Vysloví-li se jméno Jiří Rajlich, snad každý milovník historie letectví si okamžitě vybaví nesčetné články a knihy tohoto plodného autora, které se týkají účasti našich „nebeských jezdců“ ve druhém odboji – v nelítostném a obětí plném boji proti Göringově Luftwaffe. Tentokrát však Rajlich svou pozornost obrátil k události, v níž se poměřovala vyspělost jednotlivých letectev zatím ještě mírovou, soutěživou formou.
Nejlepší letci a letadla
Curyšský mítink náležel bezesporu k nejvýznamnějším leteckým událostem v období mezi dvěma světovými válkami. Neutrální země helvetského kříže ho jako jediná dokázala v pravidelných, pětiletých intervalech pořádat v takovém rozsahu a na tak reprezentativní úrovni.
Právě poslední, čtvrtý ročník, jenž se konal v létě 1937, se do dějin československé aviatiky zapsal vůbec nejvýznamněji. Do Curychu se tehdy slétli, vyjádřeno slovy dobového tisku, „nejlepší letci a letadla z celé Evropy“, a to ze čtrnácti zemí. Ne náhodou se nejpočetnějšímu zastoupení těšila německá výprava. Hodlala zde názorně demonstrovat technickou převahu čerstvě založené Luftwaffe (po porážce v první světové válce Versailleská mírová smlouva Německu zakazovala vlastnit a stavět vojenské letouny, i když vynalézaví Němci toto diskriminační opatření všemožně obcházeli). Ve stejné době, kdy „báječní muži na létajících strojích“ na švýcarském nebi předváděli své pilotní mistrovství a parametry letounů zatím pořád ještě v mírovém klání, na španělské obloze si němečtí letci legie Condor totéž zkoušeli už naostro – a dodejme, že s vynikajícími výsledky. Nabyté zkušenosti záhy uplatnili v druhé světové válce.
Zápolení v Curychu hodinu po hodině
Karešova a Rajlichova kniha před čtenáři nechává defilovat jak piloty s jejich často dramatickými životními osudy, tak i soutěžní letouny. Zápolení v Curychu nám tak přibližuje nejen den po dni, ale téměř hodinu po hodině. Všestranně přínosná publikace vyšla za podpory Vojenského historického ústavu v Praze.
