„Dny a noci pak prosedíte nad matrikami, nad pořízenými fotkami a poznámkami, a samozřejmě víte, že o ta slova nikdo nestojí, že by pro muzea, archivy a vědce stačilo jen zaznamenat jméno nebožtíka, jeho rodičů, jeho synagogální funkci a datum úmrtí. Nepolevíte. Kvůli tomu vzkazu a také kvůli těm, co si dali práci ho do kamene zaznamenat.“
Exkurze do osudů stíhaného národa
To se dočtete hned na prvních z bezmála dvou set stran knihy Židovské hřbitovy a pohřbívání, kterou vydala Grada a ve které Achab přibližuje Domy, Kameny, Texty, Symboly, Pohřby a Hřbitovy Lidí. Ty vzkazy zdaleka nepatří jen Židům. V knize najdete vše o tom, jak se židé pohřbívali a pohřbívají v Čechách a na Moravě, kde leží, co znamenají tajemné verše na jejich náhrobcích; to vše je proloženo židovskými příběhy, básněmi a anekdotami. Vše je seřazeno v sedmi kapitolách tzv. židovské sedmičky.
Jaroslav Achab Haidler (*1958) je český herec, překladatel, fotograf a bývalý ředitel Činoherního studia v Ústí nad Labem. Ztvárnil zde desítky postav a od roku 1994 až do března 2011 zastával také ředitelský post. Domluví se deseti jazyky, němčinou a ruštinou počínaje a hebrejštinou konče. Zpočátku působil mezi Adventisty sedmého dne a zajímal se o křesťanství, pak se ale začal učit hebrejsky, studoval židovskou historii a náboženství. Fascinovala ho jeho symbolika, a když nakonec objevil vlastní židovské kořeny, konvertoval k judaismu. Už přes deset let objíždí židovské hřbitovy s křídou, fotoaparátem a diktafonem, opisuje, fotí a překládá nápisy starých náhrobků a výsledky zpřístupňuje ZDE.
Řešení křížovky
Největší záhadu, tedy proč tu vlastně jsme, co tu děláme a kam se nakonec podějeme, řeší lidstvo odjaktěživa, každá kultura trochu jinak a všechny s dost podobným výsledkem, který nás bude stále vracet na začátek. Ať je naše snaha jakkoli úporná, poctivá a upřímná, nakonec nemá tahle křížovka jasné řešení, ale už sama o sobě, dumání nad ní, dává našim životům smysl. Jakkoli je to snažení marné, že ano.
Achabova práce nám nabízí možnost nahlédnout, jak se k těmto otázkám staví Židé, a zároveň nám poskytuje zasvěcenou exkurzi do osudů národa, který neměl (a nemá) na růžích ustláno.
A člověk je celý vesmír
Nápisy na židovských náhrobcích se neomezují na krátký výčet dat o nebožtíkovi. Každý epitaf má připomenout nebožtíkovy zásluhy a vést čtenáře i po generacích k usebrání a kontemplaci. Směřovat jeho myšlenky ke Sladkému požehnanému.
Výprava, kterou nám kniha Židovské hřbitovy a pohřbívání uchystala je, při pozorném čtení a otevřeném přístupu k věci obohacující pro každého, kdo je ochoten naslouchat, bez ohledu na jeho vyznání. I pro bezvěrce, jako jsem třeba já. Nehledě na vzdělání, karieru, zásluhy a šlápnutí vedle dospějeme všichni k tomu samému cíli, což je jediná jistota, kterou máme.
Stejně ale pořád sníme o naději, že to může být i jinak. Mně to do knihy napsal autor fixem ještě takhle: Obraz je symbol/ mlčení je příběh/ a člověk je celý vesmír.
