Hlas z hlubin vesmíru: Vědci zachytili historicky první rádiový signál z planety mimo sluneční soustavu
- Tým astrofyziků zachytil pomocí radioteleskopu MeerKAT vůbec první přímý rádiový signál z exoplanety Beta Pictoris b, což je důkazem jejího silného magnetického pole.
- Tato mladá a hmotná plynná planeta rotuje velmi rychle, čímž vytváří vnitřní dynamo generující magnetické pole přibližně tisíckrát silnější než u Země.
- Potvrzení této detekce poskytne astronomům novou metodu pro hledání ochranných magnetických štítů u kamenných planet, které jsou klíčové pro udržení atmosféry a možného života.
Dne 15. září 2026 zveřejnil tým astrofyziků pod vedením K. N. Ortize Ceballose z Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics předběžnou studii, podle níž se podařilo zachytit vůbec první přímý rádiový signál z planety mimo naši sluneční soustavu. Zdrojem vlnění zachyceného jihoafrickým radioteleskopem MeerKAT je obří plynný svět Beta Pictoris b v souhvězdí Malíře, vzdálený od Země přibližně 63 světelných let.
Pátrání po vesmírných signálech provází astronomii už celá desetiletí. Nová detekce však nepředstavuje vzkaz vyslaný vzdálenou civilizací, ale důkaz magnetického pole. Soustava Beta Pictoris patří k nejlépe prozkoumaným cizím systémům i díky Evropské jižní observatoři (ESO), jejímž členem je Česká republika. Právě dalekohled VLT v Chile pomohl v roce 2009 planetu poprvé přímým zobrazením odhalit.
Myšlenka, že by exoplanety mohly vysílat rádiové vlny, přitom staví na objevu starém jednasedmdesát let. V roce 1955 prováděli američtí astronomové Bernard Burke a Kenneth Franklin vědecký průzkum Krabí mlhoviny pomocí anténního pole Mills Cross v marylandské Senece. Během pozorování zachytili nepravidelné rušení na frekvenci 22,2 megahertzu. Následná analýza ukázala, že nešlo o technickou závadu ani signál ze vzdálených galaxií, ale o rádiový šum samotného Jupitera, jehož mohutná magnetosféra zachytává nabité částice a vytváří polární záře.
Šum z obřího dynama
Zatímco u planet Sluneční soustavy je rádiové vysílání dobře zdokumentováno, u světa za hranicemi našeho planetárního systému trvalo potvrzení stejného jevu celá desetiletí. Vědci K. N. Ortiz Ceballos, E. Berger a Y. Cendes zaměřili radioteleskop MeerKAT v Jižní Africe na soustavu Beta Pictoris celkem čtyřikrát v letech 2025 a 2026 v pásmech L a S. Výsledkem byla detekce charakteristických rádiových emisí, které vyvolávají elektrony akcelerované v magnetickém poli planety.
Planeta Beta Pictoris b je z astronomického hlediska extrémním tělesem. Jde o velmi mladý plynný svět se stářím kolem 20 milionů let, který je přibližně dvanáctkrát hmotnější než Jupiter. Na rovníku rotuje rychlostí zhruba 20 kilometrů za sekundu a jeden den tam trvá přibližně devět hodin. Rychlá otáčka v kombinaci s prouděním uvnitř planety vytváří vnitřní dynamo, jež generuje magnetické pole s intenzitou alespoň 1,25 kilogausse. To je přibližně tisícinásobek síly magnetického pole Země.
Magnetické pole pro budoucí světy
Přestože je planeta žhavým obrem s povrchovou teplotou kolem 1470 stupňů Celsia, na němž život v pozemské podobě existovat nemůže, zjištění má pro astrobiologii zásadní význam. Přítomnost magnetosféry je totiž podmínkou k tomu, aby si planeta dokázala udržet atmosféru a nebyla zbavena plynného obalu hvězdným větrem, jak se to v minulosti stalo u Marsu.
V soustavě Beta Pictoris, kde byly dosud potvrzeny tři planety a nejmladší přírůstek Beta Pictoris d byl přímo zobrazen Vesmírným dalekohledem Jamese Webba v červenci 2026, tak vědci získali první přímé měření síly magnetického pole exoplanety.
Uvedené závěry pocházejí z preprintu zveřejněného na serveru arXiv, který dosud neprošel odborným recenzním řízením. Pokud se však měření radioteleskopu MeerKAT potvrdí, dostanou astronomové do rukou metodiku, jak hledat magnetické štíty i u menších, pevných planet v obyvatelných zónách hvězd.
