O tom, co přinese klid ve vládní koalici, o tom, co proč jsou výroky Jiřího Peheho z jiné planety, o tom, jak si naši Rakouští sousedé odsouhlasili nové znění jejich hymny a také o tom, jaký napsal dopis Generální tajemník NATO Petru Nečasovi.
Rakouské politické strany se v Národní radě nyní zjevně definitivně dohodly na změně textu spolkové hymny. Mužští představitelé ÖVP kapitulovali. To je škoda, před hloupostmi se kapitulovat nemá. Tématu se, jak jsem slíbil, týká páteční glosa.
Jiří Pehe píše v Právu o „zásadním konfliktu mezi globálním kapitalismu a demokracií, jehož jsme svědky od pádu bipolárního světa.“ To je vyprávění tak trochu z jiné planety: na zeměkouli nepadl bipolární svět, ale prohnilé ruské bolševické impérium. Druhá věta by chtěla malinko upravit, jde o střet globálního kapitalismu (ještě lépe globálního imperialismu) s lidovou demokracií, lidovou demokracii bude nutné teprve stvořit, resp. napůl stvořit, napůl obnovit. Nejlepší podmínky pro její vznik jsou v ČR – příznivé podmínky zahrnují plné břicho (když je břicho prázdné, mají lidé přízemnější starosti), velké roupy a bezmocnou, neschopnou vládu. To vše je u nás splněno.
V hrůze před tím,že pohraničí se zmocní zrádní sudeťáci, blokovala ČR prodej státní zemědělské půdy tak dlouho, až – pokud tomu dobře rozumím – skoro žádná nezbyla. Řekl bych, že takové uvolnění nemá samo o sobě už žádný valný smysl, což ostatně bylo účelem toho zdržení.
Generální tajemník NATO Anders Fogh Rasmussen napsal osobní dopis premiéru Nečasovi, v němž se pozastavuje nad neustálým snižováním výdajů na obranu v ČR (Nejsme ostatně sami, Slovensko a Maďarsko jsou na tom prý ještě hůř). Česká historická zkušenost praví, že bránit se nemá valný smysl, jsou s tím spojeny poměrně velké obtíže (a někdy to vůbec nejde, což je ovšem pravda). Už se těším, až nám zůstane ministerstvo obrany s nulovými příjmy a výdeji, tj. čistě virtuální útvar. Ideální by bylo, kdyby příjmy byly, ale z USA. USA by měly financovat naši obranu, my bychom ji jinak nepřipravovali, protože o ni nestojíme.
Všeobecná představa o tom, jak nás musí Američané zachránit, byla v první polovině padesátých let rozšířena mezi dětmi, byl jsem tehdy dítě, ale nepochybně ji sdíleli i dospělí a věřím, že ji dnes sdílejí i indolentní pisatelé těch čtenářských dopisů(tím vlastně potvrzují Steinhardrův drtivý úsudek o české společnosti). Představa vypadala takto: Američané na nás shodí bomby s plynem pomerančové vůně. Všichni usneme, a až se probudíme, bude svoboda. Ostatně, nestalo se v roce 1989 v jistém slova smyslu něco podobného? Nestaňte se černými pasažéry, volá poněkud pateticky pan Rasmussen. Odpovědět bychom měli „sorry, už se dávno stalo“ (jen nevím, neplatí-li to náhodou pro celou Evropu včetně např. Dánska).
Karolina Peake obviňuje v LN Petra Zídka, že zlehčuje slušnost (v článku, který se týkal jí a Věcí veřejných). Pan Zídek ovšem nezlehčoval slušnost, jen napsal, že slušnost není žádný politický program.
Více na: http://bohumildolezal.lidovky.cz/
