Příběhy paňáčků schovaných v mobilu: Volané číslo existuje! | Reflex.cz
nahoru

Příběhy paňáčků schovaných v mobilu: Volané číslo existuje!

Vít Kremlička5. září 2019 • 11:10
Příběhy paňáčků schovaných v mobilu: Volané číslo existuje!
foto: Nguyen Phuong Thao

Číst knihu příběhů skrytých v mobilech z pera redaktora Reflexu Milana Tesaře patří dnes k dobrému vyzváněcímu tónu. Dlužno podotknout, že přenosným telefonním přístrojkům jsem přišel na chuť se značným zpožděním, až někdy v roce 2002 nebo ještě později. Do té doby jsem se bez nich výborně obešel, a především jsem označení „mobil“ používal pro různé kinetické předměty a strojky, tu závěsné, tu na perko, poháněné horkým vzduchem, vodní párou, kapkami vody anebo průvanem, luftcukem či cukluftem ku potěše uživatelů.

Jsem dosud mobilovým analfabetem. Převážnou část života v totalitě jsem prožil bez telefonu, protože komunisté poskytovali dekret na telefon svým vyznavačům a perspektivním občanům, což můj případ nebyl. Ale rodina esenbáka Kuřchleba měla telefony rovnou dva – pokud neměli ještě nějaké tajné...! Obešel jsem se tedy bez telefonů, a taky to šlo. Beztak byly jenom pro zlost.

Milan Tesař pokřtil novou knihu. Volané číslo existuje, tvrdí vedoucí kulturního…

Podle telefonu laditi housle

Milan Tesař ve své povídkové knize Volané číslo existuje (má 272 stran a vydal ji Ikar) mobily polidštil. A protože žijeme v epoše virtuálního rozšiřování vědomí a reality, polidštěné jsou v Tesařově knize netoliko jednotlivé funkce mobilního telefonního přístroje, ale i jednotlivá telefonní čísla.

Linkový telefon měl jednu nezapomenutelnou funkci: vyzváněcí tón ze sluchátka měl frekvenci 440 hertzů, jinak též komorní A, takže jste si podle telefonu mohli naladiti housle. Myslím, že současné mobily toto nemají, ale možná se mýlím. Slouží totiž jako náhražka mnoha přístrojů, a i když si tam jistě lze nainstalovat i ladičku, lidé jej většinou používají jako malý výkonný počítač a komunikátor, což je už dneska téměř totéž. Pro slabší nátury je mobil také výrazem jejich identity a druhým já, což zjevně dokazuje zranitelnost v závislosti na elektronické technologii.

Tesař: V začátcích Reflexu jsme neměli plat, nevím, z čeho jsme žili. Po revoluci lidi…

Po vraždě

„Ještě někdo černou kávu?“ Červený obcházel mezi stolky plně obsazenými čísly. Všichni měli tváře potažené zlostným překvapením jako cestující v tramvaji, jejíž řidič se rozhodl nedodržet trasu a svobodně vyrazil tam, kam to nikdo nečekal. Odbarvená blondýna v teplákovce překřikovala ostatní, jako by právě vynesla nejvyšší trumf.

„A co si myslíte? Že já s ním byla kamarádka? Uložil si mě ve fitness, když mi slíbil, že se zeptá kolegy, jestli by mi pomohl s rozvodem.“

Rozhlédla se kolem. Když viděla, že upoutala pozornost, ještě zesílila hlas.

„A já si myslím, že takových je nás tu většina. Jsme přece slušný lidi. Vůbec mi není příjemné vysedávat v mobilu člověka, kterej vraždí.“ (povídka Po vraždě)

Scénáře Zeleného Raoula jsem posílal faxem. Komiks vozil autobus, vzpomíná na své…

Humor starodávných televizních mikrokomedií

Milan Tesař na malém prostoru povídky rozehrává dramatické konflikty, kdy v prolnutí realistického příběhu a mobilové alegorie dává vzniknout zábavnému a čtivému příběhu, který si přímo říká o filmové či jevištní zpracování. Navíc si vkusně utahuje z mravokárců současné politiky: jeho „polidštěné“ mobily jsou alegorií kaváren, hospod, barů a jiných náleven, kde si prostý lid pouští nadále hubu na špacír i přes zákaz kouření a EET. Je to právě ten humor starodávných televizních mikrokomedií, které musíte i s notnou dávkou sebezapření přetrpět, protože v nich něco prostě je. I pro mě, který si s elektronikou příliš nerozumí, několik mobilů ztratil, dva utopil, jeden rozbil a další zlomil, je to kniha čtivá, pobaví a vezme čtenářsky u srdce. A jen tak mimochodem, na předsádce nese hezkou ilustraci od Pavla Beneše!

Dvacetiletá debutantka Ema Labudová napodruhé získala Literární cenu Knižního klubu
Pozvánka do divadla: Josef Polášek hraje pičuse v nové komedii Výjimečný stav

Vít Kremlička



Vybíráme z placeného obsahu
PREMIUM X Diskriminace mužů-účetních: Česká veřejná povýšila formalismus na kafkovský piedestal
PREMIUM X Bouřlivý říjen 1918: Jak vzniklo Německé Rakousko a málem nevzniklo Československo
PREMIUM X Jaroslav Lobkowicz: Monarchie? Raději bych zůstal u prezidenta a republiky...
PREMIUM X První scéna? Ano, ale jen tu a tam, tvrdí autor seriálu o Národním divadle Aleš Kisil
PREMIUM X Viliam Buchert: Na zrazení Kurdů Západ doplatí. Co ještě Západ dovolí Erdoğanovi?

Diskuse ke článku

 

Nejčtenější komentáře
Články odjinud
Nejčtenější