Erotika z pera dezoláta: Haló, vyšel nový Váchal! A je plnotučnou poctou Krvavému románu
Čtěte Reflex v Googlu přednostně
Nastavte si Reflex jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
„Kdežto dříve bývaly výstřednosti pohlavní pouhým čachrářstvím, škodlivým leda individuu, dnes posuzuje se nemrav jako škodlivé zlo celku a hledí se, aby k celé řadě zvráceností nedošlo. (…) A přec ten sexuelní, krvesmilný styk samců a samiček tam nadále trvati bude, vzdor všem pokusům o zkulturničení lidu.“ Vyšel nový Váchal! Nový v tom, že existoval jen v rukopise, který se po nepředstavitelné práci editora Pavla Hájka proměnil v tištěnou knihu s dlouhým názvem Tajnosti sanatoria aneb služebnice vášní, či-li Čertova babička a legionář dobrodruh (vyd. Kodudek a Památník národního písemnictví v limitovaném nákladu tří set kusů). Pro pořádek: 1064 stránek včetně dodatků, vysvětlivek, fotek a faksimilií.
Výraz „kultovní“ je profláklý a svým způsobem hanebný, navíc málokomu v české kultuře přísluší. V literatuře snad Ladislavu Klímovi, Jaroslavu Haškovi, Bohumilu Hrabalovi? Josef Váchal (1884–1969), malíř, grafik, řezbář, spisovatel etc., k nim zcela určitě patří. Jako výtvarník se už stal dobře obchodovatelným a vyhledávaným aukčním jménem a coby spisovatel se sice vždy pohyboval mimo vysokou literaturu (Krvavý román), ale i zde jsou hranice propustné. Ve společenství podobných je jinakost devízou a bizarnost je jen označením naší nevědomosti či neschopnosti se s dílem dotyčných nějak vypořádat.
Čertovu babičku psal Váchal s přestávkami, především v letech 1940, 1943, 1948, s úpravami 1956, a zůstala torzem a dokladem neskutečné energie člověka, jehož originalita je v české kultuře ve 20. století zcela ojedinělá. Text je erotickou variací na „krváky“ (krvase) a figuruje v něm vše nezbytné: intriky, tajemství, zednáři, vynálezy, zvraty, antisemitismus, nemoci, láska, politika, klérus, podvody, novotvary i vulgarity.
Autorka první váchalovské biografie, Marie Bajerová, měla jasný názor: „Nejrozsáhlejší, ale také nejnevkusnější je román Čertova babička…“ Váchalův znalec Jiří Olič věnuje románu větší plochu: „Dílo má dvě části a dva tituly a z textu je patrný umělcův vývoj a pozdější textový posun: od svérázného hořekování nad národní zkázou a výsměšné parodie republikánských legend – ,tatíček‘ T. G. M., legionáři atd. – až k rabelaisovskému vyprávění o veselém životě pražského lumpenproletariátu, ,služebnic‘ vášní a k převyprávěným nechutnostem.“ Všímá si odvážného experimentu: rozdělení knihy na část politickou (legionářskou) a erotickou, které spojuje postava Konstantýna Masnera.
Čteme-li dnes onu politickou část paralelně s výborem z Váchalových deníků, zjišťujeme, že autor byl, řečeno dnešním žargonem, dezolát. V roce 1940 se trvale usazuje na statku ve Studeňanech u Anny Mackové. Veřejností neuznaný, přitom mimořádně svébytný výtvarník a objevitel nových tiskových technologií přežívá jen díky sběratelům a přátelům. Urážejí ho státní prebendy pro Františka Bílka nebo Josefa Ladu a potupa se přetavuje do obecného odporu k politice první republiky s odpovídajícím verbálním rámováním (podvody, krádeže, spiknutí, zednáři, židé). Konec československé samostatnosti je pro něj satisfakcí; ostatně jej prorokoval.
Čertova babička i Krvavý román nesou rysy jarmarečních písní o mordech; Váchal je coby představitel nízké „literatury“, bez níž by ta vysoká nebyla, sbíral a dobře znal. Jak píše Josef Kroutvor v eseji Šumava a Josef Váchal: „Pokleslá literatura, lidové čtivo, uchovává přece jen živé zdroje vyprávění, které tak povážlivě vyschly v moderní, experimentující a často i nezáživné literatuře. Váchal bere tam, kde se mezi štěrkem třpytí vzácné drahokamy, a je mu jedno, že provokuje bdělé strážce morálky.“
Pátého května 1969 byl Josefu Váchalovi udělen titul zasloužilý umělec, pět dní poté zemřel. Co by dnes asi říkal na Váchala_2026? Jako praktikující okultista to možná všechno sleduje z druhé strany…
Právě jste dočetli článek jen pro předplatitele a někdo vám ho nasdílel, protože stál za to.
A takových u nás máme spoustu, stačí si odemknout přístup.
