Publikace Česká touha ukazuje sexualitu jako příběh k vyprávění, a hlavně k naslouchání
Jak to mají lidé se sexem? Novinářku Hanu Vackovou téma sexu přitahovalo od mládí, ale když si před několika lety všimla, že její vrstevníci to nemají srovnané ani v dospělosti, ponořila se do systematického průzkumu. Během šesti let podnikla na sto hloubkových rozhovorů a tresť devatenácti z nich zveřejnila ve své knize Česká touha (vydal Jan Melvil).
Autorka se sexualitě věnuje soustavně na svém webu SexInteligence.cz, kde najdete množství textů, které přistupují k tématu zodpovědně a prakticky. Tento přístup praktikuje autorka i v knize. Při zpovídání lidí na téma jejich sexuality si uvědomila, že respondenti o těchto věcech otevřeně hovoří často vůbec poprvé a že sám akt „zpovědi“ má nemalý dopad jak na ně, tak na tazatelku. Záplavu intimních informací musela řešit s vlastní terapeutkou. Nechyběly ani případy, kdy zpovídaný protějšek zatáhl novinářku do nevyžádaného sextingu. Bylo tedy třeba pohlídat si vlastní hranice.
Katolička, subík i kompenzace závislosti
Autorka v knize vybrala respondenty, kteří ztělesňují nějakou z verzí sexuální odlišnosti. To samo vede k otázce, nakolik kniha představuje zobecnitelnou příručku. Na druhou stranu, možná při hlubokém pohledu nakonec nenajdeme nikoho, kdo by splňoval pomyslnou „normálnost“. Nebo že normou je vlastně mnohotvárnost?
V knize najdeme příběhy ženy z bigotně katolického prostředí, muže pěstujícího utajené nevěry v zájmu stability manželství i páry, které se rozhodly pro „etickou nemonogamii“, tedy vztah, kdy vědomě připouštějí do sexuálního života jiné osoby či páry. Najdeme tu ženu, kterou její submisivita a hledání dominantního partnera přivedla k násilníkovi, muže, který se nechává dominovat svou partnerkou včetně dlouhodobého nošení pásu cudnosti, ženu, která workoholismus kompenzuje divokým sexem bez emocí s výkonnými milenci, a tak dále. Po každém příběhu následuje kapitola teoretická, která téma zasazuje do širších souvislostí, konfrontuje s odborníky a odbornou literaturou, případně doplňuje tipy a triky, jak s danou situací naložit.
Hlavně s respektem
Tyto teoretické kapitoly mají různou úroveň a hloubku. Občas je tu nějaká kapitolka obecná až nicneříkající, jiné naopak užitečně rozšiřují a vysvětlují téma. Autorka je značně tolerantní, žádné chování nehodnotí kriticky. Na druhou stranu její snaha o maximální citlivost vede občas k pocitu lehké nudy. Zatímco autentické výpovědi působí někdy až syrově, následující texty jsou psány v rukavičkách, ač se čtenáři občas zasteskne po silnějším názoru či kontroverzi. To je ovšem v současných terapeutických přístupech tabu, které narušuje respektující vztah k respondentům.
Na knize nechala spoustu práce nejen autorka, ale i tým vydavatelství Jan Melvil, který dle poděkování text výrazně editoval. Škoda jen, že v něm zbylo i tak pár drobných chybiček způsobených sazbou. Čtenář je například lákán na více informací na straně 405, přitom kniha tolik stran nemá.
Možná nebyl nejlepší nápad knihu otevírat poněkud menšinovým tématem, což je vztah tradicionalistického katolicismu k sexualitě. Žena je zde varována, že jakákoli antikoncepce je špatná. Pokud chce mít naprostou jistotu neotěhotnění, musí si sex odepřít. A masturbace je považována za smrtelný hřích. Respondentka trpěla depresí a ve vztahu s manželem, který byl členem takto přísně „vychovávajícího“ typu víry, hledala chybějící oporu. Našla však spíš pravý opak. Utrpení, i psychické, je v tomto prostředí podáváno jako příprava na život v nebi, zatímco štěstí je přípravou na muka pekelná, aby si prý smrtelník ještě trochu užil. Člověku se nechce věřit, že čte příběh odehrávající se v 21. století. Vzhledem k tomu, že kvazináboženské skupiny jako Aliance pro rodinu a Hnutí pro život se pokoušejí v dnešní době infiltrovat českou politiku, je to možná dobré varování před tím, jak tyto struktury přistupují ke svobodě a integritě žen.
Povídejme si o sexu
Zpovědi vybraných zdrojů jsou vtahující, ale celkově je kniha zamýšlena spíše jako první zdroj pro ty, kteří v těchto tématech ještě moc vzdělaní nejsou. Může posloužit i jako první pomoc a maják pro ty, kteří jsou zákrutami sexuality příliš pohlceni a nedokážou se vůbec zorientovat. Hlavní přínos knihy však spočívá v tom, že tím hlavním není individuální založení dotyčného, ale jeho fungování ve vztahu a způsob, jak s danou situací naloží oba partneři. O párové dynamice a otevřenosti se tu dozvíte dost. Některé vhledy jsou užitečné bez ohledu na to, že hlavním tématem je sex. Pro některé muže může být zásadní vyznání pětatřicetileté ženy: „Jeho defaultní nastavení je spíš ´až budeš něco potřebovat, řekni si´, ale já chci, aby na mou pohodu myslel on.“ Být oporou může často znamenat ne pouze být po ruce, ale být napojen na partnerku i situaci. Zajímavý je také postřeh, že „pokud partner dokáže mluvit o věcech, které se nepovedly, výrazně roste šance, že se z nich poučil“.
Některé kapitoly jsou doplněny konkrétními radami, jiné tipy najdete na autorčině webu. Patrně se do knihy prostě nevešly, i když nejsou jiné povahy než ty, které v knize jsou (asi výsledek redukce rozsahu knihy). Vyplatí se prostudovat obojí. Třeba přehled tipů, jak se chovat k někomu, kdo se vám svěřuje se sexuálním násilím, může mít pro leckoho cenu zlata. Protože ne vždy vám to selský rozum napoví správně.
