Klára Issová: Oživovat pocity šíleného strachu je prostě nepříjemné, člověku se do toho nechce. Ale musí
Čtěte Reflex v Googlu přednostně
Nastavte si Reflex jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
Během deseti měsíců je v kinech k vidění v pěti filmech, o seriálu Na tělo v režii Jana Hřebejka nemluvě. „To se tak sešlo, 6 gramů nebo Máma a Táta jsou Boží jsou jen jednodenní role, spíš takové výpomoci. Třeba Míra Ondruš, scenárista a režisér 6 gramů, potřeboval, aby daná postava nevyzněla úplně hrubě nebo vulgárně, a hledal proto jemnější herecký typ, jako jsem já,“ říká herečka KLÁRA ISSOVÁ (47). Úplně jinou polohu, ztrhanou a vyděšenou mámu dvou malých dcer, má v aktuálním dramatu Divočina, v němž čelí hned dvěma druhům ohrožení: jedno plyne z toxického vztahu, druhé z ničení životního prostředí.
Dokázala byste utéct ze vztahu, kde byste se cítila v nebezpečí? Kde by pro vás byla ta hranice?
Doufám, že dokázala. Jsem z rozvedené rodiny, rozpad manželství svých rodičů jsem zažila v pubertě. Vždycky jsem si pak říkala, že než setrvávat v něčem blbém je lepší odejít, a to i proto, aby se dusno nepřenášelo na děti. Ale je to naučené přesvědčení, které nevychází z mé zkušenosti; nemůžu si být jistá, jak bych se zachovala. V Divočině jsme vycházeli z příběhu reálné rodiny, kterou režisérka Evženie Brabcová znala. A tu míru toxicity nebo násilí přímo nepopisujeme, jen ukážeme jednu scénu natočenou na mobil. Z ní je patrné, že ti lidé se k sobě chovali až takhle ošklivě. Odcházet od agresívního člověka je těžké. Mně se na postavě Marty líbí, že s mužem-agresorem nejde do otevřeného konfliktu. Je pro mě takovou skrytou hrdinkou.
V čem spočívá její hrdinství?
Ví, že je lepší hada uspat než dráždit, aby kolem něj mohla v klidu projít. Touhle strategií právě chrání i své děti. A taky pro mě bylo téma, že nechce bojovat stejnými zbraněmi jako chlapi kolem ní, hlavně jako její exmanžel Milan. Pochopila, že konflikt s nimi nikam nevede a že moudřejší ustoupí. Možná působí jako oběť nebo že na střety nemá sílu. Možná i to je pravda, ale zároveň si myslím, že všechny jiné cesty vyzkoušela, je vyčerpaná psychicky i fyzicky a teď už chce jen v klidu odejít. Milane, nedošel jsi k soudu, děti mám v péči já, takhle to je. Prosím tě, běž pryč.
Mluvíte o Martiných vnitřních mechanismech velmi zasvěceně. Nastudovávala jste si literaturu o obětech domácího násilí?
Spíš to byla moje herecká intuice. A to, že čtu scénář pořád dokola. Než přijdu první den na plac, mám ho v sobě nasátý jak houba. Když čtete knížku znovu po letech, vždycky v ní najdete nové věci. Ale se scénářem roky čekat nemůžete, tak ho čtu opakovaně a promlouvají z něj ke mně různé detaily. A pak se mi rozjede představivost a věci se mi samy nabízejí. Něco se pak objeví i při zkoušení. A samozřejmě fungují i osobní zkušenosti. Asi jsem situace vzdáleně podobné těm v Divočině mohla zažívat i doma v dětství.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
