Hodně špatná vlčí smečka. Blackmetalová romance Vlci zobrazuje švýcarskou neonacistickou scénu
Čtěte Reflex v Googlu přednostně
Nastavte si Reflex jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
Minuoý týdne líčila v Reflexu spisovatelka Iva Hadj Moussa českou metalovou scénu jako společenství překvapivě milých a laskavých lidí. O subkultuře, kterou zobrazuje filmový debut Švýcara Jonase Ulricha Vlci, se totéž rozhodně říct nedá. Režisér se zabývá švýcarskou blackmetalovou scénou a jejím propojením s neonacistickým prostředím. Vypráví příběh metalové fanynky pohybující se v drsném maskulinním světě a opírá se při tom o vlastní zkušenosti: v minulosti působil v metalovém undergroundu a fungování této specifické scény dobře zná.
Rozkládající se mrtvolka zajíce, kterou hlavní hrdinka, třiadvacetiletá Luana (Selma Koopová), najde při běhání v lese, předznamenává atmosféru celého filmu: prostupuje jím zmar ve všech možných podobách. Luana pracuje v mateřské škole, ale práce ji netěší, s rodiči, kteří žijí odděleně, si nerozumí a kamarádky nemá. Její svět vyplňuje metal, a především ambiciózní kapela jejího bratrance WLVS (Vlci), do níž právě přichází nový zpěvák s polskými kořeny Wiktor (uhrančivý Bartosz Bielenia, známý z filmu Corpus Christi).
Má všechny atributy blackmetalového idolu: je drsný, chladný a charismatický. Zároveň mu nechybějí jemné rysy a pohled raněné laně – pro dívku, jako je Luana, vražedná kombinace. Zásah, potopeno. Rozjíždí se love story, v níž je úplně všechno špatně.
Luana se kapele vnutí na pozici manažerky sociálních sítí a doprovází hudebníky na turné. To se odehrává v rozličných pololegálních metalových pajzlech, na místech, která bychom od uhlazeného Švýcarska rozhodně nečekali a kde se bezpečně necítí ani hlavní hrdinka. Atmosféra houstne, když Luana zjišťuje, co symbolizují „starogermánské“ kérky na Wiktorově hrudi, a sleduje postupnou proměnu publika, které kapelu WLVS následuje. Díky Wiktorovi přibývá fanoušků, kteří své nadšení z blackmetalového nářezu projevují sborovým hajlováním.
Kapela se rozpadá, její původní členové totiž neonacismus odmítají. Evidentně jde ale o Wiktorův svět, do kterého pomalu vtahuje i po uši zamilovanou Luanu, jejíž láska vede k celkem nepřekvapivému fatálnímu vyústění. Film vrcholí na oslavě slunovratu, kde hoří pochodně a rozdivočelý dav ozbrojených rabiátů vzývá germánského boha Wotana – v téhle společnosti už se ani Luana nemůže tvářit, že jde jenom o metal.
Vztahové finále jinak citlivě natočeného psychologického dramatu – pokud tak lze mluvit o filmu, v němž téměř nepřetržitě burácejí metalové riffy – však působí nepravděpodobně a také trochu bezradně. Vlci velmi dobře zachycují autentické metalové prostředí, samotný Luanin příběh však bohužel představuje předvídatelné vyprávění o naivní dívce, která se chytla špatné party.
Právě jste dočetli článek jen pro předplatitele a někdo vám ho nasdílel, protože stál za to.
A takových u nás máme spoustu, stačí si odemknout přístup.
