A řekněme si to na rovinu hned: oba ty filmy jsou super. Thor: Ragnarok je jako šampon s kondicionérem. Za cenu jednoho dostanete dvojku, která vám vypláchne hlavu dočista dočista.
Je s podivem, že severoevropské státy ještě nevyhlásily Hollywoodu válku. Jejich božský Thor je tu podle své komiksové předlohy vykreslen jako superhrdina ohánějící se magickým kladivem Mjölnir, který se v mýtickém Asgardu pohybuje se stejnou nonšalancí, s jakou dokáže pilotovat kosmickou stíhačku a manévrovat s ní mezi laserovými střelami zlovolných mimozemšťanů. Dosavadní filmoví Thorové se pokoušeli pořád ještě balancovat na hraně toho, že Thor je přece jen severský bůh, který nějakým nedopatřením musí kamarádit s Iron Manem a Captainem Amerikou, ale aktuální Thor: Ragnarok se definitivně překlopil přes hranu a propadl čirému komiksovému šílenství. Přitom zůstává severským bohem pevně zakotveným v mytologii (tedy v té komiksové, kde nordické mýty obývají i dredovatí černoši) – ovšem hraje mu do toho disko.
Osmibitové disko. Takové to disko z počítačových her, kdy byly počítačové hry ještě na magnetofonových páscích. A Immigrant Song od Led Zeppelin. A celé je to pestrobarevné jako když v tiskárně při noční přestřelce exploduje několik barelů barev a ráno se z toho vytisknou noviny ve všech odstínech duhy. To je nový Thor: Ragnarok – energií nabitá, vtipem natřískaná a akcí přetékající více než dvouhodinová haluz, při jejímž sledování si budete trochu připadat, že jste do kina vlezli na Strážce galaxie 3. Jen místo Star Lorda je tady Thor a místo mluvícího agresivního mývala Rocketa je tady... Hulk. Hulk! Prokristapána, co dělá ve filmu o Thorovi Hulk?
Co by dělal. Mlátí! Hulk mlátí.
A skvostně. Třetí díl Avengers s podtitulem Infinity War je za dveřmi a Thor: Ragnarok pokračuje v užším provazování jednotlivých Avengerů i v samostatných filmech. V třetím Captain Amerikovi už byla k vidění skoro celá skvadra (včetně nového Spider-Mana), Thor ale dělá zase jeden krok zpátky a má v podstatě jen Hulka... a neváhá ho použít. Kde se tady vlastně bere Hulk? To bylo tak...
Thor: Ragnarok je snímek smontovaný podobně jako Thorovo kladivo. Stejně jako kladivo má dvě části. Jeho topůrko, za které se drží, tvoří rámcová story, v níž se Thor potýká s bohyní smrti Helou (s rozkošným gustem ji hraje Kate Blanchett a to, že to není žádná Galdriel, poznáte tak, že mluví hlubokým hlasem a probíjí své protivníky několikametrovými meči, které jí srší zpod nehtů). Ovšem hlavu kladiva tvoří další film, který je narvaný doprostřed tohohle filmu, film, který vychází ze skvělých komiksů Grega Paka Planeta Hulk (vyšly i u nás a sežeňte si je). A ačkoliv je story s Helou velmi solidní, nejúdernější částí Thor: Ragnarok jsou právě peripetie, které se odehrávají úplně jinde než v nordickém Asgardu – na odpadkové planetě, kde musí Thor s Hulkem přežít jako gladiátoři v aréně ovládané gay diktátorem Jeffem Goldblumem (ten je tu v podstatě k nerozeznání od módního návrháře Mugatua v Zoolanderovi).
Vytrhávat zuby legendárním komiksům a dělat z nich nejostřejší kousky filmů, které jsou o něčem jiném, to může dopadnout naprostou katastrofou – vzpomeňme, jaký kus šrotu zbyl z komiksu Franka Millera Temný rytíř se vrací ve filmu Batman vs Superman... ale Planeta Hulk vyšla z Thor: Ragnarok více než se ctí; byť je film o něčem úplně jiném, najdete v něm i pár hrdinů z ní.
Celé to natočil Taika Waititi, novozélanďan, který má za sebou třeba fiktivní hororový dokument o upírech Co děláme v temnotách. A stejně jako Co děláme v temnotách je i jeho Thor: Ragnarok fakt, fakt sranda. Jen už nestál 1,6 milionu dolarů, ale 180 mega; a je to na něm vidět.
Hodnocení: 4 kladiva Mjölnir z 5
