Existují témata, se kterými má společnost problém. Ne, není to smrt, na tu jsme si už nějak zvykli, ale je to třeba láska – i fyzická – starých lidí. Senioři mají ve společnosti jasně vyhrazené své místo, které by přece neměli opouštět. Dovedeme si je představit v roli hodných babiček a dědečků houpající na kolenou vnoučátka. Anebo jako šourající se věchýtky za plotem domova důchodců. Bezděky jim odpíráme právo na vášeň, lásku, neřkuli, nedejbože, sex.
Právě těmito tématy se zabývá komiks s kunderovským názvem Nevyhnutelná opotřebovanost citů (právě ho vydalo Argo). O výtvarnou stránku se postarala Aimée de Jongh, jejíž styl připomíná civilní kresbu Lucie Lomové. Scénář napsal belgický autor s pseudonymem Zidrou (vlastním jménem Benoit Drousie, nar. 1962). Zidrou, původní profesí učitel, začal psát počátkem 90. let knihy pro děti a brzy také scénáře ke kresleným seriálům. Nyní patří k nejplodnějším komiksovým scenáristům pro děti a mládež.
Nicméně text na zadní straně této knihy nese varování: Tenhle komiks není pro mladý! Možná je to trochu diskriminace, ale každopádně: byli jste varováni.
Odysseův návrat
Máme tady jakousi moderní variantu příběhu o Odysseovi. Ten bájný hledá cestu do domů, ten komiksový – vysloužilý stěhovák jménem Odysseus – hledá cestu, kde by mohlo spočinout jeho srdce. Poté, co ztratil práci, ztratil i poslední smysl života. Žena mu zemřela, jedno z dětí také, syn gynekolog má svůj život. V jeho ordinaci se jednou Odysseus seznámí se starší ženou, dokonce starší, než je on sám. Ona je modelka v důchodu, která tak dlouho čekala na toho pravého, až zůstala sama.
Dvě osamělé duše v sobě najdou zalíbení. Na podzim života není čas na nějakou přetvářku. Odysseus jí bez obalu řekne, že s tak starou ženou nikdy nic neměl (pravidelně dochází za prostitutkou, která by mohla být jeho dcerou a která ho má asi ráda). Sympatie přerostou v lásku včetně fyzického sblížení. I to je kresbou zachyceno, leč ony čtyři stránky jsou cudně polozakryty jemnějším rastrem.
Velmi křehké vztahy
Pozdní láska je o to upřímnější, že si nemusí nic nalhávat. Stejně tak tento komiks je prostý, přímočarý, přitom jemný, křehký. (Nápis KŘEHKÝ, který Odysseovi zůstal ze stěhovací služby, se významně povaluje na posteli, na které se poprvé miluje se svou nově nalezenou láskou.)
Ke konci příběh dospěje k poněkud překvapivému momentu, který nebudeme prozrazovat. Odysseus při tom vzpomíná na pohádku, kterou vymyslel pro své děti, o rybce uvízlé v koruně stromu. Umřela tam, ale před smrtí mohla pozorovat celý oceán.
Toto je kniha pro rybky, které se rozhodnou na poslední chvíli neumřít, ale napnou zbytky sil a do zrádného oceánu po hlavě skočí.
