Stálo to hodně sil. Boj blogerky a autorky kuchařek Janiny Černé s jídlem začal už v dětství a trval dlouhé roky. Nepřišla si dost dobrá, a tak trpěla poruchou příjmu potravy. Anorexie, extrémní hubnutí i přejídání, výkyvy váhy z roku na rok i 40 kg. Na jídlo myslela neustále. Na to, co bude jíst a jak to vysportuje. V noci ji budil hlad. Když z jídelníčku vyřadila cukr, cítila vysvobození.
Předtím se ale musela naučit mít se ráda taková, jaká je. To bylo s výraznou nadváhou hodně těžké. I teď se na sebe dívá kriticky, ale svojí hodnotu už prý neodvozuje od toho, jak vypadá. Člověk podle ní se sebou není nikdy spokojený a honba za krásou nemá smysl. Už tedy netrpěla depresemi, ale stále se přejídala a měla pořád hlad. Jedla přitom nízkotučně a podle doporučení.
Černá tvrdí, že byla závislá na cukru. Inspirovala ji cesta do Austrálie a zkusila ho vysadit. Teprve pak se prý vůbec poprvé v životě cítila jídlem uspokojená a přišla o obsesivní myšlenky na jídlo. Cukr je podle Černé pomalý zabiják. Člověk až po letech zjistí, že má například cukrovku. Tvrdí taky, že je potvrzené, že škodí zdraví. Radí jíst víc tuku, hlavně žádné průmyslově zpracované potraviny.
Velkou roli ale hraje taky psychika. Lidé můžou podle Černé cukr jen nahradit jinou závislostí, pak se přejídají třeba i zdravými potravinami. Emoční jedení je prý velký problém. Jídlo si lidé spojí s dobrými pocity a je pro ně únik, podobně jako drogy nebo alkohol. Spousta z nich si to ani neuvědomuje, přijde jim to normální.
Jak těžký byl pro Janinu Černou boj s jídlem? Jak nebezpečný je cukr a jaké jsou pro to důkazy? Jak se zbavit emocí spojených s jídlem? A je jídlem skutečně možné zlepšit si zdraví?
