Film, po němž už nepotřebujete vidět žádný další, i “skandály”, na nichž se dá mediálně vyřádit, když udeří canneská “okurka”: festival na azurovém pobřeží se na závěr své první poloviny dočkal obého. A navíc dorazil i buřič Depardieu. “Cannes je porno,” nešetřil hostitele.
Depardieu se dostavil tradičně “bočním” vchodem. Vynechal totiž slavné canneské schody a na premiéru hiphopové roadmovie Tour de France šel do malého kina - stejně jako předloni v případě filmu o Straussi-Kahnovi. A stejně jako předloni si nebral servítky, ať přišla řeč na politiku nebo na samotný festival. “Croisette zaplavily televizní hvězdičky. Po červeném koberci chodí holky ve stupidních róbách a jejich záběry jsou všude. Nechci mluvit jako hloupý stařec, zvlášť když jsem toho všeho součástí, ale Cannes je totální porno. A nezaslouží si to,” nechal se slyšet herec s ruským pasem, jenž má na přidruženém filmovém trhu ještě jeden zájem - prodává se tam film, kde hraje Stalina.
“Gégé” však není jediný, kvůli komu se pořadatelé luxusní přehlídky poslední dny opotili: od prvního dne žehlí vztahy s Woodym Allenem, jemuž moderátor zahajovacího večera připomněl jeho americký škraloup (vtipkoval na konto Allenova obvinění ze sexuálního zneužití vlastní dcery). Režisér, jenž neuznává soutěže a ceny, ale v oficiálním canneském programu je jako doma, se ovšem sotva vzpamatoval z šoku a už se do něj opřeli další. Herečka a aktivistka Susan Sarandonová, jež do Cannes přijela čtvrtstoletí let po premiéře kultu Thelma a Louise a při té příležitosti se zúčastnila feministického panelu Women in Motion, namísto o diskriminaci žen hovořila o neschopnosti Donalda Trumpa a “ jasné vině” Woodyho Allena. “Sexuálně zneužil dítě. Tady se o tom moc nemluví, ale je to pravda,” pronesla kategoricky a kauza se rozhořela nanovo.
Do třetice nudu na Croisette zpestřil článek o kanadské producentce, již odmítli pustit na filmový trh, protože její devítiměsíční holčičku vyhodnotili jako “bezpečnostní riziko”. Nakonec pro ni vymohla speciální akreditaci, leč případ, jenž není ojedinělý (se stejným problémem se ostatně potýká i autorka tohoto článku, matka půlročního syna - pozn. red.), vyvolal mezi návštěvníky vlnu nevole a stejně jako loni zamítnuté “placaté boty” (#flatgate) má i tato causa vlastní heslo na sociálních sítích (#babygate). Nebyl by to zkrátka festival v Cannes, aby to na něm časem nezačalo vřít - když ne uvnitř festivalového paláce, tak alespoň mimo něj.
I v kinech už se však urodily první velké zážitky. Oč vlažněji přijalo publikum novinky velikánů včetně zmíněného Allena (Café Society) nebo Stevena Spielberga (BFG), o to nadšenější byly reakce na soutěžní snímek Jima Jarmusche Paterson či bláznivý retroúlet Shanea Blacka, režiséra Smrtonosné zbraně nebo třetího Iron Mana, s názvem Správní chlapi. První ohromil svým poetickým minimalismem a nenechal nikoho na pochybách, že příběh autobusáka s básnickým střevem je rozhodně víc než “jen” stylové haiku o obyčejném životě. A Správní chlapi zase dali světu vědět, že Ryan Gosling není jenom novodobý James Dean, ale i Tony Curtis 21. století - komedie v jeho pojetí je stejná lahůdka jako to všudypřítomné francouzské foie gras…
