„Zavřete oči, odcházím.“ Když zazní tato legendární hláška, snad každému divákovi se vybaví film Kristián z roku 1939 a jedinečný Oldřich Nový v roli drobného úředníka cestovní kanceláře Aloise Nováka, který se každý měsíc na jeden večer stane váženým hostem v nóbl podniku a neodolatelným svůdcem krásných žen, aby se pak vždy vrátil ke své manželce a skromnému životu. Právě spojení lidské noblesy, šarmu, ale i jemného vtipu a nadsázky učinilo z Oldřicha Nového jednu z největších hereckých hvězd první poloviny 20. století. Od jeho smrti dnes uplynulo rovných 40 let.
Přestože Oldřich Nový působil ve filmu v době, kdy toto odvětví – z dnešního pohledu – bylo ještě v dětském věku, měl na svém kontě na čtyři desítky filmů, z nichž mnohé se staly (stejně jako Kristián) diváckými hity. Stačí jmenovat například počiny jako Hotel Modrá hvězda, Valentin dobrotivý, Eva trpí hlouposti, Přítelkyně pana ministra, Dívka v modrém či Roztomilý člověk. Neméně početné a úspěšné bylo jeho působení u divadla, kde hrál, režíroval a nebo psal libreta i scénáře. Byl například šéfem operety brněnského Národního divadla, po svém přesunu do Prahy založil vlastní soubor v Novém divadle.
Oldřich Nový (celým svým jménem Oldřich Albín Nový) se narodil 7. srpna 1899 na Žižkově. K divadlu jej přivedl jeho otec, který míval jako hasič službu při divadelních představeních. Než se však Oldřich stal hercem, vyučil se na přání svého otce sazečem.
Z dnešního pohledu byl Oldřich Nový po pracovní stránce skutečným workoholikem. Hrál ve filmu i na divadelních prknech, vedle toho psal, skládal, komponoval a zajišťoval chod vlastního divadla. Toto neobyčejné pracovní Nový zvládal velkou měrou i díky své ženě, umělecké fotografce Alici Wienerové (s níž společně adoptovali dceru Janu), která pro něj fotografovala představení, pomáhala mu vybírat hry, jež překládala, a organizovala propagaci divadla.
Dnes si většina lidí spojuje Oldřicha Nového právě s jeho úspěšnými filmy z přelomu 30. a 40. let. Ale právě období okupace však pro Nového znamenalo velkou životní zkoušku. Jeho ženě Alici totiž kvůli jejímu židovskému původu hrozila deportace do koncentračního tábora. Oldřich Nový se s ní na odmítl rozvést, a tím jí nejspíš zachránil život. Dokonce i on sám na konci 2. světové války strávil několik měsíců v koncentračním táboře.
Po konci války se Oldřich Nový opět vrátil k divadlu i k filmu, natočil ještě filmy jako Parohy nebo Pytlákova schovanka, pak se ale na dlouhá léta odmlčel. Jak s dostupem několika dekád poznamenali filmoví tvůrci či recenzenti, „elegán ve smokingu, který v baru upíjí šampaňské a ženám galantně líbá ruce, se do údernických filmů opravdu nehodil“. Zahrál si sice v několika takových rolích, nepůsobily ale zrovna přesvědčivě. Situaci nejlépe vystihla poznámka slavného režiséra Martina Friče. Ten prý měl Novému při natáčení říci „jestli ty jednou řekneš na place Čest práci, tak nás oba zavřou“.
Koncem 50. let si Nový v Karlínském divadle zahrál v několika klasických operetách, ale působil i jako pedagog na pražské konzervatoři. Skutečnou šancí na jeho návrat se ale stala až 60. léta. Z roku 1969 je jeho legendární role emeritního profesora společenského chování Dvorského ve Světácích v režii Zdeňka Podskalského. Herecký koncert v podání tří neotesaných fasádníků a tří lehkých dámiček, kterým sekunduje Nový a kuplířka těchto „dam“ v podání Jiřiny Šejbalové patří i po více než padesáti letech k osvědčeným hitům televizního programu.
Skutečné odcházení slavného herce už nebylo pro divácký zrak tak lákavé či líbivé jako replika ze slavného Kristiána. Oldřich Nový, který těžce nesl, že stárne, se začal stahovat do ústraní. Poslední léta prožil v izolaci ve svém pražském bytě, kde trpěl častými depresemi a s návštěvami mluvil pouze přes zástěnu. A zde i před 40 lety, 15. března 1983, zemřel.
