Achabovo hřbitovní kvítí: Židovské hřbitovy a pohřbívání | Reflex.cz
nahoru

Achabovo hřbitovní kvítí: Židovské hřbitovy a pohřbívání

Marek Douša12. září 2019 • 12:20
Achabovo hřbitovní kvítí: Židovské hřbitovy a pohřbívání
foto: archiv autora

Jaroslav Achab Haidler (v divadle, v Ústí nad Labem a asi všude, kde se pohybuje, prostě jenom Achab) je muž, který sice stále vystupuje na těch prknech, která znamenají svět, ale mám pocit, že ho už spoustu let zajímá víc kamení a slova na něm vytesaná.

„Dny a noci pak prosedíte nad matrikami, nad pořízenými fotkami a poznámkami, a samozřejmě víte, že o ta slova nikdo nestojí, že by pro muzea, archivy a vědce stačilo jen zaznamenat jméno nebožtíka, jeho rodičů, jeho synagogální funkci a datum úmrtí. Nepolevíte. Kvůli tomu vzkazu a také kvůli těm, co si dali práci ho do kamene zaznamenat.“

Exkurze do osudů stíhaného národa

To se dočtete hned na prvních z bezmála dvou set stran knihy Židovské hřbitovy a pohřbívání, kterou vydala Grada a ve které Achab přibližuje Domy, Kameny, Texty, Symboly, Pohřby a Hřbitovy Lidí. Ty vzkazy zdaleka nepatří jen Židům. V knize najdete vše o tom, jak se židé pohřbívali a pohřbívají v Čechách a na Moravě, kde leží, co znamenají tajemné verše na jejich náhrobcích; to vše je proloženo židovskými příběhy, básněmi a anekdotami. Vše je seřazeno v sedmi kapitolách tzv. židovské sedmičky.

Jaroslav Achab Haidler (*1958) je český herec, překladatel, fotograf a bývalý ředitel Činoherního studia v Ústí nad Labem. Ztvárnil zde desítky postav a od roku 1994 až do března 2011 zastával také ředitelský post. Domluví se deseti jazyky, němčinou a ruštinou počínaje a hebrejštinou konče. Zpočátku působil mezi Adventisty sedmého dne a zajímal se o křesťanství, pak se ale začal učit hebrejsky, studoval židovskou historii a náboženství. Fascinovala ho jeho symbolika, a když nakonec objevil vlastní židovské kořeny, konvertoval k judaismu. Už přes deset let objíždí židovské hřbitovy s křídou, fotoaparátem a diktafonem, opisuje, fotí a překládá nápisy starých náhrobků a výsledky zpřístupňuje ZDE.

Řešení křížovky

Největší záhadu, tedy proč tu vlastně jsme, co tu děláme a kam se nakonec podějeme, řeší lidstvo odjaktěživa, každá kultura trochu jinak a všechny s dost podobným výsledkem, který nás bude stále vracet na začátek. Ať je naše snaha jakkoli úporná, poctivá a upřímná, nakonec nemá tahle křížovka jasné řešení, ale už sama o sobě, dumání nad ní, dává našim životům smysl. Jakkoli je to snažení marné, že ano.

Achabova práce nám nabízí možnost nahlédnout, jak se k těmto otázkám staví Židé, a zároveň nám poskytuje zasvěcenou exkurzi do osudů národa, který neměl (a nemá) na růžích ustláno.

A člověk je celý vesmír

Nápisy na židovských náhrobcích se neomezují na krátký výčet dat o nebožtíkovi. Každý epitaf má připomenout nebožtíkovy zásluhy a vést čtenáře i po generacích k usebrání a kontemplaci. Směřovat jeho myšlenky ke Sladkému požehnanému.

Výprava, kterou nám kniha Židovské hřbitovy a pohřbívání uchystala je, při pozorném čtení a otevřeném přístupu k věci obohacující pro každého, kdo je ochoten naslouchat, bez ohledu na jeho vyznání. I pro bezvěrce, jako jsem třeba já. Nehledě na vzdělání, karieru, zásluhy a šlápnutí vedle dospějeme všichni k tomu samému cíli, což je jediná jistota, kterou máme.

Stejně ale pořád sníme o naději, že to může být i jinak. Mně to do knihy napsal autor fixem ještě takhle: Obraz je symbol/ mlčení je příběh/ a člověk je celý vesmír.

Marek Douša




Diskuse ke článku

 

Nejčtenější komentáře
Články odjinud
Nejčtenější