Musela bych o sobě říct, že jsem feministka, připouští spisovatelka Petra Soukupová, když dojde na otázku nerovnosti mužů a žen, která je podle ní pořád patrná v péči o rodinu a starost o domácnost. Pociťuje přitom, že takové prohlášení stále vyvolává negativní konotaci. „V té mladší generaci už asi ne, ale v těch starších je to pejorativní označení pro nešťastnou ženskou, která nemá chlapa, ještě je zřejmě ošklivá, proto nemůže mít chlapa, a protože ho nemá, je frustrovaná,“ říká. Téma genderových rolí je pro ni natolik silné, že ho promítá i do svých knih, ve kterých dominují ženy. „Pár mužů jsem taky napsala a je pravda, že to nebyli žádní velcí frajeři, ale to nejsou ani moje ženské hrdinky, takže to není tak, že bych si myslela, že všichni muži jsou příšerní a všechny ženy skvělé.“
Jakým způsobem interpretují čtenáři název jejího zatím posledního románu Nikdo není sám, který během třech týdnů od svého vydání překonal hranici deseti tisíc prodaných výtisků, nechává Petra Soukupová na nich. Optimisté si ho vykládají s nadějí, u pesimistů převládá přesvědčení, že ať dělá člověk, co dělá, tak je stejně na všechno sám a nikdy to nemůže zvládnout. Sama spisovatelka ho vnímá s ironií, která je vlastní i její předchozí tvorbě. „Je o ženě středního věku, o trošku starší než já, třeba pětačtyřicetileté, která má dvě děti v teenagerském věku a stárnoucí rodiče. A jeden z těch rodičů umře, ona se o toho druhého musí začít starat a nějak se jí všechen ten běh jejího života začne rozpadat, přičemž ty děti mají taky svoje vlastní starosti,“ nastiňuje příběh své v pořadí desáté knihy.
Kromě oceňované beletrie zaměstnává Soukupovou i redigování dialogů k seriálu Ulice. Coby jejich dramaturgyně působí už víc než deset let a chce u toho zůstat, dokud to půjde. Práce jí vyhovuje ve všech směrech a po nějakém vyšším smyslu v ní nepátrá. „Zaprvé Ulice není moje, jsem tam fakt jenom malinký člověk. A za druhé si nemyslím, že je nějak špatná. V žádném případě se za ni nestydím. Myslím si, že na ten žánr toho, co to má být, ten denní podvečerní seriál, je vlastně dobrá,“ má jasno s tím, že stejně jako existují kritici nekonečného audiovizuálního formátu, jsou i lidi, kteří si myslí, že píše blbé knihy. Ani jedno ji proto životně netrápí.
Jak s odstupem času hodnotí svoji novelu K moři, za kterou získala Cenu Jiřího Ortena? Nakolik se v textech vypisuje ze svých pocitů? Jak má vypadat správný seriálový dialog? Proč nebyla na mateřské? A na čem teď aktuálně pracuje? Na tyto a další otázky odpovídala spisovatelka Petra Soukupová.
