Video placeholde

Tesař: V začátcích Reflexu jsme neměli plat, nevím, z čeho jsme žili. Po revoluci lidi věřili všemu, dnes ničemu

Dnešním hostem Prostoru X je muž, který zažil počátky časopisu Reflex. Když v roce 1990 vstoupil do jeho redakce, rozhodně netušil, že zde bude sedět i o 29 let později. Dlouhá léta výrazná tvář Reflexu, novinář a současný šéf kulturní rubriky Milan Tesař má bohatý profesní příběh, o který se s námi podělil. 


Od samého začátku je spoluautorem nejdéle kontinuálně vycházejícího komiksu v Evropě – Zeleného Raoula. Je však také spisovatel a dramatik. Nic z toho se ale nemuselo stát. Mohla tomu zabránit klukovina. Stržení praporu při oslavách prvního května. Následoval soudu, který se konal v den Tesařových osmnáctin. Nejen o těchto krušných životních momentech se rozpovídal v Prostoru X. 

Elita v jedné redakci

„Když vznikal Reflex, šli jsme do toho všichni po hlavě. Sešli se tam výborné osobnosti, elitní reportéři, novináři, zkrátka ti nejzajímavější. Pepa Klíma, Aleš Najbrt, zkrátka všichni ti, kteří se potom ohromně prosadili. Ať už to byli novináři, nebo grafici, ze všech oborů přišli ti nejvíce zapálení lidé. Byla to fantazie,“ vzpomíná Tesař na začátky časopisu. 

V roce 1994 společně s Danem Hrubým a kreslířem Štěpánem Marešem vymysleli Zeleného Raoula. Proč je Raoul zelený? Proč se jmenuje Raoul? A proč je to vlastně ufon? I na to v našem rozhovoru přišla řeč. 

Přešel nás humor

A jak se změnil postoj k humoru u nás? Českou sodu, u  jejíhož zrodu Milan Tesař s Petrem Čtvrtníčkem stál, by v dnešní době televize nevysílala. „Dnes by z toho byla obrovská sprška žalob. Česká soda mohla existovat díky šťastné konstelaci hvězd. V televizi byl Čestmír Kopecký, Petr Sládeček, produkoval to Fero Fenič… Dnes by se to zkrátka už nestalo,“ říká Tesař.  

Milan Tesař na jednu stranu říká, že vše, co je dnes na papíře, ztrácí hodnotu. Na druhou stranu ale vydal před měsícem knihu s názvem Volané číslo existuje. Podtitulem knihy je věta: Chovejte se k vašim telefonům slušně, žijí v nich lidé. 

Žijí v našich mobilních telefonech opravdu lidé?