Šestá řada Hry o trůny skončila. Vlastně spíš začala sedmá. Až v té, respektive v šesté knize cyklu Píseň ledu a ohně, se budou dít věci. Pět knih, respektive devětapadesát televizních epizod, to vše bylo jen předehrou. To musí být nějaký rekord.
Až přelomovou epizodou Vichry zimy (a právě tak se bude jmenovat šestá kniha ságy, kterou George R. R. Martin neustále oddaluje), se začíná odehrávat gros příběhu. Až teď jsme poznali, kdo jsou vlastně hlavní postavy a o co jim jde. Najednou jich není zase tolik, jak to dříve vypadalo. Nebo už je prostě známe.
Obsáhlost Martinova díla je fenomén sám o sobě. Příběhové linie se mu rozlézají, postav přibývá, ale od začátku víme, k čemu se schyluje. Jmenovitě válka s Jinými na severu a vpád/návrat královny Daenerys. Mělo se k tomu schylovat jen dvě knihy, původně autor plánoval trilogii. Ze dvou je pět, každá delší než ta předchozí. A i když to tvůrci adaptace HBO redukují, jak můžou, také z toho měli šest řad. Ale už se to krátí: však slibují poslední dvě, a to ještě zkrácené.
Skoro to ani nejsou spoilery, když prozradím základní body šedesáté epizody: všechno se to čekalo. Zima přišla. Daenerys má armádu, lodě a draky a vyplouvá. Nový Král severu (který ovšem pořád neví, jak to bylo s jeho matkou. Ale my už ano), který přes Zeď přivedl Divoké. Nový Tříoký havran. Cersei se zbavila všech v Králově přístavišti a usedá na železný trůn. A Arya je zpátky v Západozemí a začíná zkracovat svůj hitlist.
Celá ta epizoda má strašně silnou atmosféru. Nechává diváky postupně si uvědomit, co se vlastně děje, všechny ty přelomy, zvraty. Dává jim čas na rekapitulaci, co která postava prožila. Ani se tentokrát moc nemluví, epizoda hodně stojí na impozantním soundtracku.
Nebyl to zřejmě Martinův záměr, prostě je trochu grafoman, nechce nechat něco nevysvětlené nebo tak něco. Ale dává to příběhu neskutečnou sílu. V Pánovi prstenů prostě existuje Temný pán od začátku, až v průběhu se dozvídáme, kde se vzal a která bije. Voldemort se vrací, ale všichni vědí – třebaže ho nejmenují – kdo to je. Protože má nějakou danou historii. Ve Hře o trůny tu historii sledujeme. Celý příběh by mohl začít nyní – šedesátou epizodou. Závodníci jsou v blocích a startovní výstřel bude 61. epizoda. Ale takto víme, co je každý z nich zač. Kde se vzali draci, lodě a armády; jak se z hajzlů stali takoví hajzlové; a jak se bastard stal Králem Severu. Proto jsou ty příběhy tak živé, uvěřitelné a působivé.
