Míru Bosáka netřeba představovat, je to osoba veřejně známá – komentátor fotbalový, rovněž golfový, ale také kumpán a člověk společenský. Letos znovu, jako už mnohokrát předtím, psal svůj deník z významné fotbalové akce – z mistrovství Evropy ve fotbale – a záhy po jejím skončení svou třísetstránkovou knihu s názvem Francouzský deník aneb Velká fotbalová party pod Eiffelovou věží i zveřejnil.
Kdo jeho předchozí Deníky četl, nebude překvapen metodou, kterou pro své vyprávění zvolil. Ačkoli fotbal miluje a ví o něm spoustu věcí, je si dobře vědom skutečnosti, že samotná hra a zápletky turnaje prostě celou knihu pohromadě neudrží. A tak je možná i větší část knihy věnovaná zemi a lidem, kde se zrovna hrálo, čili máme v rukou i zajímavý cestopis, jehož itinerář ovšem určuje právě hrací plán.
Kdo zná Jaromírovo televizní komentování, ví, že rozhodně nepodceňuje přípravu. Vede si o každém klubu, o každém hráči kartoteční lístek, takže může v případě, že je hra zrovna nudná, vypomoci zajímavými informacemi o něm. Stejně se zřejmě připravuje i na tu část vyprávění, která bude zeměpisná: Město samotné je domovem zhruba 180 000 obyvatel. Docela mě zajímalo, kde se vzalo jeho jméno. Musel jsem zabrousit až do dob začátku letopočtu. Pojmenováno bylo podle křesťanského mučedníka, kterýžto byl někdy kolem roku 35 ukamenován v Jeruzalémě. (Kdo hádal Lyon, má bod.)
Můžeme si být jisti, že Míra tyhle informace nehledá až ve chvíli, kdy knihu píše, protože na to prostě nemůže mít čas. To pochopíme z třetí části vyprávění, která se věnuje praxi televizního reportéra, který pracuje pro poměrně malou televizní stanici, jež si nemůže dovolit zajistit svým pracovníkům úplný komfort. Přesuny z jednoho města do druhého, dobíhání na stadion na poslední chvíli, zostřené kontroly i problémy, které přinášejí drobné dietní chyby… Francie těsně před mistrovstvím čelila několika teroristickým útokům, takže připravila svým návštěvníkům EURA opravdu vydatný kurz trpělivosti.
Abych se ale vrátil k fotbalu: Bosák o něm ví jestli ne všechno, tak hodně. Umí hru posoudit z odstupu a události na hřišti zasadit do kontextu historie této populární hry, a hlavně to umí dělat neotřele. Někomu se to líbí, někdo s tím může mít problém, ale když si uvědomíme, že se jedná o událost, při které dvaadvacet mužů dělá devadesát minut tak nudnou věc, že jenom běhají po hřišti, občas si kopnou do balonu a, když pámbu dá, jednou dvakrát dají i gól… To už musíte mít velkou zásobu různých synonym pro stejné činnosti. Kdo má rád fotbal, netradiční cestopisy a Jaromíra Bosáka, ten si i tenhle Deník jistě užije.
PS: Jak jsem napsal na začátku, Míra píše Deníky už druhou desítku let. Tento způsob reportování o podobných akcích je zcela ojedinělý a možná pomalu aspiruje na zápis do Guinessovy knihy rekordů.
