Po šestiletém studiu konzervatoře v anglickém Leedsu chtěla Dominika Hašková zkusit s kapelou štěstí v Londýně. Její plány ale překazila pandemie. Uzavření veřejných podniků nepřálo koncertování, ani práci za barem, kterou si zpěvačka přivydělávala už během školy. A tak se rozhodla vrátit zpátky do tehdy rozvolněného Česka. S vidinou toho, že si společně zahrají na letních festivalech, ji následovali oba norští spoluhráči. I ta se ale záhy rozplynula. „Přišli jsme sem s tím, že jsme se těšili na koncerty, a pak já jsem byla první, kdo dostal covid, a potom se nakazili kluci. Když jsme byli konečně hotoví s karanténou, tak šlo Česko do lockdownu,“ popisuje Hašková souhru okolností, která se navzdory všem překážkám ukázala jako šťastná. Už 12. května bude totiž česko-norské trio, které si říká We Are Domi, reprezentovat Českou republiku na Velké ceně Eurovize 2022.
Tím ale výčet paradoxů, který přivedl Dominiku Haškovou, do semifinále 66. ročníku mezinárodního hudebního klání, nekončí. Ve čtyřicítce národních finalistů se ocitla, přestože není soutěživý typ. Ověřila si to už coby patnáctiletá v soutěži Československo má talent, do které už by znovu nešla. „Samozřejmě vím, že jsem v soutěži, to chápu, a věděla jsem to od začátku, že musí být nějaká konkurence. Ale celý ten koncept je pro mě zvláštní, hlavně v hudbě, protože hudba je o tom, abychom se podporovali, když jsme součástí jedné komunity,“ myslí si Hašková, která už se se zástupci některých států stihla dokonce skamarádit a seznámení s nimi bere jako příležitost k potenciální spolupráci.
Skutečnou satisfakcí pro ni není výhra, jakkoli chce uspět a na své vystoupení se připravovala do poslední chvíle před odletem do italského Turína, ale zpětná vazba fanoušků. „Když dostanu zprávu od někoho, kdo mi píše: ‚Tahle písnička mi pomohla, protože teď jsem se rozešla s přítelem, poslouchám ji a dělá mi to radost,‘ tak to je ten prioritní důvod, proč dělám hudbu,“ říká zpěvačka s tím, že právě takové reakce provázely skladbu Lights Off, se kterou v prosinci vyhrála národní kolo Eurovize a zazpívá ji i před mezinárodním publikem a porotou. Nezastírá přitom, že bude nervózní a svůj nejtěžší boj svede sama se sebou, protože si je největším kritikem.
Na jevišti turínské arény Pala Alpitour, která byla v minulosti dějištěm zimních olympijských her i koncertů Madonny, U2, Boba Dylana nebo Depeche Mode, bude vystupovat s vědomím, že ji na něj přivedla vlastní píle a vytrvalost. „Táta mi nikdy nepomáhal, abych napsala texty, abych se zlepšila ve zpěvu. On dělal svoji věc a já si dělám svoje. Je to prostě můj táta, znám ho odmalička, takže když se mě někdo zeptá: ‚Co táta?‘, tak říkám: ‚Já nevím, co tvůj táta?‘,“ má jasno Hašková, které podle jejích slov jméno slavného otce, hokejového brankáře, v hudební branži dveře nikam neotvírá.
Jak vznikla kapela We Are Domi, kde při psaní textů hledá inspiraci, co ji v Anglii pomohlo získat práci za barem, jak těžké je se prosadit v popmusic a kdo všechno jí pomáhal s přípravou na semifinále Eurovize, které odvysílá ČT2 ve čtvrtek 12. května od 21:00, prozradila Dominika Hašková v Prostoru X.
