Tolikrát denně vybublá z člověka na Facebooku zvíře. Na setinu vteřiny jeho ukazovák strne nad tlačítkem myši, ale pak se neovládne. Spustí video, jehož obsah bude už podle titulku evidentně odporný. Mám na mysli hnusy tak hnusné, že jim naše voyeurství prostě neodolá – uříznutí hlavy zajatcovy, kamenování nevěrnice, muž se dvěma konečníky, napadení seniora dvěma výrostky, natočené kamerovým systémem na stanici Kačerov. Často se – přiznávám – podlehnu pokušení a kliknu, o to větší sebepýchu pak pociťuju, když obstojím. Dokážu-li prst z myšky odtáhnout a srolovat se jinam, třeba na kocourka, který po sobě umí spláchnout záchod, napadne mě pyšně: Ehjle, člověk, a tím myslím sebe.
Dneska ráno se mi to taky podařilo. Byl jsem poután k ošetřovateli, který byl přistižen, jak má sex s delfínem (klik na vlastní nebezpečí). Chvíli jsem váhal, protože už technicky mě zajímalo, jak to dělal, ale pak jsem si říkal, že se bez toho můj pátek obejde.
Jenže víte, co je zajímavé? Až do chvíle, kdy píšu tyto řádky, na neviděný klip myslím a má fantazie pracuje na plné obrátky. Pána s delfínem v 64 polohách Kámasútry nejsem s to dostat z představ.
Tak co? Není nakonec lepší vidět, poblinkat se a mít čistou hlavu? Možná ano. Zvlášť když večer stejně zhlédnete Události ČT, které klikem myši nepřerušíte. A že jsou tu k mání věci! Třeba taková desetiminutová reportáž, kde mi reportér – i pomocí 3D modelu – vysvětlí, proč se zasekla česká loď naplněná solí o pilíře drážďanského mostu. Je to nesmírně dramatické!!!
Novinář je na místě, zpovídá kapitána remorkéru, který přijel odtáhnout loď kolegy, ale nepovedlo se mu to, vyslýchá řidiče náklaďáku, jenž vycucne sůl do bezpečí. Div, že do toho nezatáhnou hydrologa se skleničkou, který slavnostně prohlásí, že nerost do řeky ještě nepronikl.
Anebo když štáby ČT dorazí posté během zimy na místa, kde napadl sníh, a zkoumají, jsou-li sypače připraveny a jestli už se rozjedou vleky.
Sorry, ale tahle okázalá veřejnoprávní služba mi přijde stejně perverzní a neužitečná jako soulož s delfínem.
