časem přidala i touha vydat se do vesmíru. Oboje je ale u nás těžko realizovatelné, následovalo proto praktické vzdělání. V devadesátých letech se nejprve vyučil truhlářem, pak studoval uměleckou průmyslovku a vysokou školu. Všechno technicky zaměřené instituce – především na design interiérů uvnitř malých prostor. Osud jako by vedl jeho kroky k jedinému cíli. Když se k tomu přidalo absolvování potápěčského kursu a praxe na podvodních konstrukcích, měl Matyáš Šanda všechny předpoklady pro svůj smělý plán. A pak přišel další zlom.

Vesmírná stanice z potravinářské cisterny

„V roce 2008 vstoupila Česká republika do Evropské vesmírné agentury. A to bylo znamení. Najednou všechno začalo dávat smysl a pro projekt, jakým je Hydronaut, jsem viděl jasné uplatnění. Vždyť se u nás můžou cvičit kosmonauti z celé Evropy! Byl to ten poslední impuls, než jsem se vrhl do práce,“ popisuje Šanda. Konstrukci už měl v hlavě a hledal vhodné materiály. Stejně jako Čechoslováci v 60. a Američané v 80. letech sestrojí keson, tedy ocelový potápěčský zvon, který v sobě při klesání pod vodu udržuje vzduch. Jenže na to bude potřeba opravdu hodně oceli.

Nejprve pomýšlel na velkou železniční cisternu, z níž je v podstatě vyroben americký Aquarius, to bylo ale pořádné sousto. Nakonec to vyhrála menší potravinářská cisterna, která zaručuje posádce ničím nekontaminované prostředí. „Hydronaut je hybrid mezi kesonem a ponorkou. Je opatřen plováky i zanořovacími komorami a my tak máme zařízení, které může klesat i stoupat. Nakonec váží celá stanice 35 tun. Při konstrukci mi šlo hlavně o to, aby to odpovídalo co nejvíc realitě. Třeba průměr stanice a technické rozměry jsou takové, aby se vešly do raketového nosiče. V parametrech je to v podstatě modul projektu Apollo a tím pádem tam můžeme simulovat reálné kosmické scénáře,“ vyjmenovává vlastnosti Hydronautu Šanda.

Jenže cisternou to teprve začalo. Následovalo dvanáct dlouhých let, při kterých udržoval celý projekt při životě. Výstavba stanice polykala téměř všechny jeho finance a volný čas. To vše bez dotací či štědrých mecenášů. Tolikrát slyšel, že je blázen a že se na to má vykašlat. „Občas mi třeba domácí počkal s nájmem, to mi hodně pomohlo. Hydronaut spolykal milióny korun, jež jsme postupně skládali asi se stovkou lidí, které mám kolem sebe a kteří projektu fandili,“ vzpomíná na tvrdý výrobní proces. Při konstrukci si nemohl dovolit chybu, protože v sázce byly lidské životy a bezpečí posádky. Z pražského Radotína, kde stavba probíhala, se nakonec musel přesunout do kraje svého dětství. Útočiště našel v okolí Železné Rudy, v lomu ve tvaru srdce u obce Jesenný, kde Hydronaut konečně ponořil do vody.

Pak přišel osudný pátek 14. srpna 2020. Spolu s parťákem Františkem Harantem navlékli potápěčské kombinézy, specifickým pozdravem „Zdar a tlak“ se rozloučili s třicetičlenným podpůrným týmem a vyrazili pod hladinu. Kolem poledne vstoupili v desetimetrové hloubce do útrob Hydronautu. „První slova si nepamatuju,“ přemítá Šanda. „Neměl jsem to připravené jako Armstrong na Měsíci. Byl jsem rád, že tam jsme. Stres jsem necítil, jen ohromnou úlevu, protože poslední tři měsíce před ponorem byly logistické peklo. Spal jsem tam jak mimino. A co se pod vodou zdá? To nevím, já měl ten spánek tak tvrdý, že si ani žádný sen nevybavuji.“ Během spánku podpůrný tým monitoroval i to, jak se oba vrtí, protože i to byla mimo jiné známka toho, že žijí.

Jídlo v bandasce na mléko

Během sedmi dnů se zkoumalo prakticky všechno možné. Posádku sledovaly nonstop kamery, oba potápěči i všichni členové podpůrného štábu si vedli deník o každé, i té nejběžnější činnosti. Plnily se drobné i náročnější pracovní úkony. „Měli jsme denní agendu, během které jsme pracovali, prováděli měření nebo simulovali výstup ven ze stanice. To vše podle běžných postupů tak, jak se to dělá na vesmírné stanici. Všechny mise jsme splnili. Těch sedm dní nám uteklo docela rychle, klidně bych tam byl déle, ale my to chtěli zaokrouhlit a pokořit český rekord,“ říká Matyáš Šanda.

Za dobu strávenou v Hydronautu vyprodukovala dvojice potápěčů-kosmonautů obrovské množství dat, která se teď budou zhruba půl roku analyzovat. Kromě dotazů na vědeckou práci musím Matyášovi položit i poněkud přízemnější otázky. Co jste tam dole jedli a jak jste chodili na záchod? „Měli jsme speciální dehydrovanou stravu, ale tým nám dolu posílal i normální jídlo. Klasické české hotovky, jen jsme omezovali zelí a luštěniny, aby nám příliš nestoupala hladina metanu. Co se zásobování týče, zjistili jsme, že nejlepší jsou na to staré bandasky na mléko z kravína. Jen se na ně dá ventilek z kola a olověné závaží a fungují naprosto bezchybně. Co se vylučování týče, to se provádí taky poměrně normálně. Jen na velkou musíte do sáčku a močit zvlášť. Vše jde taky na analýzu. Ven jsme to posílali ve stejných bandaskách,“ pochvaluje si Matyáš zásobovací i odpadní systém.

Důležitým aspektem, který se během pobytu v Hydronautu zkoumá, je psychika. Právě ta je při dlouhých vesmírných misích kamenem úrazu. A zatímco František s Matyášem obstáli, ne vždy to jde v klaustrofobických prostorách tak hladce. „Z pohledu dnešního světa není problém doletět na Mars. Horší je to se soužitím posádky. NASA to zkoušela simulovat v poušti a museli skončit, protože si tam dva kolegové dali přes držku. Kvůli kolegyni,“ upozorňuje Matyáš Šanda na problém, s nímž by mohl Hydronaut pomoci.

Žádné proslovy a hurá do práce na misi číslo 2

Cesta ven nebyla žádný med. Vzhledem k dlouhodobému pobytu pod vodou se jejich krev nasytila dusíkem a součástí výstupu tak byla několikahodinová dekomprese. I vzhledem k tomu nebyly na souši žádné dlouhé proslovy. Zato celý tým čekala večer pořádná oslava. Nenastala totiž žádná komplikace a Hydronaut obstál při prvním ostrém testu opravdu na výbornou. „Překvapilo nás, jak pohodlné to uvnitř je. Měli jsme tam tepleji než na mezinárodní vesmírné stanici, nějakých 21 stupňů. Stanici jsme také vybavili skvělým osvětlením, které simulovalo pohyb Slunce, takže jsme si to tam opravdu užívali,“ libuje si Matyáš a z výrazu tváře je patrné, že by se dovnitř hned vrátil.

Už teď také spřádá plány na misi číslo 2, která by se měla uskutečnit v srpnu 2021. „Já si nikdy nepřipouštěl, že bych ten projekt nedokončil, a první misí se mi to jen potvrdilo. Stačí mít jasnou představu, otevřenou mysl, nechat si poradit od odborníků a pak všechno jde. Od Evropské vesmírné agentury mi bylo řečeno napřímo, že mají zájem, ale musíme si to postavit a zprovoznit sami. A to jsme taky udělali. Máme teď opravdu jedinečné zařízení svého druhu na světě, protože americký Aquarius je už dnes hodně zastaralý a my máme v Hydronautu použity a vyladěny nejmodernější technologie,“ uzavírá Matyáš Šanda.

I když se vesmírná agentura hned neozve, Hydronaut zahálet nebude. Trénovat tu chtějí vojáci, hasiči, policisté i báňská záchranná služba. Každý z nich si připravuje vlastní scénář a třeba hasiči by tam rádi simulovali záchranu lidí z havarovaného letadla. A pokud byste ho chtěli navštívit, máte možnost. Stačí se jen ozvat na mail info@hydronaut.eu a zajet se podívat do lomu osobně. Uvidíte dílo bývalého blázna, který nám daroval světový unikát.

Dva velké rozhovory (před a po vynoření) s Matyášem Šandou najdete na našem webu ­reflex.cz, redakčním You­Tube i všech hlavních podcastových platformách.





Diskuse ke článku
Diskuze se zobrazují pouze uživatelům, kteří jsou přihlášeni na Facebooku a odsouhlasili cookies. Pokud pod články nevidíte diskuze, zkontrolujte prosím toto nastavení.